Pragmatismus literárního pramene
Antonio a Alessandro Pasquale, vlastníci Karlovarských minerálních vod, a.s., nejsou továrník Jindřich Waldes, který vyráběl patentky a podporoval výrobu abstraktních pláten podepsaných jménem František Kupka. Ač si za podporu nechal namalovat kupkovskou patentku. Rodina Pasquale si minerálku namalovat nenechala a výrobu uměleckých kvalit nepodporuje.
Rodina Pasquale, to není oligarcha Prochorov, velkoryse poskytující celé žoky rublů na podporu překladů ruské literatury do cizích jazyků i na podporu ruské literatury samé. Rodina Pasquale, to není ani oligarcha Abramovič, který ještě žokovatějšími žoky bankovek podporuje současné ruské výtvarné umění a za sbírku děl Ilji Kabakova vysází na dřevo šedesát milionů dolarů. Rodina Pasquale koná pragmaticky. A česká kultura je pro ni španělskou vesnicí, v níž ji zajímají peněženky vesničanů, nikoliv jejich písně.
A tak i letošní nominace ve výherní soutěži rodiny Pasquale, která je vyhlášena pro oblast literatury, jsou pragmatické. A dá se předpokládat, že výsledky budou pragmatičtější nominací.
Aby ve výherní soutěži získal první místo, musel loňský vítěz, imaginací obdařený prozaik Michal Ajvaz, napsat své doposud nejslabší a rovněž i kapitalismu nejvíce poplatné dílko. Není ovšem nutné takto ideálům rodiny Pasquale vyjít vstříc, aby bylo dosaženo vítězství ve zdraví prospívajícím soutěžení. Je také možné v příhodném soutěžním čase umřít, jak učinil předloňský výherce Jan Balabán, či se naopak dožít stáří takřka devadesátiletého (nepochybně díky léčivým vlastnostem minerálních vod) a v tomto obdivuhodném věku napsat knihu takřka poslepu, jak učinila Bohumila Grögerová, vítězka předpředpředpředpředloňské soutěže.
V roce 2007 získala výhru dokonce kniha otevřeně kritizující kapitalismus a pragmatismus, svěží to próza až z dalekého Rumunska. Z výhry autor neobdržel jediného haléře, neb veškeré minerální bankovky byly předány českému překladateli. Ne, v tomto roce opravdu - a zcela výjimečně - nezvítězil pragmatismus, ale gesto hodné spojených rukou úředníka Klamma a zloděje psů Josefa Švejka.
Franz Kafka ani Jaroslav Hašek ovšem za svého života žádnou literární cenu nedostali. A proč by dostat měli? Jsou výherci a jsou nevýherci. A v soutěži italské rodiny exploatující sudetské prameny a zdaňující své příjmy v Holandsku jde o soutěž. Nevýher Kafků a Hašků není třeba litovat. To, co dnešní české literatuře schází, nejsou autoři píšící do šuplíku a nepovšimnutí veřejností a kritikou, nýbrž autoři jako Karel Čapek. Autoři široce štědře oceňovaní, kteří ale přitom po celý život neúnavně pracují na zlepšení společnosti, nikoliv na tom, jak se danému společenskému stavu co nejlépe přizpůsobit.
Čapkův pragmatismus je z dnešního pohledu idealismem non plus ultra. A Karly Čapky bychom potřebovali jako sůl. Té, jak známo, stačí trochu a dokáže změnit chuť celého pokrmu. Jenže kde ji vzít. V minerálních vodách už není. I tam, tak jako všude kolem, zbylo jen zlato. Ta výhra ve výherní soutěži, to zlato, co mámí, a tak se třpytí, že jiného smyslu žití nevidět.
Ceny Magnesia Litera 2013 budou vyhlášeny 24. dubna 2013 v Nové scéně Národního divadla. Přehled nominovaných naleznete na stránkách soutěže (www.magnesia-litera.cz).