A ty ses nevrátil...
Francouzská režisérka, kameramanka a scenáristka Marceline Loridan-Ivensová (narozena 1928 jako Marceline Rosenbergová) je známá především jako manželka a spolupracovnice klasika dokumentárního filmu Jorise Ivense. Z filmů, které vytvořila samostatně, měl největší ohlas Březový háj (2003) - tedy německy Birkenau, místo, kde byla za druhé světové války vězněna. Z této zkušenosti vychází také její kniha A ty ses nevrátil…, která má podobu drásavě upřímné zpovědi, jejímž adresátem učinila svého otce.
Loridan-Ivensová pochází z rodiny židovských přistěhovalců z Polska, kteří se vzmohli natolik, že si pořídili zámeček v Provence. Zřejmě právě tím vzbudili pozornost (a možná i závist) - na rozdíl od mnoha jiných Židů, kterým se podařilo za války najít v neokupované zóně útočiště. V březnu 1944 tedy Marceline a jejího otce nezatkli Němci, nýbrž sami Francouzi a odeslali je do koncentračního tábora. Ani ten, kdo přežil osvětimskou továrnu na smrt, však ještě neměl vyhráno: před blížícími se sovětskými jednotkami esesáci tábor vyklidili a své oběti hnali sem a tam po rozvrácené Evropě. Při této anabázi autorčin otec zahynul; kde a kdy přesně, to se pozůstalí nikdy nedozvěděli.
Krutá absurdita koncentráku je nesdělitelná, což navždy vzdaluje přeživší od těch, kdo jí nebyli vystaveni: "Velmi záhy po návratu se mě mamka zeptala tichým hlasem, jestli mě znásilnili. Byla jsem ještě neposkvrněná? Vhodná pro manželství? To byla její otázka. Tentokrát jsem se na ni zlobila. Nic nepochopila. Tam jsme nebyli ženy, ani muži. Byli jsme špinavá židovská rasa, Stücke, kusy, zapáchající zvířata. Vysvlékali nás do naha, jen aby určili, kdy půjdeme na smrt."
Kniha vypovídá o tom, jak oběti stále cítí hanbu za to, čím prošly, za ponižování a brutalitu, jejichž předmětem se staly, ale zároveň i vinu vůči těm, kteří nepřežili. Loridanová vzpomíná na to, jak počátkem šedesátých let promluvila ve filmu Kronika jednoho léta o svých válečných vzpomínkách: "Doma mi to vyčítali. 'Nechoďte na ten film, Marceline se tam předvádí,' pronesla jedna teta." A její mladší bratr, přestože zatčení unikl, ztrátu otce neunesl a propukla u něj duševní porucha, končící sebevraždou: "Dokonce si na rameno nechal vytetovat SS. Hrál si na kata, aby se přiblížil oběti, tobě."
Jak známo, Joris Ivens patřil k těm, kteří se v reakci na hrůzy nacismu přiklonili ke komunismu - a dlouho odmítali vidět podobnost obou režimů. Je pozoruhodné, že Marceline s ním tento názor nesdílela, a ještě pozoruhodnější je vysvětlení, proč už v období dospívání odmítla komunistickou ideologii: "nemám ráda lid, to on způsobuje pogromy". Angažovala se ovšem například v boji za nezávislost Alžírska, a s o to větší hořkostí poté sledovala rozmach antisemitismu v arabském světě.
Kniha A ty ses nevrátil… může šokovat svojí skepsí ohledně pokroku a lidskosti, odmítá ono suverénní přesvědčení, že současné lidstvo je už dostatečně poučené z historie, aby nepřipustilo další genocidu. Pro autorku je současný svět "nevábnou mozaikou společností a náboženství zahnaných do extrému". Při jejích zkušenostech se asi nemůžeme divit, když opakovaně označuje Francii za nevyléčitelně antisemitskou zemi. Na druhou stranu, její kniha se ve Francii stala bestsellerem a získala prestižní ceny - Francouzi asi nejsou zas tak urážliví...
Marceline Loridan-Ivensová: A ty ses nevrátil... Přeložila Martina Pařízková. No Limits, Praha 2014, 104 stran.
