Gustav Erhart: Poezie
Soubor básnické tvorby Gustava Erharta z let 1968 až 2014, sestavený Radimem Kopáčem, zahrnuje vedle devíti dosud publikovaných sbírek, jež zaujmou už vesměs aliteračními názvy, i texty dosud existující jen v rukopisné podobě. Básně připomínají svým nesentimentálním tahem na branku spíše aforismy: "Pohrdejme středověkem / Byl tmou / ve které / bděla / Duše". Neustále přítomné je vědomí lidské konečnosti, kterou se zoufale snažíme čímkoli přehlušit (a s tím souvisí i Erhartovo silně ironické pojetí erotických motivů), stejně jako intelektuálský odstup od současného konzumního světa. Autor nás furiantsky zahlcuje slovními hříčkami, neologismy, archaismy, cizími slovy, asonancemi i štěpnými rýmy, klasickými citáty i aluzemi směřujícími k mnoha osobnostem uměleckého světa. Je to poezie určená poučenému a zároveň zvídavému čtenáři, který se nezalekne poznání toho, na jakých paradoxech je založena naše existence.
Erhart se snaží navazovat na tradici táhnoucí se od antiky, kdy básník nebyl jen plaše introvertním glosátorem, ale plnil společenskou roli mudrce a proroka. Řekněme si na rovinu, že ne vždy se mu daří v konfrontaci s velkými vzory uspět - položíme-li jeho verše například vedle Holanových, cosi v nich chybí a cosi přebývá -, ale uznání zaslouží už za ten pokus vrátit poezii vážnost a naléhavost. Autor demonstruje fenomenální sečtělost, která se však v konfrontaci s vševládnoucí povrchností stává spíše absurdním vrtochem. Člověk, jehož živlem jsou slova a myšlenky, se v panství blábolu ocitá v izolaci a jen těžko se brání narůstající skepsi, která se může snadno změnit v předvídatelnou misantropii, hledající v apokalypse osobní zadostiučinění: "Vleče se řeka / v kanál proměněná / Pokrok je pokrok / život je změna".
Trochu samoúčelně místy působí i to množství výrazů, u nichž si my nedovzdělanci nejsme (ani při použití slovníku) jisti, zda jsou dávno zapomenuté nebo básníkem nově vytvořené. Podobný styl snad odpustíme nějakému dávnému parnasistovi, ale u našeho současníka máme dojem, že si z nás poněkud utahuje. Aleš Haman ve své předmluvě píše: "Citlivě dávkované barokní 'memento mori' v moderním poetickém rouše může být užitečným ziskem z této procházky básnickými ambity." Čeští literáti často vyvolávají dojem, že chtějí být hlavně hodní a rozumní; naproti tomu Erhartovo provokativní gesto, hlásící se k odkazu prokletých básníků, v nás může samozřejmě vyvolávat jisté pochybnosti, ale nelze mu upřít osobitost a eleganci.
Gustav Erhart: Poezie. Větrné mlýny, Brno 2015, 476 stran.
