Klíč
Román Klíč je komorním příběhem stárnoucích manželů z vyšší japonské vrstvy, naučených pečlivě skrývat své emoce a zachovat dekórum v každé situaci a za každou cenu. Autor Džuničiró Tanizaki (1886−1965) zvolil pro vyprávění formu paralelních deníků obou hlavních postav (odlišených v knize i typem písma). Kniha vypráví o nevěře a žárlivosti, o rafinovaných milostných intrikách, o zničující sexuální vášni i o rozdílech mezi mužskou a ženskou interpretací téže události. Nejde jen o banální příběh milostného trojúhelníku, ale také o metaforu poválečného Japonska, v němž staré konvence rychle ztrácely smysl. Všeobecnou přetvářku a tajnůstkářství symbolizuje klíč od zásuvky, která má tajný deník skrývat, ale ve skutečnosti si touto formou manželé snaží sdělit to, o čem si nedokáží promluvit nahlas.
Dnes, kdy je Japonsko pornografickou velmocí, je až neuvěřitelné, že po svém vydání v roce 1956 byl román předmětem rozpravy v japonském parlamentu, zda by pro svou nemravnost neměl být raději zakázán. Kniha je přitom psána věcným, chladným jazykem plným opatrných náznaků: spíše než vulgaritou šokuje lhostejným tónem, jakým hrdinové komentují svůj intimní život.
Japanistka Vlasta Winkelhöferová v doslovu zdůrazňuje význam deníkového žánru nejen pro dějiny japonské literatury - psát si deník je v Japonsku dosud masově rozšířenou zálibou. Snad je to tím, že ve společnosti, která vyžaduje naprosté přizpůsobení jednotlivce všem jejím psaným i nepsaným pravidlům, je jakýkoli soukromý prostor dvojnásob cenný.
U knihy, která rozhodně není spotřebním čtivem, poněkud zamrzí bulvární doslovnost titulního obrázku. Kde jsou ty časy, kdy jsme bývali typografickou velmocí, kdy obálky knih nebo filmové plakáty byly malými uměleckými díly, protože nemusely prodávat obsah za každou cenu…
Džuničiró Tanizaki: Klíč. Přeložila Vlasta Winkelhöferová, Nakladatelství Brána, Praha 2011. 152 stran.
