Michail Šiškin: Listář

Obálka knihy s fotografií Vojtěcha V. Slámy. Repro www.knihy-heureka.cz

Moskevský rodák Michail Šiškin, žijící od roku 1995 ve Švýcarsku, patří k nejvýraznějším a nejoriginálnějším stylistům současné ruské literatury. Jak se zdá, konečně se k nám z Ruska dostávají už nejen knihy skandálně společenskokritické, ale i "obyčejná" literatura. Šiškin je často kritizován jako elitář a kosmopolita produkující samoúčelné literární hříčky, bývá však pro svou vypravěčskou suverenitu zároveň uváděn i mezi favority Nobelovy ceny za literaturu.

Šiškinův rozsáhlý román Listář je poctou epistolárnímu žánru. Žena a muž, kteří si vyměňují milostné dopisy, však žijí v jiných dobách: Saša je naší současnicí, kdežto Voloďa své listy posílá jako voják účastnící se jakéhosi imperiálního dobrodružství v Číně na sklonku devatenáctého století. Věcné popisy válečných hrůz se prolínají s běžnými rodinnými starostmi. Co mužský a ženský svět v jejich odlišnosti spojuje, jsou zdánlivě nepatrné detaily, z nichž budujeme svůj vnitřní život; banální vzpomínky, které nabývají na významu pouze v souvislosti s milovanou osobou: "A ráno před umyvadlem najednou vlna hloupého štěstí - jak jsem uviděla naše zubní kartáčky spolu v jednom kalíšku. Stojí, nohy překřížené, a dívají se na sebe."

Šiškin není zrovna plodný autor, sám přiznává, že mu psaní většinou jde dost ztuha. Díky tomu si však dokáže s každou větou pohrát. Jeho brilantní stylistika připomíná klasiky ruské literatury, zároveň je však poučen na postupech postmoderny. Ironický je už titul Listář (v originále Pismovnik): v dobách, které si potrpěly na epistolární kulturu, totiž vycházely katalogy vzorových dopisů k různým příležitostem. Šiškin si tak udržuje odstup od svých hrdinů a zdůrazňuje jejich modelovost: "Celý svět se přece skládá z náhod. Proč jsme se narodili v tomto století, a ne, řekněme, ve třicátém čtvrtém?" Tématem jeho knihy je obecná přirozená potřeba blízkého člověka a vůbec jednoduchého lidského štěstí, které však - a právě v Rusku o tom musejí něco vědět - až příliš často znemožňují poryvy "velkých dějin".

Šiškin připomíná Viktora Pelevina svojí schopností stvořit fikční světy, jež jsou při své nereálnosti funkční a čtenářsky přesvědčivé. S lehkostí střídá různé žánry a kombinuje motivy převzaté z nejrozmanitějších zdrojů. Kniha je tak poctou fantazii, odvěkému lidskému sklonu přemýšlet a dělit se o své myšlenky. Autor hned v úvodu vyjadřuje víru, že slovo znovu dokáže stvořit svět.

Michail Šiškin: Listář. Překlad a doslov Linda Lenz. Větrné mlýny, Brno 2013. 432 stran.