Počátek veškeré lásky
Německá prozaička Judith Hermannová (narozena 1970 v Berlíně) přichází po třech povídkových sbírkách, které měly slušný ohlas i v českém překladu, s rozsáhlejším příběhem (označení "román" je v tomto případě asi příliš nadnesené) Počátek veškeré lásky. V centru pozornosti stojí docela obyčejná mladá rodina žijící v satelitním městečku: on je zedník a ona ošetřovatelka, jejich dcera chodí do školky. Předvídatelný život se změní, když rodinu začne pronásledovat podivínský soused nevyžádanými návštěvami a zamilovanými vzkazy určenými paní domu. Všichni jsme o tom někdy slyšeli, říká se tomu stalking (dnes jsou speciální termíny snad už na všechno) - ale jak se zachovat, když se to přihodí právě vám?
Navzdory módnímu tématu se nedočkáme žádného psychothrilleru, ale prózy, kterou by někdo mohl označit za impresionistickou a jiný spíše za nudnou. Kniha je postavená na neurčitých pocitech a náladách; motivace postav můžeme pouze odhadovat z nesouvislých střípků, které nám autorka o jejich povahách a minulosti sdělí. Tempo vyprávění je pomalé, jazyk chladný, převládá nepřímá řeč, pedantské popisy rutinních všedních úkonů připomínají spíše etnografickou studii. Můžeme zde vidět určitou podobnost s Kafkovým Procesem - člověk je zatažen do podivné hry, jejíž pravidla nezná, a zjišťuje pouze, že každý jeho tah se ukáže jako špatný, ať je jakýkoliv.
Co se vlastně skrývá za úspěchem Judith Hermannové u čtenářů i kritiky? Její knihy přece zjevně nevynikají originálními náměty, strhujícím vypravěčským uměním ani jazykovou vynalézavostí. Musíme však uznat, že jako bývalá novinářka je vybavena citem pro to, co od ní čtenáři a hlavně čtenářky chtějí. Dokázala proto vystihnout nálady své generace (tedy hlavně té její části kupující knížky), která stále pociťuje jakousi těžko definovatelnou nespokojenost, rozpor mezi velkými ideály a přízemní realitou.
Hermannová provázela své publikum od bohémsky bezstarostných let, kdy záleželo jen na tom, kdo s kým, přes budování rodiny a kariéry, doprovázené všemi nutnými kompromisy, až po krizi středního věku, kdovíproč synchronní s krizí západní civilizace. Naše popkulturní idoly nás kdysi vyzývaly, abychom od života očekávali cosi velkého a pohrdali všedností. Brzy jsme však pochopili, že on i ten každodenní život je často nad naše síly. Proto nemůžeme snést dlouhý čas beze změn, ale když se něco opravdu změní, nevíme si s tím vůbec rady. A také o tomto dilematu vypráví Počátek veškeré lásky.
Ambivalentní vyznění knihy podporuje i to, že stalker v ní nepůsobí tak, jak si obvykle představujeme nebezpečného devianta: počínaje komickým pseudonymem Mister Pfister a konče tím, že ho autorka opakovaně popisuje jako pohledného křehkého mladíka s typickým chováním nepraktického intelektuála. Čtenář má proto sklon hledat pro něj polehčující okolnosti. Je to pro něj jen nevinná hra? Nebo zoufalý pokus, jak se vymanit z izolace (přičemž okolnosti, které ho do ní dostaly, vlastně neznáme)?
Na venkově u nás se ještě dnes občas stává, že se sousedé navzájem navštěvují, někdy i bez pozvání. Satelitní městečko ovšem není venkov: nikdo zde není skutečně doma, každý žije v jakémsi provizoriu a kontakty s okolím omezuje na nejnutnější míru. Výsledkem vší té globalizace nakonec je, že nikdo nikomu cizímu nevěří a nukleární rodina se stává izolovaným světem jako v době kamenné. Není koneckonců fenomén stalkingu logickou reakcí na atomizaci společnosti?
Současný člověk si až posedle hájí vlastní soukromí, zároveň velmi rád pomocí technologií nahlíží do soukromí ostatních, je tedy exhibicionistou i voyeurem zároveň. Cítí svoji bezmocnost vůči politickým a ekonomickým tlakům, a tak se asi nesmíme divit, že by chtěl alespoň jednou zkusit, jaké to je mít někoho v hrsti.
V knize zůstává hodně nedořečeného, co ponechává prostor pro čtenářovu interpretaci. Jaká je souvislost děje knihy s jejím názvem? Jakou roli hraje v událostech pečovatelská profese hlavní hrdinky? Povedou události popsané v závěrečné kapitole k upevnění, nebo naopak k rozpadu Stellina manželství? Znepokojivost těchto otázek jako by evokovala dezorientaci střední vrstvy (nemylme se, v Německu patří výše uvedené profese k těm slušně placeným), která ztrácí dosavadní jistoty a uchyluje se k životním strategiím, jejichž důsledky dnes dokážeme jen těžko odhadnout.
Judith Hermannová: Počátek veškeré lásky. Přeložil Petr Štědroň. Větrné mlýny, Brno 2016, 204 stran.
