Som Husákovo dieťa
Biskup brněnské diecéze Československé církve husitské Juraj Jordán Dovala (narozen 1974 v Žiaru nad Hronom) po řadě knih s náboženskou tematikou vydává román ve stylu Pelcova …a bude hůř. Próza nazvaná Som Husákovo dieťa vypráví příběh mladíka Jozefa Hamana, který se svojí nepoddajnou a poctivou povahou jen obtížně hledá místo ve slovenské společnosti osmdesátých a devadesátých let. Vyučí se číšníkem, snad jen proto, že má rád hospody, jinak se pro toto povolání příliš nehodí: odmítá nosit předepsaný úbor, chybí mu korektní asertivita i smysl pro kšeft. Poté narukuje na vojnu, která je v demokracii ještě příšernější než za minulého režimu: důstojníci ztratili poslední zbytky autority i zájmu, vládne totální demoralizace, rozkrádání, alkoholismus a ponižování lidské důstojnosti. O to hůř, že příčetnější jedinci se v nových poměrech už dokázali vojně vyhnout, takže tón poměrů udávají regulérní psychopati.
Po návratu z vojny se Jozef zařadí do společnosti alkoholiků a narkomanů, ale tito rebelové proti společnosti nenabízejí víc než negativismus a sebelítost. Nová společnost se od té staré vlastně příliš neliší, zvlášť po nástupu Mečiara k moci. Na svobodu se jaksi zapomnělo, ale jinak byly možnosti neomezené: "Však sa dnes opýtaj decka na ulici, čo by raz chcelo mať, povie ti: Auto, veľký dom a milion korún… Sú už úplne zdegenerované, zblbnuté deti zblbnutých rodičov. Čo počujú, to vravia, keď sa u nich doma nerozpráva o ničom inom, len o peniazoch. Odmalička im to tlčú do hlavy, prachy, prachy, už sú sprosté z toho, nevedia ani rozoznať jeleňa od kravy." Teprve po setkání s moudrým mnichem se hlavní hrdina přes Gándhího a buddhismus zvolna dostává ke křesťanské víře, která je na Slovensku pohříchu značně poznamenána svou oficialitou a nesnášenlivou stádností.
Dovalova kniha je drsně realistická, používá dobře odposlouchaný slang různých subkultur. Autorova síla je v autenticitě: nekalkuluje, jde se svojí kůží na trh, i když mezi rutinéry spisovatelského řemesla působí občas neohrabaně. Jeho úvahy o životě, lidech a Bohu jsou poctivé a upřímné, ač poněkud rozvláčné a předvídatelné. Ostatně už název knihy naznačuje, že autor není vůči frázi příliš imunní. Přesto jde o cennou výpověď o tom, že i když změnit společnost k lepšímu se nám příliš nepovedlo, pořád ještě může každý z nás zkusit něco udělat alespoň sám se sebou.
Juraj Jordán Dovala: Som Husákovo dieťa. Limerick, Bratislava 2012. 304 stran.
