Konference o Utopii, která není utopií
Osmý ročník semináře Otevřený prostor v Brně-Soběšicích se stal příležitostí seznámit se s několika projekty, které vynikají svou odvahou měnit veřejnou sféru. Postupně o nich budeme psát. Prvním z nich je plán participativního rozpočtování ve slovenských městech.
Od 29. ledna do 2. února se v ekocentru Jezírko v Brně-Soběšicích uskutečnil osmý ročník semináře Open Space / Otevřený prostor, tentokrát na téma komunitních modelů financování. Konkrétní program byl jako vždy dohodnut až na místě, a to na základě iniciativy jednotlivých účastníků a zájmu ostatních o jejich témata. Všichni byli lektory i posluchači současně, příspěvky probíhaly formou úvodního slova a řízené diskuze. V každém z časových bloků se odehrávala dvě až tři setkání zároveň, což vzhledem k tomu, že se jednalo o tematicky vymezenou událost, přineslo nevídanou rozmanitost přístupů a úhlů pohledů. Bylo by náročné a příliš ochuzující pokusit se obsah celého semináře shrnout v jednom článku, proto se v následujících týdnech budu věnovat postupně několika projektům, se kterými jsem se na semináři seznámil a které si dle mého názoru zaslouží zvýšenou pozornost. Nejprve se zaměřím na občanské sdružení Utopia a s ním spojený projekt participativního rozpočtování.
Rozpad důvěry a její obnova
V poslední době se v médiích mluví o slovenské politice výhradně v souvislosti s jejími problémy. Ať už jde o fašizaci části slovenské společnosti spojovanou se zvolením Milana Kotleby županem, omezování svobody pohybu novinářů v budově parlamentu, nebo o politizaci slovenské soudní moci. Příčinou, ale i výsledkem všech těchto rozmanitých jevů je rostoucí nedůvěra občanů k institucím slovenského demokratického státu.
Občanské sdružení Utopia sídlí v Bratislavě a v současnosti se soustředí především na prosazování myšlenky participativního rozpočtu ve slovenských městech. Je úspěšné, v Bratislavě již dosáhlo ve středoevropském kontextu unikátního výsledku. Participativní rozpočet se stal jednou z priorit Bratislavy let 2011 až 2014 a město zaměstnalo externího koordinátora tohoto projektu. O podobné změny Utopia a další organizace usilují i v jiných městech.
Participativní rozpočet
Participativní rozpočtování je proces, v rámci něhož je část rozpočtu například města vydělena z celku a o jejím využití nerozhodují politici, ale sami občané v diskuzi. To se může zdát velmi utopické a nerealizovatelné, ale více než kdy jindy je třeba nepodceňovat kolektivní inteligenci a schopnost lidí domluvit se na vzájemně prospěšném řešení. Potenciál a demokratičnost participativního rozpočtování vyvstane až při detailním sledování jeho realizace.
Pokud se na projekt bratislavského rozpočtu podíváme prizmatem čísel, nijak nás neohromí. Participativní část nedosahuje ani jednoho procenta městského rozpočtu. Prosazovat jej je velmi náročné, zastupitelé se nechtějí vzdávat své moci, je potřeba na každého z nich vytrvale tlačit v podstatě lobbistickým způsobem. Musíme dodat, že problémy nevznikají jen v důsledku nedostatečně ochotného prostředí, ale i kvůli potížím na samotné straně Utopie nebo obecně koordinátorů projektu. Participativní rozpočet je extrémně náročný na svou transparentnost a moderní informační technologie jsou sice nástrojem, který umožňuje uvažovat o masovějším rozšíření participace, ale ani Utopia, jež částečně vzešla z programátorského prostředí, nedokáže zajistit, aby byly veškeré informační databáze vždy přehledné a jednoduše přístupné.
Podílet se znamená vážit si
Všechna tato negativa mohou být ale vyvážena schopností participativního rozpočtování vtahovat do věcí veřejných skupiny a lidi, kteří by se normálně s politikou osobně vůbec nesetkali, a co víc, ani neuvažovali o své možnosti se do ní zapojit. Gabriel Lachmann, zástupce Utopie přítomný na semináři, vyzdvihoval zástupce seniorů, kteří často přicházejí s doposud nevyřčenými, ale důležitými názory. To, že je někdo poslouchá a je schopen je za pomoci facilitátorů diskuze dovést ke společným konstruktivním závěrům, může dohnat leckteré účastníky diskuze až k slzám z výjimečně silného prožitku. Podobně existuje velmi dobrá zkušenost s těžkými introverty, které je třeba k vyslovení myšlenky vhodně stimulovat, ale jejich názor je často velkým přínosem. Právě tato energie řízené diskuze a její otevřenost směrem k neotřelým řešením jsou největší nadějí a zároveň reklamou participativního rozpočtování. Představa, že podobné diskuze probíhají v Bratislavě, je výborná.
Teoreticky se diskuzí může zúčastnit kdokoliv. Je to pravidelně probíhající událost, jejímž cílem je co nejvhodněji umístit prostředky participativní části rozpočtu. Je nasnadě, že postupně se samovolným výběrem vytřídí určití jedinci, kteří přicházejí diskutovat častěji než jiní, ale pokud je proces řízen dobře, nemusí to nutně překročit únosnou mez. Je možné pravidelně zvát různé zájmové skupiny, tak aby byla zachována určitá reprezentativnost. Konkrétní model organizace diskuzí může být velmi různorodý, v některých zemích se účastníkům platí kompenzace za strávený čas, jinde se jedná o výsostně společenskou událost. Je třeba model kalibrovat dle konkrétního kontextu.
Nikoliv cíl, ale start
Na závěr je třeba dodat, že participativní rozpočtování není pro sdružení Utopia cílem snažení, ale teprve jejím začátkem. Utopia jej chápe jako nástroj, na němž lze vhodně ukázat principy participace, které by sdružení rádo aplikovalo i na jiné a mnohem širší společenské oblasti. V duchu knihy Partekon Michaela Alberta.
Po návratu ze Soběšic jsem si uvědomil, že to vypadá, jako kdyby zhoršování situace - z pomyslného makropohledu na současnou českou a slovenskou politiku a společnost - korelovalo s čím dál aktivnější a významnější rolí různých mikroiniciativ. Podobné projekty sice dále řeší fatální otázku, jak vůbec přežít, ale čím dál častěji se zabývají i následujícím stupněm své práce, a to vzájemnou synergií a síťováním.
Více informací o občanském sdružení Utopia a o projektu participativního rozpočtování v Bratislavě naleznete na stránkách:
http://www.bratislava.sk/vismo/dokumenty2.asp?id_org=700000&id=11029033