Jak zkrotit peníze
Přinášíme úvahu, která se pokouší překročit stávající pojímání peněz a hodnocení práce. Dosavadní přístup se dostatečně nevyrovnává s celou řadou činností nutných pro komplexní fungování společnosti.
Filosof Jan Sokol na začátku druhé části své knihy Moc, peníze a právo (Vydavatelství a nakladatelství Aleše Čeňka, 2007) cituje Aristotela: "Peníze mají, takříkajíc, všichni nějak rádi." Abych výrok rozvinul: Mají je rádi (včetně mě), protože si mohou představovat, co všechno jim umožňují.
Víme, že finanční logika ovládající naše životy ve společnosti je neúprosná. Víme také, že peníze jsou lidský vynález. Pro jednoho člověka smysl nemají. Potřebujeme partnera, se kterým můžeme finanční směnu provést.
Nutné měření ekonomiky je při určitém zjednodušení pouze záznamem o něčí práci a peníze jsou nástrojem, který k popisu vykonaného používáme a jehož potřebnost uznáváme. Máme však přehozenou hierarchii dvou entit. Činnosti (placené i neplacené práce) a peněz. Činnost lze běžně měřit penězi. Převod by měl platit i opačně. Vždyť práce je prvotní a peníze jsou až odvozené. Tento krok je potřeba ke stabilizaci veřejného života učinit.
Řečeno jinak: Práci lze vždy měřit a ohodnotit penězi, což se děje jen částečně, protože chybí záznam o finančním vyjádření neplacené práce na příjmové straně veřejných rozpočtů. Jde o destruktivní chybu, která ničí lidský kapitál.
Lidský kapitál a moc peněz
Hledáme tedy cestu k takovému pojetí činnosti, která splní předpoklad, že lidé odvedou společnosti dobrovolně práci, jež je bude osobně těšit a naplňovat. Bude-li správně popsána a ohodnocena převodem na peníze, půjde ji plnohodnotně začlenit do hospodářského procesu. Přinese pak člověku i potřebné uspokojení, větší uznání a sebevědomí.
Určitě nechci po lidech, aby se změnili. Žádný návrh, který předpokládá dohled a hlídače, není schůdný.
Bezhotovostní peníze, náš stěžejní problém, patří ke komoditám, jež v současnosti tvoří formou úvěrů komerční banky. Chybná je rozšířená představa, že banky mohou půjčovat jen peníze, které do nich někdo donese. Centrální banky, zvané též cedulové, stanovují bankám komerčním pouze výši povinných rezerv, které si u ní musí obchodní banky uložit, a mají také vládu nad fyzickým oběživem. Tady je potřeba zdůraznit, že celosvětový oběh peněz se skládá asi z devadesáti pěti procent z peněz nehmotných. Nepleťme si tedy virtuální formu peněz s formou fyzickou. Jedná se o jejich dvě různé podoby. Jednu lze uhlídat -a cedulové banky to dělají; pro zacházení s druhou je možné jen stanovit pravidla. Jejich dodržování lze pak kontrolovat až následně.
Víme, že pracovní činnost je zahrnována mezi uznávané směnné prostředky. Pravidelně narážíme na situace, kdy si subjekt něco "odpracuje". Pro jasnou dokumentaci dotyčného jevu stačí sledovat v novinách zprávy, že si dlužníci nájemného své finanční závazky vůči obcím odpracovávají. Použiji-li zkratku, práce se tak mění v dlužné peníze. Opakuji. Práce se mění v peníze. Forma energie je jiná, podstata zůstává stejná.
Nový účetní nástroj - průběžné položky
Přicházím k praktickým návrhům řešení. Věřím, že respektují existující stav a neodtrhují se od reality. Oblasti, na kterých chci svoji myšlenku demonstrovat, se nabízejí dvě. Našly by se i další, ale zatím tyto postačí.
První je péče o potomky. Společnost sice na jejich výchovu příspěvek dává, ale hodnotu, kterou pro ni péče o děti představuje, vyjádřeno finančně, odhaduji na dvojnásobek této částky. Můžeme bez obav říci, že peníze, které rodiče na výchovu svých ratolestí od státu dostávají, lze kvalifikovat jako hodnotově průběžnou položku, která má místo jak na výdajové, tak na příjmové straně rozpočtu. Do společného měšce rodiče peníze vracejí výdejem své energie, formou neplacené práce.
Druhou oblastí, již chci zmínit, představuje hospodaření našich starších spoluobčanů, kteří už takzvaně nejsou v produktivním věku. Přesto je jejich přínos nezpochybnitelný. Pomáhají mladým, zabývají se různými formami duševní činnosti, nebo třeba chovají včely. Málokdo v penzi nic produktivního nedělá. Odhaduji, že penzisté vracejí, převedeme-li energii zase na peníze, minimálně třicet procent svých důchodů.
Je potřeba uzákonit mandatorní příjmy, které budou tvořeny užitečně vydanou energií převedenou na peníze. Mohli bychom tím také částečně odstranit devastující pocit části spoluobčanů, že nevydělávají-li uznávaným způsobem, jsou tu jen na dožití, méněcenní a zbyteční, že jejich práce, a dokonce ani život už nemají smysl.
Dále jsem přesvědčen, že tento krok bude prospěšný i pro vztah lidí k politice. Budou-li se, byť malou částečkou, srovnatelnou s váhou jednoho hlasu u voleb, podílet na tvorbě peněz, vnímání politiky se může změnit.
Ještě jednou: Kde se vezmou ty peníze?
Jsou-li peníze jenom jednou z forem energie, můžeme je, dovedeno ad absurdum, podřadit Einsteinově rovnici E = mc2. A stejně jako se transformují fyzikální formy energie (například mechanická v tepelnou), můžeme měnit jednu v druhou i formy směnitelných prostředků. Peníze, práci, její výsledky i přírodní zdroje. Peníze můžeme také pojmout jako "nálepky", které vyjadřují směnnou hodnotu věci. Jde o stejný proces jako racionální označení věci slovem.
Zaúčtujeme-li finanční výdaje společnosti na výše uvedené konkrétní účely coby průběžné, nula od nuly pojde, dluhy zmizí a zůstane jen nemateriální zisk. Nejde o účetní podvod, práce byla nepochybně odvedena, energie vydána. My se pouze učíme, jak ji "spočítat" a její cenu správně zahrnout na příjmové stránce do existujícího tržního systému.
Až se to povede, zvýší se stupeň naší sociální soudržnosti a životní pohody. Sociolog Jan Keller, který letos povede kandidátku ČSSD do Evropského parlamentu, napsal o pocitu vyloučení ze společnosti: "Podporuje vlastně lidskou entropii, tedy i entropii fyzikální. Všichni přece chceme někam patřit, mít nějakou perspektivu a být subjektem, nikoli zanedbatelným pírkem ve větru."
Shrnutí
Za prvé: práce je dost, stačí se rozhlédnout kolem, ale chybí ta, která je ohodnocována penězi.
Za druhé: stejně jako platíme lidem peníze za vykonanou práci, můžeme také přepočítat neplacenou práci na peníze. Finanční vyjádření vydané lidské energie poteče, aniž si to budeme uvědomovat, do společného měšce.
Vracím se k hlavnímu problému - nedostatku peněz tam, kde by byly společensky užitečné. Klíč k řešení tohoto problému leží ve správném určení společného jmenovatele lidské práce, přírodních zdrojů a peněz. Je jím energie. Budeme-li důslední, dokážeme vyhodnotit, jak plusovou část této položky měřit a vrátit do oběhu, aniž by tržní systém narušovala.
Činnost se musí pro civilizační nutnost dvojí směny účetně měnit v peníze. Tyto mandatorní příjmy mohou vytvářet fond potřebný pro zavedení nepodmíněného všeobecného základního příjmu, o kterém měl nedávno přednášku v brněnské pobočce Masarykovy dělnické akademie ředitel Centra globálních výzkumů Marek Hrubec. (Pozn. red.: O této přednášce jsme referovali v čísle 40/2013.)