Počteníčko: Daňová přiznání Karla Čapka

Socha bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. Foto Wikimedia Commons

Zatímco dnes máme na odevzdání daňového přiznání ještě měsíc čas, Karel Čapek se s ním potýkal už v únoru. Roku 1928 toto téma pojal formou fejetonu, a protože novinový čtenář má jak známo krátkou paměť, v roce 1936 tentýž námět obratně zrecykloval jako veršovaný rozhlásek. Posuďte sami, který žánr mu sedl líp.

Karel Čapek

Lidové noviny, 9. února 1928

Měsíc únor

Měsíc únor je považován za dobu truchlivou a zasmušilou, ačkoli se v něm dodělává údobí masopustní a ačkoliv má v něm podle pranostiky vrzat skřivánek. Truchlivost února není v tom, že je to měsíc mokrý a studený, nýbrž v tom, že je to měsíc, kdy se dělá berní přiznání.

Také dřív se dělávalo berní přiznání v únoru, ačkoliv se mělo dělat v lednu; to už je takový přírodní zákon, že tato práce se koná v nejšedivější roční době. Za takového únorového večera - dejme tomu, že se toho dne ani večeře jaksi nepovedla - zasedne hlava rodiny za stůl a pokouší se prostudovat ty berní archy od obalu až po poučení i s vložkami A, B, C a E; po nějaké hodině počne kroutit hlavou, po další hodince tím počne tlouci o stůl a křičet "v tomhle aby se čert vyznal" a tak dále; v noci pak nemůže usnout a den nato se vyptává všech lidí stejně nevědomých, jak se to má pro živého boha vyplnit. Každý mu doporučí něco jiného; následkem toho se hlava rodiny zatvrdí a rozhodne se, že to udělá po svém. To mu zabere několik dalších únorových večerů, charakterizovaných zvláštní podrážděností, bručením, sčítáním a jinými berními úkony rázu většinou pochmurného. Když pak se tyto úkazy končí a berní přiznání je odesláno, nastává obyčejně březen s četnými a líbezně smírnými symptomy jara. Neboť vězte, že berní fase je tak zhruba poslední trýzeň nehostinné zimy.


Lidové noviny, 8. února 1936

Ach ten leden, únor,

přežalostné časy,

neb musíme všichni

psát svou berní fasi.

 

Musíš hloubat, co je

příjem, důchod, obrat,

neboť nechceš erár

ani o grej obrat.

 

Dá to fušku, i když

moc co přiznat není:

málo k živobytí

je dost ke zdanění,

 

a byť nic jsi neměl

jak to polní kvítí,

musíš to nic zapsat

do rubrik desíti.

 

Jen kdo činži platil,

kdo prodělal rýmu

a napsal berní fasi,

jen ten poznal zimu.

 

Ať jak noc je černá

či jak cukr bílá,

vždy je nehostinná,

vždycky krutá byla.

 

Však až jarní slunko

bude nivy zlatit,

přijde lepší čas, kdy

budem daně platit!


Zdroje:

1. http://www.lidovky.cz/karel-capek-mesic-unor-06j-/nazory.aspx?c=A120203_145111_ln_nazory_glu

2. Karel Čapek: Drobty pod stolem. Československý spisovatel, Praha 1975, s. 69-70.