Nejlepší kniha roku 2013
Jako každoročně vyhlásil i vloni v prosinci francouzský časopis Lire výsledky soutěže o nejlepší knihy za uplynulý rok. Na francouzských soutěžích je přitom zvláštní to, že v nich často vyhrávají tituly odlišné od těch, které jsou ceněny v angloamerickém světě.
Například ve článku 20 meilleurs livres de l´anneé (1) se kromě románové tvorby objeví i tvorba esejistická, odborná-historická a dokumentární. Zastoupeny jsou rovněž různé literární kontexty. Kromě autorů angloamerických a francouzských se objevují i autoři z Ruska nebo Afriky.
Ceny již byly ve Velkém paláci v Paříži předány novým laureátům, takže je na čase, aby se o vítězném titulu dozvěděl i český čtenář. Nejlépe hodnocenou knihou přeloženou do francouzštiny za poslední rok byl obsáhlý svazek (542 stran) Světlany Alexijevičové, který vyšel pod francouzským názvem Le fin de l´home rouge, ou le temps de désenchantement (Konec rudého člověka aneb čas ztráty iluzí; původní ruský titul zní Время секонд хэнд). Alexijevičová je představena jako ostřílená žena ruské dokumentaristiky, a to v kontextu svých knih Válka nemá tvář ženy (War's Unwomanly Face. Moscow, Progress Publishers, 1988), Ozvěny z Černobylu: Orální historie jaderné katastrofy (Voices from Chernobyl: The oral history of a nuclear disaster. Dalkey Archive Press 2005)a Zinkové rakve (Cercueils du zinc, anglicky Zinky boys).
Ačkoliv je známá svými netendenčními přístupy, za něž byla často za doby Sovětského svazu a sovětské literární kritiky odsuzována, přesto vyvolala tato bývalá chráněnka Michaila Gorbačova v literárním světě rozruch, když vyšlo najevo, že se ve své další knize hodlá zabývat stavem současného Ruska, a to ke všemu metodou interview. Pro potřeby připravované knihy zaznamenala něco mezi pěti a šesti sty rozhovorů, když stovky hodin rozmlouvala s: "muži, s ženami, s mladými i starými, se zákeřnými, hloupými, s nevinnými i s těmi, kdo nesli vinu, a s oběťmi." (2) Nikdo si předem nebyl jistý, jak může takový pokus dopadnout: "Bylo možné se obávat nejhoršího: že se spis změní v obsáhlý sociologický průzkum stavu ruské společnosti, z něhož vyjde najevo že: Rusové mluví o minulém režimu s nostalgií, ale ve skutečnosti se jej nikdo příliš nesnaží zrestaurovat. Ačkoliv právě toto nám nakonec Alexijevičová skutečně sděluje, její forma a styl jsou zcela úchvatné." (3)
Nutno dodat, že recenze, z níž zde cituji, není první recenzí této publikace. Kniha vzbudila rozruch již v průběhu loňského roku a například v říjnovém čísle časopisu Lire autorka svou knihu komentuje takto: "Je to příběh rudé utopie (a to takové, jež přežívá dodnes), který jsem se pokoušela uchopit a popsat. Vysvětlit to, co proniká našimi životy a vášněmi." (4) Na jiném místě pak autorka odkazuje na Dostojevského a dodává: "On [Dostojevský] říká, že hledal způsob, jak popsat tu část lidského, která je vlastní každému jedinci. A já se jen pokouším jeho poznatek aplikovat." (5)
Závěrem připojuji několik poznámek:
V nedávné době se na internetu objevily dokonce články o tom, že Světlana Alexijevičová, narozená na Ukrajině, po otci Běloruska, byla navržena na Nobelovu cenu pro rok 2014. Je proto o to zajímavější, že pro českého čtenáře je autorkou téměř neznámou (česky vyšel v roce 2002 jediný její titul pod názvem Modlitba za Černobyl), ačkoliv již delší dobu sbírá literární ocenění po celé Evropě (kromě Francie a Ruska například ve Švédsku, Polsku, Německu a Anglii).
A proto pro jistotu: pro čtenáře, které kniha i autorka zaujaly, připojuji odkaz na článek o Světlaně Alexijevičové na anglické Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Svetlana_Alexievich, kde je možné dohledat jak autorčina životopisná fakta, tak i seznam jejích děl s názvy v angličtině a ruštině.
Zdroje:
(1) Lire, decembre 2013; p. 32-39.
(2) Lire, decembre 2013; p. 32. [Přel. autor.]
(3) Lire, decembre 2013; p. 32. [Přel. autor.]
(4) Lire, octobre 2013; p. 84. [Přel. autor.]
(5) Lire, octobre 2013; p. 84. [Přel. autor.]