KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Sešli se v jedné knize: spisovatel, nakladatel, knihkupec, antikvárník, editor, překladatel, literární vědec, sociolog, typograf, literární agent, pořadatelka knižního festivalu… Zájmem, který je spojil, je čtení. Ale nakonec se z dotazníkové akce stalo něco více. Otázky vztažené ke čtení (první přečtená kniha, knížka, která tázaného nejvíce ovlivnila, perspektiva čtení a tak podobně) vyprovokovaly dotazované k vyprávění a úvahám, které asi zdaleka překračují původně zamýšlený rámec.

Sborník Knihy a jejich lidé (s podtitulem Čtenářské životopisy), jejž editorsky připravil Jiří Trávníček, je souborem unikátních a rozmanitých životních příběhů, které se sice odvíjejí od vztahu ke knihám a ke čtení, ale současně jsou něčím víc: zrcadlem české kultury druhé poloviny dvacátého století a počátku století jedenadvacátého. Tím, že editor ponechal řadě výpovědí přinejmenším náznaky mluveného projevu, zachoval nám možnost vnímat osobitost jednotlivých zpovídaných.

Když se tak na to dívám, tak už tu mám třetí slovo pro účastníky ankety: dotazovaný, tázaný, zpovídaný, a pořád se nemůžu přinutit použít slova narátor, jehož používá ve svém jinak srozumitelně a vůbec ne suše psaném úvodu i v závěrečné ediční poznámce literárně vzdělaný editor. Zní mi to jako traktor, hm. Ale když si uvědomím, že traktor je také podobně jako narátor slovo z latiny a používá se ve významu "tahač", tak tahle zdánlivě náhodná asociace má vlastně cosi do sebe i v souvislosti s životní rolí vypravujících čtenářů. Antonín Bajaja (publicista, spisovatel), Dana Blatná (nakladatelská pracovnice), Petr Bouda (knihkupec a antikvář), Václav Burian (publicista, polonista, editor a vydavatel Listů), Markéta Hejkalová (spisovatelka, nakladatelka, pořadatelka knižního veletrhu), Jan Keller (sociolog, publicista, dnes i politik), Jaroslav Med (literární vědec a historik)… Samí tahači kultury, to říkám beze stopy ironie. Ale nejen oni: Potkáme v té literárně-knižně-čtenářské "ekumeně", řečeno slovy Jiřího Trávníčka, i tragicky zesnulou spisovatelku Simonu Monyovou.

Jak už jsem napsal, publikace Knihy a jejich lidé je něčím víc než tematicky zacíleným sborníkem. Je inspirativním setkáním se zajímavými osobnostmi, s českou kulturou v jejím rezonujícím jádře. A také je to prostě pěkné počtení. Zde je úryvek ze zpovědi Jana Kellera (1955): "První kniha, kterou si pamatuju, byla veverka Zrzečka (pozn.: Josef Zeman: Dobrodružství veverky Zrzečky, 1. vydání 1941), ale v kterém to bylo věku, to skutečně nevím. Jinak jsem byl pořád nemocný s průduškami, v šedesátém jsme jeli do Rumunska a tam mně to přešlo. Mám o tři roky starší sestru, ale ani ona mi nečetla. Nejvíc si vzpomínám, že se jednou opalovala na dece a já jsem jí přejel na trojkolce obě ruce, takže je pak měla zlomené a nosila je v sádře."