Deště a sklenice
Občanské sdružení Cesta domů může svým názvem leckoho snadno zmást. Cesta domů tu totiž znamená cestu ze slzavého údolí tohoto světa. Pro ty, kdo se zatím z tohoto světa ještě odejít nechystají, pořádá Cesta domů výstavu kreseb Václava Sokola ve své prodejně zbožím všemožným pár kroků od stanice metra Vltavská v Praze.
Prostředí prodejny Cesty domů je poněkud zvláštní, je to víceméně takové kramářství, kde je možné koupit knížky, hrnečky, oblečení, ručně vyráběné diáře a kdovíco ještě. Všechno je v prodejně naskládané takovým způsobem, že to vytváří dojem nepořádku, zmatku ba chaosu. Všeho jsou tu přehršle a hromady. A nahoře na zdech nad tím visí kresby Václava Sokola, které vyzařují uspořádanost, klid a logičnost a jsou velmi minimalistické. Ten protiklad působí velmi souladně. V duchovním protikladu pak jistě kresby Václava Sokola a ideje Cesty domů nejsou, spojuje je křesťanský postoj ke světu. Cesta domů je organizace, která se zabývá "domácím umíráním". To je jistě něco mnohem méně mediálně známého než domácí porody a ovšem také ne tak radostného. Cesta domů, jak už říká její název, se ke smrti staví jinak než většinová společnost a rozhodně v ní nevidí definitivní konec individuální lidské existence, za níž už nic dalšího nenásleduje. Cesta domů se ovšem nezabývá oblastí teorie umírání či posmrtného života, nýbrž se snaží prakticky pomáhat lidem, kteří chtějí zemřít doma či jejich příbuzným či blízkým, kteří chtějí lidem stojícím na pokraji smrti umírání doma umožnit. Ono je to ostatně, a to i podle bádání ateistických moderních věd, přání naprosté většiny lidí: umřít doma, mezi svými blízkými a ovšem pokud možno bezbolestně. V současné České republice ale zdaleka nejvíc lidí umírá v nemocnicích, s trochou nadsázky se dá říci, že tedy v domech smrti izolovaných od zbytku společnosti. To se Cesta domů pokouší změnit. Alespoň trošku. A nějaká naděje na změnu tu jistě je. Tak jako jsou nadějí v obecném slova smyslu, ale i v tom konkrétnějším křesťanském prodchnuty kresby Václava Sokola.
Václav Sokol si pro výstavu v prodejně Cesty domů zvolil svá utkvělá témata. Deště a sklenice. Výstava je to skromná, co do počtu kreseb, ale velmi působivá. Deště tentokrát výrazně převažují nad sklenicemi. Sám autor, který se na stará kolena stal zahrádkářem a pracuje na záhoncích kolem svého domku v Úvalech u Prahy, se při úvodním projevu na vernisáži vyjádřil ve smyslu, že je úžasné, kolik deště padá na zemi, a to zadarmo. Pohyb tohoto deště Václav Sokol zachycuje ve svých kresbách, které jsou velmi minimalistické a zároveň velmi pracné, dlouho vznikající a mnohokrát přepracovávané. Lidská práce do nich vložená z nich tiše vyzařuje, nepřehlédnutelná, ale přitom nedávaná nijak na odiv. Není tu vůbec přítomno ono známé: Podívejte se, jak já to umím, jak mi to jde. Řemeslo je u Václava Sokola něco nenápadného, co má sloužit a co nemůže být smyslem samo o sobě. A tak má návštěvník výstavy před sebou deště, které skrápějí tento svět, aby mu dodaly ducha a obnovily ho.
Václav Sokol: Deště a sklenice. Sídlo o. s. Cesta domů, Bubenská 3, Praha 7. Výstava trvá od 21. května do 18. července 2014, otevřeno každý všední den od 10 do 18 hod.