Měsíc autorského čtení, nezávislost Skotska a naděje

Pochod za nezávislost Skotska, Edinburgh 21. září 2013. Foto Andy Buchanan Robert Duncanson: Krajina ve Skotsku, olej na plátně, 75.4 × 127 cm, 1871. Repro Smithsonian Art Museum

Letošní Měsíc autorského čtení je zajímavou sondou do vztahů Skotska a Velké Británie. Poslední dějství jejich příběhu není pro českého diváka zdaleka tak vzdáleným a neuchopitelným, jak se může na první pohled zdát.

Debaty o politice nejsou úplně nejobvyklejší součástí literárních večerů, nicméně během Měsíce autorského čtení v Brně v Divadle Husa na provázku tomu bývá už tradičně jinak. Dotazy Roberta Keprta, který se z publika už čtrnáctým rokem večer co večer ptá autorů z různých koutů světa na jejich vztah k moravskému národu, dovedly už mnohé do silných rozpaků. Obecenstvo, byť disponující literárním citem a pochopením pro svérázné postavy, jejichž prapodivná stopa život ostatních spíše obohacuje, než ochuzuje, v určitých chvílích jen těžko snáší až fanatickou umanutost, s níž tento historik umění zavaluje divadelní jeviště svými mimoliterárními otázkami. Proč o tom tentokrát psát? Protože tentokrát jsou autoři na podobné dotazy připravenější než kdy jindy.

Referendum a mediální zkratky

Hostem letošního ročníku festivalu je Skotsko. Každý červencový večer máte možnost si poslechnout, pokud se nacházíte v Brně, Ostravě, Košicích nebo Wroclavi, zhruba hodinové autorské čtení skotského básníka, prozaika nebo dramatika. (Nebo pokud máte internetové připojení, můžete odkudkoli sledovat živý přenos on-line.) Následující půlhodinu, která je věnována diskuzi, dokáže obecenstvo až na výjimky využít rozumně, čímž vzniká jedinečný prostor umožňující vzájemné rozšíření obzorů jak pro diváky, tak pro autora.

V září tohoto roku se bude ve Skotsku konat referendum o nezávislosti. Bude v něm položena pouze jedna otázka, a to ve znění: "Mělo by Skotsko být nezávislou zemí?" Česká média informují o této události podivně. Buď ji zužují na otázku ropy, bulvarizují poukazy na sázky, které uzavírají jednotlivci z obou stran u rozmanitých sázkových kanceláří, varují před novou skotskou měnou, o níž ještě nebylo vůbec rozhodnuto, nebo se obávají skotského nacionalismu, jako by opisovali z leckdy agresivních kampaní proti nezávislosti, které kritizuje i samotný britský premiér David Cameron. Článek, který by se pokusil vidět referendum jako výsostně politický akt se svým politickým pozadím, jsem nenašel.

Nezávislost jako politická odpověď

Část obyvatel chce nezávislé Skotsko. Tito občané ale dle všeho nechápou nezávislost jen jako hodnotu samu o sobě, minimálně stejně důležitou roli v jejich uvažování hraje fakt, že se chtějí odtrhnout právě od současné Velké Británie, konkrétně od vlivu současného parlamentu a vlády v Londýně. Dramatička Nicola McCartney prohlásila: "'Ne' prostě není volba." Nikam nevede. Možná by bylo obecně zajímavé pokusit se skotské referendum vysvětlit tak, aniž by padlo slovo o samotném Skotsku, a zaměřit se na politiku Westminsteru posledních let. Nebylo by to nemožné a už vůbec ne nesmyslné. Asi právě tento aspekt chybí v českém pohledu. Ona ekonomická i politická konzervativnost a protievropskost Londýna je v českém prostředí prostě přitažlivá, takže není vnímána jako zásadní proměnná snahy části obyvatel Skotska o nezávislost.

Básnířka Liz Lochhead publiku řekla, že naprostá většina skotských umělců bude hlasovat pro nezávislost. Ti samí umělci zároveň zdůrazňují, že nejde o nacionalismus. S jakou vervou to dělají, je možné vidět třeba i v Brně. Je podnětné sledovat, jak se jeden autor za druhým pokouší manévrovat při obhajování svého "yes" a přitom neupadnout v podezření z nacionalismu. Skotští spisovatelé se na rozdíl od Roberta Keprta vyhýbají jakýmkoliv zmínkám o národě nebo jinak etnicky definované společnosti. Všichni do jednoho považují tyto pojmy za patologické čili zcela nežádoucí. Podezřívavého diváka by to mohlo svádět až k pocitu, že před ním autoři něco skrývají, nebo že jde o umělecké pozérství. Takový dojem ale trvá, jen dokud vám Nicola McCartney neřekne, že je z Belfastu, odkud utekla v osmnácti jako z nenáviděného města rozděleného fanatismem, a že jedno ze svých posledních děl napsala poté, co v Severním Irsku zastřelili její dva katolické přátele jako odvetu za vraždu dvojice protestantů. Najednou věříte, že v případě skotského referenda nejde o nebezpečné "ano" jedné skupiny proti "ne" jiné skupiny, ale o střet jistých politických vizí. A co víc, tiše přejete Skotsku hodně štěstí. V případě zastánců "ano" nejde o nic menšího než o představu spravedlivější společnosti inspirované kontinentálním severským modelem nebo třeba Islandem. Tato vize čerpá značnou sílu z politického vývoje Velké Británie po propuknutí ekonomické krize v roce 2008.

Zářijové referendum se tak stává zajímavou evropskou politickou otázkou, která by navíc v případě jeho úspěchu byla i velkou výzvou pro Evropskou unii. Ta by se musela vypořádat s žádostí Skotska o členství. Do jaké míry by se jednalo o formalitu, nebo o složitý proces, je ve hvězdách.

Měsíc autorského čtení 2014, 1. července až 3. srpna - Brno, Košice, Ostrava, Wroclav, www.autorskecteni.cz. Na internetových stránkách festivalu je možné také zhlédnout záznamy jednotlivých autorských vystoupení.