Karel Jonáš

Chodba Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Foto Wikimedia Commons

Karel Jonáš

Gaudeamus igitur


Otec dřel se do úpadu,
matka po vsi za mzdu drala,
jenom aby pár těch grošů
pro mne, chudák, zachovala.

V uzlíčku je posílala,
křížkem třikrát znamenala,
jinak ne než pravou rukou
kočímu je odevzdala.

A ten kočí starostovic,
do města co jezdil s žitem
v tom svém voze starodávném,
hrubou, režnou plachtou krytém,

vždy mi modrý šátek s uzlem
v ruku s vážnou tváří dával,
hlavou kýval, jakoby mi
zlatý poklad odevzdával…

A já, který věděl, jakou
doma ve mně naděj kladou,
do noci jsem nad knihami
trmácel svou hlavu mladou.

A ve dne jsem po kondicích
ubíjel své svěží síly, —
co se jiní po hospodách
bavili a veselili.

Osm let tak já jsem hynul,
nad knihami chřaď a zmíral…
Co však dělat? … Vždyť tam od nás
horečný zrak na mne zíral…

Horečný zrak mojí matky,
ach, ty oči modro-rudé! —
které vidět už si přály,
co přec jednou ze mne bude.

-

Ach, má matko, matko milá,
dobře, že jste nepřežila
hrůzu těch mých mladých let…
Čtyři mám jen chladné stěny
a na loži vysílený
v zimnici se zmítám teď.

Uprostřed té zlaté Prahy
jako Lazar bídný, nahý
spínám ruce a mám hlad…
A v té bídě, nouzi kleté,
jež mi mozek štve a plete -
mám já — chudák — študovat.

-

Nejde to už — nejde,
těžký s hladem svár,
když přes hlavu cválá
šestadvacet jar.

Pět let shltla nemoc
a co v šestém teď?
Těžká na to, brachu,
těžká odpověď.

Zapomněl's už orat,
aby's domů šel —
a v Praze by's službu
beztak nenašel…

Tak co dělat, brachu,
jak ten zabít čas? — —
Hledej, snad zbyl někde
groš ti na provaz.

-

Nač ty stíny tmavé,
nářek zoufalý? —
V pražské spořitelně
místo vypsali!

Sluhou můžeš býti
v panské livreji…
Neotálej, brachu,
pospěš raději!

Podej chvatně žádosť,
plnou třpytných slov;
podepiš se tučně:
Jan Květ, filosof.

-

Zrak mu vzplál zas novým žárem,
lepším se mu zdál být svět…
Bez obavy, naděje pln
očekával odpověď.

Došla. Hned ji rozpečetil,
vbod v ni pohled plamenný.
A čet' ortel: Na sluhu jste,
pane — — příliš učený.


Karel Jonáš (1865−1922) byl český novinář a politik, šéfredaktor deníku Venkov a poslanec Revolučního národního shromáždění. Báseň pochází ze sbírky O nás pro vás, kterou vydal pod pseudonymem Beneš Doubravský v Plzni roku 1895.