Analýza osudu pro psychology i pro laiky
Jeden z důležitých směrů hlubinné psychologie 20. století, jehož zakladatelem byl maďarský psychiatr Léopold Szondi, je českému čtenáři představen stručnou a přehlednou formou v knize německého psychologa Friedjunga Jüttnera.
Než začnu psát o knize Friedjunga Jüttnera Zvol, co jsi!, rád bych předeslal pár řádek o velké osobnosti psychologie 20. století, která stojí v obecném povědomí vedle jiných velikánů zdánlivě v pozadí. Důvodů může být několik, přičemž jeden z nich je s velkou pravděpodobností dosud nedoceněný a nerozvinutý přínos Leopolda Szondiho (1893-1986) a jím rozpracované analýzy osudu. Jüttnerova kniha je jedním z počinů, které by rády v této oblasti přispěly k popularizaci základních principů Szondiho teorie.
Szondi se narodil jako Lipót Sonnenschein v Nitře, městě na území dnešního Slovenska. Vyrůstal v německy a slovensky hovořící židovské rodině, která se později přestěhovala do Budapešti. V osmnácti si mladý Lipót změnil jméno na Szondi a začal studovat medicínu. V době první světové války však byl povolán do armády a bojoval na frontě. To byl pro něj jeden z rozhodujících životních zážitků, kdy se musel vyrovnat se strachem ze smrti. Po válce ukončil studia na univerzitě a věnoval se experimentální psychiatrii. Zaměřil se na výzkum okolností, za jakých si lidé volí partnery, povolání, zkrátka zabýval se teorií volby, u níž zjistil zásadní vliv vlastností předků a dědičnosti obecně. Tak se začala rodit jeho vlastní metoda - analýza osudu (Schicksalanalyse). Jako Žid zažíval postupně nárůst fašizace společnosti a persekuci židovského obyvatelstva. Za ztížených podmínek dopracovával rukopis Schicksalanalyse, který se mu podařilo odeslat do Švýcarska těsně před tím, než byl i s rodinou deportován v červnu roku 1944 do koncentračního tábora. Šťastnou shodou okolností byl po půl roce s nejbližší rodinou a dalšími soukmenovci propuštěn do Švýcarska. Stalo se tak poté, co tisíc amerických židovských intelektuálů uspořádalo sbírku na jejich záchranu. Peníze inkasoval nacista Adolf Eichmann, který zařídil propuštění. Po válce Szondi zůstal ve Švýcarsku, kde později získal také občanství.
Szondiho drsné zkušenosti z koncentračního tábora pro něj byly neobyčejně důležité, napomohly mu dopracovat teorii analýzy osudu a vložit do ní další dynamické prvky, které člověku dávají možnost volit a stávat se svobodnějším a - lidštějším. Termíny jako lidskost a polidštění (člověk není od začátku "lidský", člověk se lidským stává) patří neodmyslitelně k Szondiho psychologickému nazírání na člověka. Jeho psychologie patří k hlubinně psychologickým směrům, které pracují s pojmem nevědomí. Tak jako Sigmund Freud objevil nevědomí osobní (například vytěsněné obsahy, které ovlivňují naše jednání), Carl Gustav Jung pak nevědomí kolektivní (hluboké struktury lidské duše, archetypy), tak Szondi popsal nevědomí rodinné (jak v nás a z nás mluví naši předkové). Každá takto popsaná rovina nevědomí má také svůj specifický jazyk či způsob vyjádření - u osobního nevědomí jsou to příznaky, symptomy, u kolektivního nevědomí jsou to symboly a u rodinného nevědomí jsou to volby, které činíme.
Jüttner v úvodu své knihy píše: "Analýza osudu spojuje s pojmem osud nátlak a svobodu. Svoboda přitom znamená mít nové možnosti. Když se lidé stále a znovu zamilovávají do partnera, se kterým nebudou šťastní, protože ti partneři například příliš pijí nebo je dokonce bijí, pak na základě nevědomé volby žijí nucený osud. Existují ale metody, jak prohlédnout a prolomit tento nátlak. To znamená, že nucený osud změní v osud svobodný. Rozhodující roli přitom hraje volba. Volíme vlastně neustále. Proto je na začátku zmíněná věta: 'Volba vytváří osud.'"
Jüttnerova kniha pomáhá pochopit základní pojmy a souvislosti, které s osudem souvisejí. Dozvíme se v ní, co je to genogram a jak jej lze využít k porozumění tendencí a motivů, jež nás ovlivňují. Některé pasáže knihy působí jako značné zjednodušení situace, takže je nutno vždy mít na paměti, že komplexní pohled na psychické procesy, které v nás probíhají, a cestu, kterou se po psychické stránce vyvíjíme, bychom měli poměřovat ještě i dalšími faktory než jen pojmy analýzy osudu. Ale na druhé straně - je dobré si tuto terminologii a pohled na mechanismy osudu důkladně promyslet a zkonfrontovat s vlastním životem. Může se stát, že náhle uvidíme věci, které nás dříve ani nenapadly a přitom jsme v jejich zajetí. V zajetí, z něhož nelze uniknout, jemuž lze však alespoň částečně porozumět a pak něco třeba změnit. A nakonec z toho můžeme mít i praktický užitek. Jak říká Jüttner:
"Člověk si musí být vědom toho, že se nemůže zbavit předků, a to ani psychoterapií. Patří k dědičnému vybavení člověka. Cílem, o který usilujeme, je proto nejdříve si uvědomit potřeby našich předků a pak - je-li to nutné - jim prostřednictvím odpovídající volby povolání nebo koníčků nabídnout více možností k uspokojení. (…) Tyto znalosti o zděděných potřebách a jejich léčivé uspokojení v profesních aktivitách může velmi dobře použít profesní poradenství."
Nejde však jenom o tento praktický důsledek, Szondi zavedl i užitečné metaforické vyjádření určitých osobnostních tendencí v nás (psychologické typy Kaina a Ábela jako výraz protikladů nebo Mojžíše jako překlenujícího typu, který nás pozvedá na vyšší úroveň), dále rozpracoval teorii základních potřeb a struktury Já (fyzické, metafyzické a celostní). Zavedl i celou řadu dalších pojmů, které umožňují umístit psychiku jednotlivce v širším sociálním a duchovním kontextu. Jüttnerova kniha je stručným a hutným úvodem do psychologie a analýzy osudu a poskytuje další odkazy na základní práce v této oblasti.
Friedjung Jüttner: Zvol, co jsi! Cesty ke svobodnému a lidskému životu. Z německého originálu přeložila Marcela Turay. Pipex, Ústí nad Orlicí 2014.