Vášnivá Ibérica a řád španělského krále

Jesus Carmona a Lucia Camillo_Foto Jiří Plocek Hudebníci z Ekilibrio Flamenco na pódiu v Boskovicích_Foto Jiří Plocek

Už po jedenácté se v nádherném prostředí zámku v Boskovicích konal závěrečný galakoncert festivalu španělské kultury Ibérica. Jeho těžištěm se stalo strhující představení Ekilibrio Flamenco. Diváky i organizátory navíc potěšil fakt, že dramaturg festivalu Petr Vít obdržel letos vysoké španělské vyznamenání.

Když Petr Vít s Jiřím Pištělákem za podpory boskovického zámeckého pána, hraběte Hugo Mennsdorfa-Pouilly uspořádali před lety první pilotní flamenkový koncert, těžko tušili, že se časem nově vzniklý festival Ibérica přehoupne do druhé dekády své existence jako respektovaná a prestižní kulturní událost. Pro každého, kdo má chuť a zájem potkat se se španělskou kulturou v její bezprostřednosti a současně špičkové kvalitě, je Ibérica první volbou. Velkou zásluhu na tom má kytarista a pedagog brněnské konzervatoře Petr Vít, jehož neobyčejně hluboká a důvěrná znalost španělské kultury a španělského prostředí je zárukou kvalitního programu.

Dlouholetá práce pro Ibériku a vedle ní i pro celou řadu dalších vzdělávacích a uměleckých projektů vynesla Petru Vítovi vysoké španělské státní vyznamenání Cruz de la Orden del Mérito Civil - Důstojnický kříž španělského Řádu za občanské zásluhy. Ocenění, jehož udělení podepisuje španělský král, si dramaturg Ibériky převzal v květnu na španělském velvyslanectví v Praze z rukou velvyslance. (Více o tom zde.) Symbolicky se tak zhodnotila i nejednoduchá, ale neobyčejně poctivá cesta Petra Víta, niterného hispanofila, která z něj učinila nanejvýš kompetentního a respektovaného prostředníka mezi českou a španělskou kulturou. Pro svou lásku byl ochoten i ledacos obětovat: Odešel za ní ještě před rokem 1989 do emigrace, po různých peripetiích se dostal až do Kolumbie, kde vyučoval hudbu a našel si životní partnerku. Poté žil a působil několik let ve Španělsku, kde propadl definitivně kouzlu flamenka. Ze španělské Granady také udržoval intenzivní kontakty se svým domovským prostředím, až se nakonec vrátil do rodného Brna.

Jeho skutečným domovem však zůstal prostor, v němž se potkávají obě kultury rovným dílem a který Petr Vít spoluvytváří a napomáhá rozšiřovat. Ať už jako dramaturg Ibériky, či umělecký ředitel olomouckého festivalu Colores Flamencos. Anebo jako kytarista, který se podílí na hudebních projektech představujících jak českou, tak španělskou hudbu.

Paradoxy doby

Je také příznačné pro dnešní dobu a mediální svět, že o Vítově ocenění - které vzešlo ze španělské strany - se v tisku víceméně mlčí, zatímco celostátní média přetiskují PR zprávy o světovém úspěchu jednoho z jeho brněnských kolegů, který si zahraje v prestižní newyorské Carnegie Hall. Nic proti úspěchům jiných, dotyčný je významným kytaristou, zdatným profesně i kariérně. Před rokem 1989 i po něm. Koncert v komorním sále v Carnegie Hall, za nímž stojí český prostředník a který bude věnován 25. výročí sametové revoluce, nelze nevnímat jinak než jako efektní marketingový tah. Nikoli však pro americkou veřejnost, ale především pro tu českou. A také jako paradox doby. (Více o koncertu se dočtete zde.) Předpokládám, že čtvrtstoletí od konce totality budou upřímně slavit i Karel Gott a Helenka Vondráčková, kteří si už v Carnegie Hall zazpívali také. (Více o tom zde.)

Komu čest tomu čest, úspěchy si přejme, ale pro mne osobně je ocenění Vítovy neokázalé práce skutečným - nikoli marketingovým - příspěvkem k 25. výročí Listopadu. Objektivně ukazuje, jak daleko jsme dospěli v éře otevřených hranic ke skutečné kulturní komunikaci mezi národy, na níž bude záležet další rozvoj Evropy jako společného domu.

Vášeň i dokonalost

Vraťme se ale na nádvoří boskovického zámku a k jádru poselství, které Ibérica každoročně přináší. Součástí vícedenního festivalu jsou i tvůrčí dílny, kde se zájemci učí hrát flamenco na kytaru a tancovat. Ale také se mohou poučit, jak lze využít tanec k osobnostnímu růstu či jaké jsou speciality andaluské kuchyně.

Hudebně-taneční projekt Ekilibrio Flamenco vyplnil celý finálový večer. Byl postaven na kombinaci tanečního mistrovství Jesúse Carmony a jeho manželky Lucíe Camillo a na hudebním vkladu trojice muzikantů, z nichž dva patří k renomovaným flamenkovým interpretům: kytaristy Luise Mariana a zpěváka Moi de Moróna. Jako dominantní osobnost večera bezpochyby zazářil devětadvacetiletý Jesús Carmona, který několik let působil jako první tanečník Národního baletu Španělska v Madridu. Přestože pochází z Barcelony, jeho životní láskou se vedle klasického tance (baletu) stalo i jihošpanělské flamenco. Nakonec se rozhodl vydat se na sólovou dráhu a spojit tyto dvě oblasti ve vlastním tanečním projevu. (Jeho ukázku můžete zhlédnout zde.) Carmona patří k největším španělským talentům poslední doby a sbírá jedno ocenění za druhým. (Například recenzent z The New York Times byl jeho tancem zcela unesen, více zde.)

Opět se ukázalo, jaký neobyčejný cit a přehled má Petr Vít. Místo zavedených jmen přiváží do České republiky interprety, kteří mají svěží náboj a před sebou velkou budoucnost. Už v minulosti byla ozdobou Ibériky například mladičká tanečnice Patricia Guererro, která patří také mezi mladou španělskou flamenkovou elitu. (Její um můžete posoudit zde.)

Jak sólové, tak dechberoucí společné taneční výstupy novomanželů Jesúse Carmony a Lucíe Campillo doslova přebily srpnové chladno na zámeckém nádvoří a vnitřně rozehřáté publikum nechtělo španělské muzikanty vůbec pustit z pódia. Boskovické i den předtím pražské vystoupení Jesúse Carmony v rámci festivalu, jež byly prvními vystoupeními tohoto tanečníka u nás, přinesly naději, že nebudou posledními. A doufejme, že ani Ibérica nebyla naposledy.

Ibérica 2014, Festival španělské kultury. 11.-16. srpna, Brno, Praha, Boskovice.