Jan Svoboda (nadobro?) na cestě z bílého lesa
V Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě je do konce srpna otevřena výstava z tvorby Jana Svobody (1957).
Z malířova života
Když výstavu děl výtvarného umění nedoprovází katalog, což je dnes rozšířenou praxí, je třeba informace o autorovi hledat jinde. Ve starších tiskovinách, na internetu… Jan Svoboda kdysi napsal stať s titulem Z mého malířského života:
"… patřičnou dobu jsem studoval, až ze mě nakonec udělali stavebního inženýra. To 'udělali' píšu záměrně, protože já jsem se v té době místo studia věnoval kariéře amatérského divadelníka, a to tak intenzívně, až mi došlo, že to vůbec nechci dělat. Tím jsem se dostal k malování. Vzhledem k tomu, že nemám žádných výtvarných studií, věnoval jsem osmdesátá léta objevování objeveného v kresbě i malbě. Kromě toho jsem chodil i do práce, jako všichni. Pak přišla devadesátá léta a první, co jsem udělal, bylo vyškrtnutí slov 'amatérský výtvarník'. Místo nich nastoupilo 'na volné noze'".
Sukcesy "volné nohy"
Na "volné noze" se Svoboda propracoval, poučen u svého přítele, malíře Rostislava Pospíšila, k lapidárnosti, rozvážnému barevnému souladu, k bezperspektivním plošně hladkým archetypálním grafickým znakům viděným v hyperbole. Někdy jsou zaznamenány v souměrném repetičním rozhojnění (lidská bytost, zvíře, strom, tráva, jednoduché nástroje, kultovní symboly apod.). Užíval je s rafinovaným umem, jímž byl s to vstoupit do výrazové lehkosti a zemité nestrojenosti. Stal se malířem, jemuž bylo rozuměno.
Dostavil se úspěch. Podíl na něm měla Svobodova prezentace sebe sama jako umělecky nevzdělaného venkovana, malíře z Radňovic. Vše je správné, ale v soustavné akcentaci s pozbytím věcné informace. Podstatná část Svobodova úspěchu ovšem spočívala, a to je zejména třeba zdůraznit, v malířově vlastní práci. Objevoval objevené, jak napsal, a činil to s důsledností. Ona sebeprezentace se spontánně odsunula do "literárně-společenské" roviny. Důležitou zůstala podoba obrazů.
Po roce 2010
Zhruba na konci první dekády nového století začal Svoboda ustupovat od určitosti (výstava Viděno bílou, Galerie Beseda v Ostravě, kurátor Petr Pivoda). Přikročil ke geometrickým útvarům, k abstrakci. Projevil odvahu k vykonání kroku do sobě neznámého prostoru. Používá přísnou geometrii (čtverec, obdélník, kruh, kříž). Jeho svět je postupně bez předmětů, tvary lpí na obrazové ploše, ale zdánlivě tendují ven, do prostoru mimo rám.
Novoměstská výstava dokládá, že v malbě se již Svoboda nachází v centru nového tvůrčího pole. Osvojil si novou formu práce, novými obrazy se obrací k novým vnimatelům. Ale výstava má dvě proporce, obrazovou a třídimenzionální. Druhá sestává ze sevřené instalace kolorovaných dřevěných skulptur. Ve Svobodově vývoji je už můžeme označit za "včerejší".
Abstraktní obrazy jsou formálně čisté, ve výrazu přesvědčivé. Ty, které jsou oproštěné od geometrických útvarů, jsou minimalistické, příslušejí do okruhu malířství barevných ploch. Instalace s titulem Zvířata v hlubokém bílém lese setrvává v hravé stylizované věcnosti. S obrazy na stěnách se vnitřně ani vnějškově nesjednocuje, každé odkazuje k jiným východiskům a odlišným záměrům, jakoby k jinému autorovi. Instalace ukazuje
v dobrém světle Svobodu, jenž umí osobitě uvolněnou výtvarnou stylizací ve třech dimenzích vyprávět příběh. Pro dospělé se zřetelnou "bílou" alegorií (v bílém lese se zpravidla nebloudí), pro děti s přitažlivostí variantního pohádkového příběhu, který snad je s to lehce dovyprávět každý dospělý průvodce. Svoboda instalaci označil za "prázdninovou". A dětem se prý líbí. Jakpak by ne. Je působivá formou i obsahem.
Přímočarost minimalismu
Tím, jak formoval obraz, odnímal odlišné, akcentoval, co lze zobecnit, byl Svoboda vždy blízek abstrakci. Pak překročil, když si ji uvědomil a pochopil, co je za ní, hranici k minimalismu.
Minimalismus vznikl v sochařství a malířství před šesti desítkami let jako reakce na subjektivní pojetí abstraktního expresionismu. Minimalistická díla bývají vytvořena z elementárních atributů, používají většinou jednoduchou geometrickou strukturu a bývají prezentována, jako by byla ve vztahu ke svým námětům odtažitá. Minimalista usiluje jednoduchými prostředky o největší účinek. Nezprostředkovaně, bez vložených symbolických a jiných zástupných významů. Cestou k tomu je největší možná redukce tvarů, linií, barev a textur, nezobrazování čehokoli reálného, není tu žádného objektu, žádné metaforické zkušenosti.
Absence nepodstatného přivádí diváka k přímé percepci stěžejního smyslu Svobodových maleb, k pochopení, že nejvyšší formou malířství je osvobození od věcnosti a "adorování sebe sama" jako svrchované umělecké činnosti zabývající se barvami v ploše a životem v oné ploše. Svobodovy obrazy nekladou divákovi překážky ohledně srozumitelnosti, proto mohou zprostředkovat krásu každému, kdo je připraven ji přijmout. Práce s linií, tvarem a barvou je zde význakem uměřenosti, grafického usuzování, kultivace a pokorného malířského řemesla.
Nadobro?
Zdá se, že Jan Svoboda se aktuální výstavou nadobro loučí s věcností. Se vším, co dosud souviselo s jeho "zvířaty v hlubokém bílém lese". Již jde po jiné cestě (vskutku nadobro?). Je to cesta vyznačená Rothkem, Boštíkem a dalšími. Může být i cestou Svobodovou. V malířství sice určují konec úsečky té či oné studované metody historikové umění, ale aktivní malíři o tom mají vždy vlastní mínění.
Jan Svoboda, obrazy, instalace. Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě. Výstava je otevřena do 31. srpna, od úterý do neděle 9.00-12.00 a 13.00-17.00. http://hm.nmnm.cz/