Neumírejte zbytečně aneb pár slov o zdravotnictví (1. část)
Novinové články o zdravotnictví nepřinášejí příliš povzbudivý obraz. Nelze to svádět jen na publicistickou povrchnost či manipulaci. Je to systémový problém.
Nedávno jsem se v Kulturních novinách věnoval "převratným zjištěním" lékařů v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) o dietě diabetiků (viz zde). Nepitval jsem hlouběji samotná vědecká data a závěry z nich učiněné v odborných publikacích, zajímal mne způsob jejich mediálního uchopení. A ten mi připomíná spíše manipulativní informační mlýn než seriózní prezentaci medicínských poznatků. Koneckonců, co by člověk od novinářů vlastně měl chtít, když oni musí psát jeden den o tomto, druhý zas o tamtom tématu. Zaráží mne však mlčení odborníků, což znamená, že na tuto podivnou marketingovou hru přistupují.
Srpen je - říká se - mediální "okurková" sezóna. Tedy asi proto jsem na titulní straně Mladé fronty DNES zachytil během osmi dní tři "otvíráky" se zdravotnickou tematikou, které pak byly rozvedeny ještě na třetí straně novin. Zde jsou jejich titulky:
- Neumírejte zbytečně, zkontrolujte si své léky (20. srpna 2014)
- Zdravotní sestra: stres, vyhoření a malý plat (26. srpna 2014)
- Pohodlnost a malá nadváha. Budete žít déle (27. srpna 2014)
Až na poslední téma, jež pochází opět z dílny IKEM a přináší "převratná" zjištění, se bohužel navzdory prázdninové sezóně jedná o témata velmi závažná, která vzbuzují celou řadu dalších otázek.
Chaos ve světě léků
První věta zmíněného článku o lécích přináší překvapivé sdělení: "Devět set lidí u nás podle studie (pozn.: v celém textu se bohužel nedozvíme, o jakou studii šlo) každý rok zemře jen proto, že nevědomky užívali léky, které se nesnášejí, nebo brali pilulky, jež sice mají jiný název, ale stejnou účinnou látku."
Devět set je ohromující číslo (nezapomínejme však, že se týká pouze nevhodných léků, nikoli dalších příčin). Je to výrazně více než počet usmrcených osob při dopravních nehodách (679 v roce 2012 a tento počet každým rokem klesá), což ukazuje na závažnost problému. V článku nalezneme ještě další údaj: čtyřicet tisíc pacientů ročně skončí v nemocnici kvůli nevhodným kombinacím léků (pozn.: zdroj opět neuveden). Ano, čteme dobře: čtyřicet tisíc pacientů! To znamená, rozpočteno na dny, více než sto hospitalizací denně. - Ještě se tu dočteme o odhadu nákladů na pobyt v nemocnici a plýtvání léky - ty činí miliardu korun! (V tomto případě je citován Josef Suchopár z firmy Infopharm, která se zabývá lékovými interakcemi.)
Pomiňme skutečnost, že jde (jako ostatně téměř v každém článku tohoto druhu v Mladé frontě DNES) mimo jiné o marketing jedné zájmové skupiny, tentokrát lidí kolem nové on-line poradny www.znamsveleky.cz. Ovšem i kdyby ta skutečná čísla byla jakkoli účelově zaokrouhlována nahoru, tak pořád půjde o ohromující cifry. Také by to mohly být údaje zavádějící, chybně interpretované - ale to by se snad už ozval někdo z oboru… Co se v článku ještě dovídáme?
1. Neexistuje centrální evidence léků, které pacientovi předepíšou různí lékaři. Pokud to pacient nesdělí lékařům sám, oni si to nemůžou legálně zjistit.
2. Lékaři sami mnohdy předepisují nevhodné kombinace léků.
3. Výrobci léků se rozhodli spustit na internetu službu, díky níž si každý anonymně může zjistit rizika lékových kombinací. Během pilotního dvouměsíčního provozu bylo zpracováno 750 dotazů, odhalilo se 150 nevhodných lékových kombinací a 40 duplicit (léky s jinými názvy, ale stejnou účinnou látkou, takže pacient byl vystaven nevhodně intenzivnímu účinku léku). Zajímavé je, že tuto službu údajně nabízí Česko jako jediná země v Evropě. Pouze na Slovensku poskytuje svým klientům podobnou službu pojišťovna Důvěra. V článku se o ní píše: "Ví proč: zdravotnictví totiž přijdou nevhodné kombinace léků na stovky milionů korun." - Zde uděláme malou odbočku od tématu, protože toto je ukázka publicistické povrchnosti. O ty peníze nepřichází zdravotnictví jako celek, ale pojišťovny a pak lidé sami, kteří hradí vysoké doplatky. Naopak farmaceutickému průmyslu to přináší peníze a lékařům práci. Zní to cynicky, ale je to tak, nebo ne?
4. Kromě různých příkladů nevhodných interakcí bylinek a potravin s často užívanými léky se nakonec na závěr článku dozvídáme další podivuhodnou informaci. Zatímco například ve Švédsku existuje on-line evidence předepisovaných léků u jednotlivých pacientů, k níž má každý lékař přístup, u nás se podobný systém zadrhl. A to údajně na odporu samotných lékařů. Autorka článku Lenka Petrášová cituje místopředsedu správní rady VZP Jiřího Skalického: "Prosazoval jsem osobně, aby do něj byli zapojeni všichni lékaři povinně. (…) Je pro mě proto nepochopitelné, že se lékaři vzbouřili a chtějí, aby systém byl dobrovolný. Pak to ale bude znamenat, že lékové interakce neodhalí, to nemůže fungovat." - To je jasné i naprostému laikovi a musíme se ptát: Proč tomu tak je?
Kdo je odborně kompetentní? Pacient nebo lékař?
V článku je uveden i kuriózní případ. Zdravotní pojišťovna Škoda, která už několik let používá software od Infopharmu, aby hlídal, kdo bere jaké léky, zjistila, že jedna žena užívá desítky léků, které mezi sebou mají čtyři sta nevhodných interakcí. Kdo může za tuto bizarnost? Chtivý pacient nebo ledabylí lékaři? Ale hlavně - jak nastolit v tomto chaosu nějaký racionální systém? Článek naviguje pacienty, aby se zajímali sami. V pořádku. Jenže to má svá úskalí. Pacient - absolutní laik - takto zjišťuje pouze mechanicky počítačovým softwarem jakási rizika. Jenže, on pracuje v systému, který je tak složitý, neustále se vyvíjející a obecně "přechemizovaný", že je to všechno vlastně virtuální hra. Alibismus na všech stranách, jež by měly něco odborně garantovat. Celý tento systém je vykloubený, protože je založen na nadprodukci a nadměrné konzumaci farmak a záplatuje díry místo řešení skutečných problémů. Tyto problémy spočívají v první řadě v etické rovině a v profesní poctivosti lékařů. U nich vše začíná, u nich by měla také začít, doufejme, jednou případná náprava. Buď půjde o zdraví pacienta, o přiměřenost v medikaci, o fungující univerzální informační systém, anebo bude na zástupných problémech zdravotnictví znovu a znovu troskotat.
Jeden mimoběžný případ, ale ne zcela
Na závěr uvedu příběh, který jsem zažil na vlastní kůži. Možná, že k této problematice úplně nepatří, ale já jsem přesvědčen, že jistým způsobem ano. Před nějakým časem jsem pomáhal vyřizovat nejrůznější věci jednomu kamarádovi, důchodci, který se do značné míry i vlastní vinou dostal do neřešitelné zdravotní a sociální situace. Otázka vlastní viny tu však nehraje roli, protože nikdo z nás by neměl vynášet soudy nad osudy druhých, když neví, co se za nimi skrývá. Zdravotní systém by měl fungovat pro každého, kdo má kartičku pojištěnce.
Tento přítel byl jednou - v situaci po všech stránkách zoufalé - odvezen do nemocnice. Selhání vnitřních orgánů, břicho plné vody. Po pár týdnech se na revers nechal pustit domů, protože nabyl dojmu, že se o zlepšení svého stavu dokáže postarat stejně dobře (nebo ledabyle) jako v nemocnici. Byl velmi zesláblý, měl problémy s chůzí, vozil jsem jej, kam bylo třeba. Také jsem jej zavezl k jeho praktickému lékaři, protože mu docházely léky, celá baterie léků. Měl pocit, že jsou mu stejně k ničemu (já taky), ale nechtěl úplně rezignovat. Když se po několika hodinách čekání dostal do ordinace, byl zas během pár minut venku, vybaven recepty na léky podávané mu již v nemocnici, k tomu ještě na nějaké další a doporučením, aby si zakoupil také výživové doplňky. Šli jsme do lékárny, která byla hned v budově s ordinací, nabrali předepsané léky, byla jich plná igelitka, a kamarád měl doplatit osm set korun. Měl u sebe jen pětistovku půjčenou od přátel "z mokré čtvrti", důchod nechal na poště za složenku na nájem jednopokojového bytu. Zbytek jsem tedy doplatil já. Za pár dní jsem jej vezl za napjatých okolností na pohotovost… Zemřel aspoň na čisté posteli a pod dohledem.
V tomto příběhu mě zaráží především skutečnost, že lékař musel vidět, v jakém stavu za ním tento muž přichází. Měl zprávu o kolabujícím organismu, před sebou člověka s tváří jako smrtka, žlutou, vyhublého na kost, s břichem jako balón, v ošuntělé bundě a s padajícími kalhotami. Doslova trosku. A místo, aby mu řekl pár vlídných slov a dal mu jen to nejnutnější, strčil mu do ruky svazek receptů a ani se nezeptal: Budete na to mít? - Lze namítnout, že toto je opravdu výjimečný případ a možná ojedinělý. Na základě řady zkušeností tvrdím, že tomu tak není. Tím nechci říci, že neexistují dobří lékaři s přístupem lidsky i eticky na výši. To v žádném případě! Příliš mnoho indicií však nasvědčuje tomu, že středem zdravotnictví není člověk, ale byznys, a to je celý problém. A změnit to může zas jenom člověk. Držím z celého srdce palce všem lékařům a vědcům, kteří neztratili cit pro lidský rozměr své práce.
Pokračování příště.