Neumírejte zbytečně aneb pár slov o zdravotnictví (2. část)
Pokračování úvah o zdravotnictví z minulého čísla. Současný systém zdravotnictví je výsledkem bezohledného tahu za ekonomickými zisky, v němž se ztrácejí původní medicínské priority, které se vztahovaly k člověku a jeho zdraví. Je nereformovatelný. Lze vůbec nějak přemýšlet o změně?
Minule jsem se zmínil o tom, že tu vzniká virtuální farmakosvět, který s sebou nese závažné problémy. V jejich centru už není zájem pacienta, ale především zájmy jednotlivých aktérů zdravotnického byznysu. V této souvislosti jsem psal, že mne zarazil fakt, že neexistuje souhrnná evidence předepisovaných léků, aby bylo možné předejít rizikovým kombinacím. Jeden přítel, který se profesně ve zdravotnictví pohybuje, mi připomněl, že odpor lékařů může souviset i s projektem elektronických zdravotních knížek IZIP, který po dvou letech a dvou utracených miliardách (sic! Pro oživení zde) skončil fiaskem. Demoralizace a nedůvěra je značná, ale kudy z toho ven? Dalšími projekty zadávanými soukromým subjektům s neprůhlednými kořeny? - Znovu je nutno se ptát: Kde se nám ztratil stát? Máme nějakou jasnou a realistickou koncepci skutečného zdravotnictví, nikoli pouhého obchodu se zdravím? Rozvoj státu s adekvátním étosem správy věcí veřejných, to je oč tu běží.
Volba - jaká a pro koho?
Když jsem rozebíral alarmující článek Neumírejte zbytečně, zkontrolujte si své léky (MF DNES 20. srpna), konstatoval jsem, že závažná fakta jsou současně využita jako PR nového projektu Znám své léky, který se zabývá informacemi o lékových interakcích. Do redakční pošty nám vzápětí přišel mail od pana Troníčka z portálu najdi.lekarnu.cz. Ten nás "v souvislosti se zprávou o poradně Znám své léky" upozornil, že jeho portál poskytuje službu hledání lékových interakcí již více než rok. Píše doslova: "Hledání probíhá online a na základě dat z U. S. National Library of Medicine, která se někdy liší od dat v českých databázích lékových interakcí. Lékové interakce zobrazujeme i v detailu ke každému léku, takže uživatel může velmi rychle zjistit, zda náhodou není kombinace léčiv považována za nebezpečnou. Viz např. detail volně prodejného léku Aspirin: http://najdi-lekarnu.cz/lek/Aspirin-por-tbl-nob-20x500mg-20-bli."
Než začneme klikat na ten ilustrativní odkaz, zamysleme se, prosím, na chvíli, proč nám pan Troníček vlastně píše? Především proto, že jsme publikovali "zprávu" o konkurenčním podniku. A také, protože jeho portál nabízí informace, jež vycházejí z dat U. S. National Library of Medicine, která se někdy liší od dat v českých databázích… Co to má vlastně znamenat? Podprahově nám říká, že jejich informace jsou lepší, a tudíž máme klikat i na jeho portál? A nebo jen na jeho portál? Nebo - podle filosofie fungování trhu - zvyšuje naši možnost volby, aby si pacient mohl vybrat vhodnější informace? - Já tu nechci shazovat úsilí pana Troníčka nebo kohokoli dalšího, já tu jen poukazuji na absurditu situace, která má ještě další rozměr, osobnost "klienta" zdravotnického systému.
V pátek 5. září jsem shodou okolností obědval v jedné restauraci na Pankráci. Vedle u stolu seděly dvě staré dámy, odhaduju mezi sedmdesáti a osmdesáti. Na židlích ležely tašky s nákupem, jedna paní pila café latte a druhá malé pivo. Neúmyslně jsem zaslechl: "Ona mně říkala, nečti ty příbalové letáky, to nemá cenu. Ale já to čtu, abych věděla, že když to se mnou šlehne, tak z čeho to bylo!" Druhá paní (s malým pivem) namítla: "A ty tomu rozumíš? Vždyť už jsme staré a to se může projevovat to… no, demence. Včera zrovna to říkali v televizi, že jsou tři stupně, první je demence, ten druhý… nemůžu si vzpomenout… a ten třetí, to je idiocie. Haha, idiocie!" - "A kam patří ten Alzheimer?" zeptala se paní s café latte… Přišla číšnice, zaplatil jsem a šel pryč.
To není vtip. Stačí poslouchat, člověk nemusí dělat složité sociologické výzkumy. Aby bylo jasno, já si vůbec nechci dělat legraci ze svých spoluobčanů, ale toto je vzorek obyvatelstva ze skupiny největších konzumentů léků. Kolik z nich má vystudovanou, řekněme, biochemii, jako třeba já, aby alespoň trochu rozumělo lékařské terminologii v příbalových letácích léků? Myslíte si, že ony dvě dámy jsou výjimečným případem mimořádně, ehm, neinformovaných klientek našeho zdravotnického systému? Já myslím, že ne. Stačí se zaposlouchat do rozhovorů v obchodech, cukrárnách, čekárnách, vinotékách a kdovíkde ještě. K počítači se dnes sice dostane kdekdo, ale to ještě nic neznamená.
Tito obyčejní lidé, kteří jsou autentičtí a informovaní ve své práci prodavaček, úředníků, dělníků, techniků, kterou konali po celý život, a kteří mají zkušenosti z běžného osobního života, nemohou snést srovnání s gigantickou informační mašinérií farmaceuticko-medicínského komplexu, který je má zcela ve své moci. Záleží jen a pouze na étosu toho kterého jednotlivce, který "poskytuje zdravotnické služby". Zde také leží obrovská zodpovědnost, daná právě odborností. Říkám jednotlivce a myslím tím především lékaře, pak sestry a nakonec, možná i některé lékárníky. Ale už u těch lékárníků začíná být étos služby člověku velkým problémem, protože jsou placeni za zisk, a to ve velké konkurenci. Stačí se podívat kolem: Ve velkém městě, jako je třeba Brno, je lékáren snad více než prodejen potravin. - Hledat humanistický étos u ředitelů zdravotnických zařízení (od pojišťoven po nemocnice) je obtížné v současném manažersky a ekonomicky orientovaném světě. Stačí sledovat kauzy vyvádění peněz z nemocnic (viz zde). Za tím vším nestojí jen neviditelná ruka trhu, ale především lidé, kteří mají étos… Jaký vlastně?
Manažerská psychologie
V mezidobí jsem také narazil v tištěném vydání časopisu Týden (36/2014 z 1. září 2014, strany 20-25) na rozhovor se Zdeňkem Blahutou, od počátku letošního roku novým ředitelem Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), jedné z nejdůležitějších a nejmocnějších institucí na poli medikamentů. V této instituci se rozhoduje o cenách a dostupnosti léků a tento úřad také, zdá se, vykazuje "příkladné" hospodaření (jak píše Týden). Nový pan ředitel (třetí za poslední dva roky) dělá různá opatření, včetně vyhazování náměstků, na základě předchozího auditu. A v rozhovoru říká: "Jsem přesvědčen, že na mě se audit za krátkou dobu může chystat také." Toto konstatování je alarmující, poněvadž ukazuje na neobyčejnou nestabilitu prostředí.
Ale nechci rozebírat fungování SÚKL, ani jeho ředitele. Zaujalo mne uvažování tohoto vysokého manažera, absolventa Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové., které je bohužel zcela ve shodě s tím, co lze sledovat téměř všude jinde. Od příštího roku by měli pacienti přestat platit třicetikorunové poplatky za recept. Pan ředitel dostal otázku: Měl by stát lékárnám tento výpadek nějak kompenzovat? Odpověděl: "Záleží na ministerstvu, zda se rozhodne pro kompenzace. My jsme schopni je vymodelovat. Řešení jsou principiálně tři. Mně osobně by se líbil nějaký dispenzační poplatek za poučení pacienta, jeho seznámení s možnými komplikacemi při užívání léků a za administrativu. To by bylo zohledněno například tak, že by byl zaveden poplatek za dispenzaci a zpracování jednoho receptu. Ale to je opravdu jen soukromý názor." - Takže zjednodušeně, deformovaný systém (zavedení principiálně nesmyslných poplatků tahajících další peníze z kapes občanů) rodí nesmyslné problémy. A kdo je zaplatí? Zase ten pacient, který je víceméně bezmocný, protože nemá kompetence a moc se bránit. Všechno se posouvá do stavu, kdy už nejde absolutně o člověka, ale o toky peněz, jejichž, nedej Bože, výpadky se musí kompenzovat dalšími triky. Kam až to musí dojít, abychom pochopili, že je to od počátku špatně nastavený a nereformovatelný systém?
Chtěl jsem dnes psát o zdravotních sestrách a jejich tristní situaci, ale nechám to až na příště.