Nová Říše – po stopách genia loci
NOvoříšský KUlturní Spolek (NOKUS) je neobyčejnou iniciativou, která oživuje mimořádné tradice horáckého městečka Nová Říše poblíž Telče. Přinášíme malého průvodce těmito tradicemi a informace o novoříšských aktivitách ve dnech 13. a 14. září.
Nová Říše oživuje staré. Staré, ale působivé, povznášející. Povznášející k Bohu, k setkáním duchovním a kulturním. Více než 800 let (středověké) tradice řeholního života nedaleko (renesanční) Telče pozvedá nejenom tamních více než 800 obyvatel (klasicistní) hudbou, (mystickou) poezií, (novátorskými) aktivitami spjatými s geniem loci. A to staré nechřadne, ba oplodňuje ratolesti. Rodí se lidský, nesmírně podnětný rozměr kolem chrámu Páně.
NOvoříšský KUlturní Spolek
Již sv. František byl vyzván opravit Otcův příbytek v světě matérie. Zde, na Vysočině, se v pohnuté historii zdálo, že klášter pohltí plameny, vyplení ho nacisté či komunisté. Naštěstí, nestalo se. Leč mnohé je třeba vzkřísit opět k životu. O setbu víry, naděje a lásky se snaží nepočetný kruh bratří premonstrátů; o květy kultury vzešlé z místních nelehkých poměrů pečuje v současnosti velkou měrou NOvoříšský KUlturní Spolek (NOKUS), jenž je dokladem biblického "podle plodů poznáte je". Občanská iniciativa obnovuje tradice a vytváří projekty rozvíjející obec i mikroregion v posledních jedenácti letech.
Od roku 2003, kdy se NOKUS prezentoval výstavou historických fotografií Nové Říše s názvem Ohlédnutí za minulostí, se v městečku, kde na přelomu 19. a 20. století vyučoval význačný básník a esejista Otokar Březina, konalo díky nadšenému pořadatelství vícero rozmanitých kulturních akcí - besedy, výtvarné dílny, živý Betlém, oblíbené pohádkové lesy a Noci s Andersenem či drakiáda pro děti, letní kino, nesmírně populární štrúdlování, taktéž kejklování, ale i koncerty pro náročné posluchače nebo menší festiválky. Příkladem zdárných projektů byl v roce 2004 Kulturní rok na vsi. Příkladem chvály pro NOKUS je třeba "medailové" ocenění v rámci ankety Zlatá jeřabina 2012 o nejlepší kulturní počiny v Kraji Vysočina za déletrvající projekt Obnova kamenného kříže na kopci Spravedlnost.
Kalvárie a duch Otokara Březiny
Vydáte-li se od centra městyse na východ, pak se můžete dostat coby poutníci právě na vrch zvaný symbolicky Spravedlnost (601 m n. m.), kde byl v roce 1863, u příležitosti tisíciletého výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, postaven kříž. Vykupitelovu kalvárii připomínalo od roku 1873 třináct kaplí, z nichž se dodnes dochovalo deset. NOKUS zahájil opravy a rekonstrukce křížové cesty v roce 2010; kulturní památku zvelebuje brigádnicky i profesionálně, snaží se zapojit veřejnost i školáky. Povědomí o lidech, kteří dobrovolně ve volném čase posvátný prostor v krajině upravují, se šíří nejenom prostřednictvím regionálních médií. Odpočinkové místo, které nyní slouží - důstojněji než za totalitních režimů - k inspirativním vycházkám a společenským i duchovním setkáním, by jistě potěšilo i zmiňovaného kantora-básníka Březinu, jenž častokrát rozjímal v novoříšské klášterní kapli a studoval v (dnes) historicky cenné knihovně.
Březinovy závratně prýštící a nesmírně hluboké obrazy jsoucna jsou tajemným svítáním signálů (očekávaného) návratu. A pilný NOKUS vytesává po stu let, kdy tu slavný pedagog - velekněz básnického slova - již není, vlastníma rukama naučnou stezku, osázenou mnoha dobročinnými dary, nadačními, rozvojovými i státními příspěvky. Trnitá cesta k finálnímu obnovení novoříšské kalvárie je lemována novodobou kalvárií administrace různých žádostí grantového charakteru. Kříž na svá bedra tentokrát vzala organizátorka Magda Pojerová a její přátelé, byť vzkříšený zájem obyvatel o křížovou cestu partnersky podporují mimo jiné tyto subjekty a organizace: Nadace Via, Městys Nová Říše a Místní knihovna, Kanonie premonstrátů Nová Říše, Ministerstvo kultury ČR.
I další sympatizanti a spolupracovníci i oficiální správní úřady si přejí, aby se podařilo dostavět tři chybějící kapličky. Úhrnem se jedná o přibližně milionový projekt na pět až šest let. Komunitě nadšenců, čili civilních řeholníků a řeholnic, se daří osvěžit genia loci postupnými, trpělivými kroky. Dobré dílo, jak by věc pochválil ze sousední Staré Říše rod Florianů, se leskne a prohlubuje kupříkladu dětskými slohovými počiny, žákovskými malbami a ilustracemi nebo fotografiemi na téma Kalvárie. A není to pouhá vlastivěda, co láká (zbožné či filosofickou literaturu zkoumající) turisty probádat kraj od Počátek do Jaroměřic na Rokytnou, kudy vedla pozemská Březinova pouť (1868-1929). (1)
Znovuzrození skladatelé - bratři Vraničtí
Lesy a pole, obklopující obec s (barokním) kostelem sv. Petra a Pavla, byly kolébkou, z níž se zrodila již dříve tvorba hudební - vzpomeňme Pavla a Antonína Vranických. Slavní (bohužel pro zdejší publikum donedávna takřka neznámí) skladatelé narození na počátku druhé poloviny 18. století v Nové Říši tu byli v posledních letech také vzkříšeni. Opět se o to postaral NOKUS v rámci projektu Hledání kořenů a iniciativa brněnského violisty, hudebního pedagoga a producenta CD Karla Plocka.
Jednou z možností, jak se setkat a seznámit s mistry Vranickými, kteří jsou jako Haydnovi, Mozartovi a Beethovenovi současníci považováni znalci za velikány klasicismu, je poslechnout si záznam koncertu Stamicova kvarteta natočeného v sále premonstrátského kláštera v roce 2009. (2) Dodejme pouze, že Pavel Vranický, ředitel obou dvorních divadel ve Vídni, byl v čele první operní scény rakouského mocnářství neuvěřitelných dvacet tři let. Jeho mladší bratr Antonín byl kromě výborného komponisty a kapelníka též znamenitým učitelem hry na housle - vychoval řadu virtuosů.
Na oltáři dějin: mučedníci víry a osobnosti od zlatonosné říčky
Projekt Hledání kořenů v Nové Říši odkrývá, že půda v okolí zlatonosné říčky Vápovky nevydala na oltář dějin jenom mistry hudebního klasicismu či literárního symbolismu, myslitele a správce teologické, ale také mučedníky vylévající krev jako jejich Mistr. Za druhé světové války byli řeholníci odvlečeni do koncentračních táborů, v půli minulého století posláni socialistickým režimem do sběrných táborů, na nucené práce nebo do vězení.
Zchátralý a zničený genius loci je rekonstruován - od počátku 90. let 20. století, systematicky od roku 2003. Díky NOKUSu, občanskému sdružení, je možno napravit křivdy smířením, pravým křesťanským odpuštěním, lidským poznáním. NOKUS je dokladem toho, že malá skupina lidí dokáže velké věci: Od setkávání maminek nebo rodáků přes pořádání komorních akcí až k rekonstrukci pohnuté historie, v níž se kolem náměstíčka a na něm odehrávají světové, ba ideologické konflikty. Léky na rány osudu jsou kromě výše uvedeného jednak péče o interpretaci místního dědictví, jednak přinášení uměleckých kvalit tam, kde svého času vzkvétaly. V praktické rovině duchovního bádání o Nové Říši se může jednat o zkoumání kulturních skvostů klášterních výzdob (jmenujme například obraz nad hlavním oltářem, fresky na klenbě kněžiště či hlavní lodi kostela, nádherně dekorovanou kazatelnu; rovněž varhany z dílny dalšího z významných rodáků - Bedřicha Semráda).
Studium hmotných projevů a výjevů nás však vede k (neviditelné) přítomnosti. Minulost i díky vydavatelským aktivitám NOKUSu ožívá - teď a tady. Stačí uvést pěkně graficky zpracované informativní letáky. K Březinovi či k Vranickým se přidávají zmíněný varhanář Semrád, lékař a spolkový aktivista Marcelin Riess, opat P. Augustin Machalka (jenž po zatčení gestapem vytrpěl jak pobyt v koncentračních táborech, tak byl poté roku 1950 odsouzen komunisty ve vykonstruovaném monstrprocesu k 25 letům vězení a k internaci), hudební skladatel Jan Novák (letos, 30 let od jeho smrti, koncertně v Nové Říši vystoupily jeho dvě dcery) nebo malíř a spisovatel, osobitý (drsný i rozněžnělý) expresionista Jan Moštěk.
Z archivů k osvobození ducha místa
Kdo by chtěl pokračovat v bádání, nechť neopomine knihu s názvem Nová Říše, kterou precizně sestavil Milan Dušek a v roce 2007 ji vydal NOKUS (s podporou Fondu Vysočiny a Obce Nová Říše) jako svoji 1. publikaci; ta obsahuje 288 stran textu a 32 stran barevných příloh. Kniha chronologicky mapuje dějiny obce v obšírných a podrobných souvislostech; a je - jak její autor předznamenává - silným pojítkem mezi minulostí a přítomností.
Sdružení NOKUS však svojí činností sympaticky dokládá, že nezůstává uzavřeno v archivech a kronikách. Naopak, ty jsou mu pomůckou osvobodit genia loci a vydat se vstříc novým, životadárným projektům.
Odkazy: www.klaster.novarise.cz, www.nokus.novarise.cz, www.novarise.cz
(1) Pozvánka organizátorky Magdy Pojerové z NOKUSu na nejbližší akci:
"Srdečně zveme do Nové Říše v sobotu 13. září na prostranství za radnicí městyse - bude tam zábavné odpoledne pro děti a jejich rodiče spojené s poznáváním křížové cesty a s představením níže uvedených propagačních materiálů, které se vážou ke křížové cestě. Tato akce se uskuteční od 14 do 20 hodin pod názvem Dětem pro radost aneb Zažít kapličky jinak. K čemuž bych také ráda dodala, že jsme se zapojili do projektu Cestujeme po Regionu Renesance (odkaz). Novoříšská křížová cesta se stane stezkou naučnou - vzniknou zajímavé a vskutku originální materiály: pro děti výtvarně pojaté pexeso, barevná zrcátka a magnety; leták v dvoujazyčné mutaci (česky a německy), panel s podrobnými informacemi o křížové cestě."
(2) Album komorní hudby (Smyčcový kvartet op. 13 č. 2 Antonína Vranického a Smyčcový kvintet op. 29 č. 1 jeho staršího bratra Pavla Vranického) si lze objednat na adrese cdkp@seznam.cz. Producent CD Karel Plocek navíc připojuje pro ctitele vážné hudby aktuální příležitost: "V podání Stamicova kvarteta zazní hudba pro smyčcové nástroje v klášterních prostorách v neděli 14. září se začátkem v 17 hodin. I v Nové Říši u Telče bude program sestavený se zřetelem na Rok české hudby. Dramaturgie koncertu vybírá z děl Františka Kramáře, Pavla Vranického a Bedřicha Smetany.