Konstantinos Kavafis

Raffael Santi: Setkání Lva Velikého s Attilou.

Konstantinos Kavafis: V očekávání barbarů


Nač vyčkáváme shromážděni na náměstí?

*

Mají k nám dnes dorazit barbaři.

*

Proč senát ovládla bezvládná strnulost?
Proč senátoři zde posedávají, aniž by vydali zákon?

*

Mají k nám dnes dorazit barbaři.
A k čemupak pak senátoři se svými zákony?
Až barbaři vtáhnou, prohlásí se sami co zákonodárci.

*

Proč ani náš císař dnes nedospal rozbřesku
a při nejvyšší městské bráně již vyhlíží
z výše svého stolce, s hlavou korunovanou?

*

Mají k nám dnes dorazit barbaři.
A císař se hotoví přijmout
jejich velitele. Kázal dokonce přihotovit
list pergamenu, jenž mu slavnostně předá,
poctiv ho v něm bezpočtem titulů a jmenování.

*

Kterak že dnes si dva naši konzulové, prétory sprovázeni,
vykračují ve vyšívaných purpurových tógách,
z jaké příčiny přizdobili se náramky, ametysty se lesknoucími,
i prsteny, jež jiskří čirými smaragdy?
Proč chopili se drahocenných hůlek,
jež vytepány ze stříbra i zlata?

*

Mají k nám dnes dorazit barbaři.
A podobné cetky přivádějí v úžas barbary.

*

Proč ctihodní rétoři nepřicházejí, aby, jak pravidlem,
se ujali slova a vedli svou při?

*

Neboť k nám dnes dorazí barbaři, a těm
neimponují uhlazená slova, aniž obratné proslovy.

*

Proč však tak znenáhla se pozdvihuje neklid,
proč mísí se shluk (kterak opadly tváře všech).
Proč unáhleně se vyprazdňují ulice i plácky,
proč z ničeho náhle se v houfech stahuje všechno zpět do svých domů?

*

Protože vtáhla noc a barbaři nikde.
A jacísi lidé jen dorazili ve směru od hranic
rozhlašujíce, že po barbarech tam již ani stopy.

*

Jenomže – co teď bude z nás, teď, bez barbarů.
Ti lidé by přeci jen bývali pro nás určitým řešením.

Přeložil Antonín Brousek.


Konstantinos Kavafis (1863-1933) byl řecký básník, žijící v egyptské Alexandrii, pracoval jako úředník na ministerstvu veřejných prací. Jeho poezie, navazující na antické vzory, ovlivnila T. S. Eliotta, Gregoryho Corsa a další autory. Ukázky z Kavafisovy tvorby vyšly v časopise Světová literatura 4/1967.