Lodě naděje: Nad sochařským dílem Miloše Vlčka
Výstava brněnského sochaře Miloše Vlčka představuje typická díla z jeho tvorby a současně připomíná významnou osobnost české i brněnské kultury druhé poloviny dvacátého století. Kromě vlastní tvorby se Vlček podílel i na restaurování špičkových děl slovenské gotiky a vytvořil portréty řady umělců, mezi nimi i Jana Skácela a Jakuba Demla.
Naproti hlavnímu vchodu do nemocnice u sv. Anny v Brně se nachází na první pohled vcelku nenápadná Galerie na Pekařské. Projdeme-li úzkým průchodem dovnitř, ocitneme se v prostoru sice nevelkém, ale zato půvabném, který se hodí pro komorní výstavy jakéhokoli druhu výtvarné tvorby. K vlastnímu prostoru galerie přiléhá malý "dvoreček" s bílými stěnami, jehož světelnost rozšiřuje možnosti expozice.
V tomto prostoru se 3. září odehrála zvláštní vernisáž. Výstavu tu zahájil sochař, který sice kvůli zdravotním problémům už téměř dvacet let nemůže tvořit, ale přitom je stále "mezi živými" - jeho dílo má i dnes co říci. Mluvíme tu o Miloši Vlčkovi, narozeném 12. února 1939 v Brně, o jednom z nejvýznamnějších brněnských sochařů posledních tří dekád dvacátého století. Jeho doménou byly práce ve dřevě - od komorních plastik až po monumentální projekty.
Miloš Vlček se vyučil řezbařině u Heřmana Kotrby, člena slavné rodiny Kotrbů, která zrestaurovala gotický oltář Mistra Pavla v Levoči. Jeho prvním spontánním výtvorem byla velká, důkladně propracovaná loď. Pocta objevitelům nových světů. Vlčkova fascinace loděmi je celoživotní, a tak lze na výstavě zhlédnout několik variací na toto téma (Loď město, Loď hudba). Současně si divák může uvědomit, jak se vyvíjela Vlčkova práce s materiálem - pouhé dřevo bylo postupně obohacováno dalšími materiály, například mosazí.
Druhým výrazným Vlčkovým celoživotním tématem je žena. Ztvárnění ženské figury, ať už jako aktu, či různých torz, je umocněno v jednom případě použitím velmi neobvyklého materiálu: milion let starého dubu, nalezeného v sádrovcovém lomu v Kobeřicích u Opavy. Podobně jako u běžného dřeva pracuje Vlček i zde nejen s vlastní tvarovou tvořivostí, ale také
s původním povrchem a strukturou dřeva. Výsledkem jsou skulptury, které vyznívají velmi přirozeně, člověk nemá pocit, že by materiál byl znásilňován umělcovou představou. Naopak, občas máte chuť si na sochu sáhnout, vychutnat dlaní její povrch a fluidum. A zas, není to náhoda. Na vernisáži zaznělo během bezprostředního a improvizovaného vstupu sochaře i jeho malé vyznání: Vždycky jsem sochu tvořil tak, aby nebyla jen pro podívání, ale i pro osahání. - Výsledek plně odpovídá tomuto niternému záměru.
Miloš Vlček působil po absolutoriu pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové po celý život v Brně, v dílně bratří Kotrbů na Petrově. Díky nim se dostal do Levoči a na další místa na Slovensku (například do Trnavy), kde spolupracoval na restaurování vrcholných děl slovenské gotiky. Dílna na Petrově se stala svým způsobem kultovním místem. Kdo ji navštívil, zapamatoval si navždy její atmosféru, v níž se skrze práce restaurátorské potkával křesťanský středověk se světem antické mytologie a současně s tvorbou navýsost moderní. Tu reprezentoval právě Vlček, i když svůj vztah a obdiv k tradici také občas vyjádřil v dílech sakrální povahy, ať už to byly betlémy, či skulptury Ukřižovaného.
Vyzařování dílny na Petrově bylo dáno částečně i okruhem lidí, kteří se tam scházeli - ať už pravidelně, či příležitostně. Některé z těchto osobností Vlček portrétoval, například básníka Jana Skácela či literárního kritika a editora Bedřicha Fučíka.
Vlčkovy sochy se vyznačují zvláštní vlídnou a nadějeplnou energií. A osobnost jejich tvůrce patří k nepominutelným článkům brněnské kultury druhé poloviny dvacátého století. I těmto aspektům bude věnována beseda, která se skuteční 8. října v Galerii na Pekařské. Uprostřed Vlčkových soch, skic a kreseb.
Miloš Vlček: Sochy. Galerie na Pekařské, Pekařská 52, Brno. 4. září - 31. října 2014. Otevřeno ve všední dny od 9 do 17 hodin.