Koláž pro Koláře
Pod dojmem platnosti věty "přiznání je polehčující okolnost" Kulturní noviny odhalují mystifikaci večera věnovaného výročí narození básníka a výtvarníka Jiřího Koláře.
Dne dvacátého čtvrtého září tohoto roku vyslala Česká národní banka do oběhu stříbrnou minci v hodnotě 500 korun, "na lícní straně mince je motiv jablka polepeného texty, které jsou ztvárněny technikou zvanou chiasmáž (…), na rubu mince je portrét Jiřího Koláře vyobrazený technikou roláže". Podobné pocty došel již dříve Karel Jaromír Erben, Jiří Trnka, Beno Blachut a ještě jedna číhá na blížící se výročí Václava Tháma. Výstavu k připomenutí Jiřího Koláře uspořádalo pražské Muzeum Kampa a obdivuhodně velkoryse, s názvem Vy troubo!, také spolek Bludný kámen v Hradci nad Moravicí a v Opavě. Do společného koláče oslav stých, byť nedožitých, narozenin této mimořádné osobnosti, člena skupiny 42, experimentátora v oblasti poezie i výtvarného umění, přispěly také Kulturní noviny. "Když vám to všechno tak říkám, / tak mne napadá, jestli / všichni ti otcové vlastí, / nesmrtelní, do práce jako psi, / osvoboditelé, vůdci / ochránci, nadlidé i ti, / kteří cloumali časem / jako kusem hadru, / jestli si též nepěstují / nějaké masařky…"
V den Kolářova narození (24. září) se v prostoru Místogalerie na Skleněné louce v Brně setkali výtvarní umělci, básníci a hudebníci v avizované koláži oborů, disciplín, přístupů a forem.
Večer v Místogalerii neskončil hutnou hudební improvizační performancí Jonáše Svobody a Štěpána Pařízka alias skupiny [ čaučesko ], protože i po ní ještě bylo brzy.
Večer otevřela sourozenecká dvojice Marta Kovářová a Štěpán Svoboda sérií tak zvaných lidoláží, písňových skladeb sešitých z fragmentů známých zlidovělých písní, komponovaných tematicky pro tuto příležitost. Dvojice sama je fragmentem (ovšem tím zakládajícím) hudební skupiny Budoár staré dámy.
Z principu koláže, ať už formálně řezáním a lepením nebo myšlenkovou skladbou motivů, vycházejí také díla souběžně probíhající vernisáže výstavy, která představuje pohromadě zavedené i méně známé autory. "…Všiml jste si snad, / že tu vedle nikdo nesedí?…" Animovaná videa Pavly Scerankové a Michala Marušky, olejomalby Denisy Krausové a Jakuba Tomáše a práce Heleny Krotké, Jakuba Janovského a Martina E. Kyšperského, vznikající kombinací různých technik. "…Pij, Mařenko, a nekoukej / na nás jako telátko / na zdraví pána, nestyď se…"
Norbert Holub, básník a redaktor literární revue Weles, přiblížil Kolářovu básnickou tvorbu komentářem a recitačním řezem sbírkami Křestný list, Ódy a variace, Roky v dnech, Dny v roce, zmínil jeho věznění ve dvaapadesátém, podpis Charty 77 i následný vynucený exil… A na to prostor Místogalerie vyplnila Skutečná událost z Prométheových jater. Zprvu obvyklým frontálním přednesem básně Petrem Ondrůjem, do něhož však postupně vstoupili další dva v publiku roztroušení čtoucí - Jan Man a Norbert Holub. Báseň, která sestává ze tří výpovědí k jedné události, tak zněla všemi třemi svými těly současně, nebo lépe, jako by vzájemnou ozvěnou. Tu vyskakovala výrazněji ta či ona hlasová linie, tu všechny jedním proudem, bylo možné těkat a neslyšet nic, právě tak jako "být v prostoru" a zažít celek. "Tělo básně prochází prostor", zní první verš básně, kterou sami diváci společně sepsali v průběhu večera na k tomu ustrojeném psacím stroji.
A právě zde je, milý čtenáři, prostor pro výše zmíněné polehčující přiznání Kulturních novin, coby organizátora večera. Seděli jsme, stáli, popíjeli a procházeli konstrukcí ze statických i pohyblivých výtvarných obrazů, komponovaných zvuků a slov tak, že právě když se Skutečná událost převalovala tak hmotně v prostoru bez jasného výchozího bodu, bylo už jasné, že koláž, kterýmžto názvem jsme strženi slovíčkařením byli akci zaštítili, stojí jako nevyhovující, ve své definici příliš plošná. Nicméně jsme potěšeni, že jí bylo získáním třetího rozměru (a zvláště díky publiku) umožněno dosáhnout statutu asambláže. "…To víte, když člověku něco, / co pěstuje, vyroste, / nerad se s tím loučí / jako vždy se vším, co žere čas, / a vypiplat z mouchy trochu slona, / k tomu je třeba nadlidské vůle / a pilnosti. A moucha / viditelná nebo neviditelná, / stoklasá pšenice / nebo atomová bomba, / to je také jedno…" nekončí Skutečná událost Jiřího Koláře.