Moje exekuce; jedna z milionu
"…Přes statisíce či dnes již spíše miliony provedených exekucí je však dodnes na exekutory často pohlíženo 'skrz prsty'."
JUDr. Tomáš Lichovník,
soudce Ústavního soudu a bývalý prezident Soudcovské unie ČR
v editorialu časopisu Exekutorské komory ČR "Komorní listy", číslo2/2014
Obsílka
V pátek 26. září večer jsem dorazil z práce a ve své schránce v domovském Hradci Králové jsem našel doručenku na doporučenou zásilku, jejímž odesilatelem byl Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň-město (sic!). Protože už ale bylo pozdě a všechny pošty byly zavřené, vyzvednul jsem si ji až druhý den. Dopis, který byl dle hlavičky napsán v úterý 23. září, z Plzně odeslán ve čtvrtek 25. září a označen jako Výzva k úhradě dlužného plnění před provedením exekuce, mě vyzýval, abych "ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy" zaplatil 5 903,50 Kč. K výzvě byl připojen bohatý dokladový aparát, z něhož je nejdůležitější následující citace z téměř deset let starého rozsudku vydaného 28. prosince 2004 Obvodním soudem pro Prahu 3 (do jehož působnosti jsem tehdy svým bydlištěm spadal):
"Žalobou ze dne 6.5.2003, která byla podána u soudu dne 8. 1. 2004,se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení jízdného ve výši 40,- Kč na trase Hradec Králové - Chlumec nad Cidlinou a příplatku 800,- Kč za nehlášenou jízdu, neboť žalovaný cestoval dne 16.3.2003 vlakem č.952 na trati Hradec Králové - Chlumec nad Cidlinou bez platné jízdenky a tím porušil přepravní podmínky ve smyslu ustanovení vyhlášky Ministerstva vnitra a spojů č.175/2000 Sb. a smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou osobní dopravu. Dále za písemnou výzvu k zaplacení 2x20 Kč.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne16. 9. 2004, č. j.5C285/2004-13,soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 880,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 17.3 do zaplacení a náklady řízení ve výši 640,- Kč.
Dříve, než rozsudek nabyl právní moci, po jeho vyhlášení 16. 9. 2004, vzal žalobce žalobní návrh, podáním ze dne 18. 10. 2004, zcela zpět s tím, že dlužná částka byla žalovaným zaplacena dne 6. 10. 2004.
V souladu s ustanovením§96 odst.1,2,3 o. ř. zastavil soud řízení zcela a zrušil dosud nepravomocný rozsudek.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst.2 věta druhá o. s. ř. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení, neboť pro chování žalovaného, který zaplatil žalovanou částku až po zahájení řízení, byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně."
Kauza
Co se stalo?
16. března 2003, tedy ještě v době svých vysokoškolských studií, jsem cestoval do Chlumce nad Cidlinou, kde jsem měl brigádu. Bůh ví, že se mi hnusí veřejný pláč, zvlášť nad mou vlastní minulostí, ale pro úplnost tohoto příběhu by mělo zaznít, že jsem šel vysokou školu studovat jako syn dvou sociálních případů, a abych měl vůbec nárok na nějakou státní podporu, musel jsem nejprve formálně zažalovat oba rodiče o neplacení výživného, načež jsem byl od státu vybaven apanáží ve výši šesti set korun měsíčně.Za těchto poměrů se někdy stávalo, že jsem zrovna neměl na lístek, což byl případ i zmíněného dne. K dovršení všeho jsem pak v záplavě jiných událostí a pohledávek na tuto epizodu úplně zapomněl. Více než po roce mi ji připomněl dopis, který mi sděloval, že záležitost proběhla soudem, a vyzýval mě k zaplacení částky 880 Kč, již jsem okamžitě uhradil. Poté jsem obdržel rozsudek, v němž jsem si přečetl, že "V souladu s ustanovením §96 odst.1,2,3 o. ř. zastavil soud řízení zcela a zrušil dosud nepravomocný rozsudek". To mě jako právním vzděláním nepolíbeného laika zcela uspokojilo, a kauzu jsem tím považoval za vyřešenou. Deset let, kdy jsem o ní vůbec neslyšel, a neobdržel jedinou připomínku její další existence, mě v mém klidu jen podpořilo.
Okolnosti…
…za nichž se mi kauza po letech opět přihlásila, nebyly nijak růžové - nutno ale říct, že existují daleko horší případy. Větší část předchozího roku a čtvrt jsem strávil jako nezaměstnaný na úřadu práce, pracující od března tohoto roku (v souladu se svým studijním zaměřením a praxí) na dohodu o provedení práce jako osobní asistent postižených. (Pro úplnost dodávám, že evidovaný na ÚP smí mít na dohodu o provedení práce nejvyšší měsíční příjem do výše poloviny českého minimálního platu, což v tuto chvíli činí 4250 Kč. Mě dohoda zastihla ve chvíli, kdy jsem od ÚP žádné jiné dávky nepobíral.) Před dvěma měsíci mě organizace, pro niž jsem vykonával asistenci, zaměstnala na stálý zaměstnanecký poměr na poloviční úvazek. Pouhých pár dní před začátkem tohoto příběhu tedy na můj účet dorazil první plat v novém zaměstnaneckém poměru…
Vysvětlení
Mojí první reakcí na výzvu k úhradě dlužného plnění před provedením exekuce bylo, že jsem si v nejbližším možném čase,v úterý 30. září (tři dny po jejím obdržení), dojednal schůzku s doktorem Janem Hlouškem z Občanského poradenského střediska v Hradci Králové.Ten - přestože byl právě velice zaneprázdněn (neboť se toto poradenské středisko právě ten den stěhovalo,a já se tak nechtěně stal prvním klientem v jeho novém působišti) - ochotně prostudoval materiály, jež jsem obdržel v došlé obsílce, a poskytl mi následující vysvětlení:
Ačkoli se mi to možná zdá absurdní, jde o běžnou praxi, při níž aniž by byl dlužník s existencí kauzy seznámen, jeho úroky a poplatky se nechají narůstat téměř deset let, a těsně (v mém případě tři měsíce) před promlčecí lhůtou se na dlužníka uvalí exekuce. Mnou opomenutá vymáhaná částka 640 Kč, kterou České dráhy před deseti lety uhradily advokátovi JUDr. Pavlu Novákovi z Prahy 4, za tu dobu narostla o téměř 800 %, na nynějších 5903,50 Kč, z čehož žalobce obdrží 1971 Kč a exekuční kancelář 3932,50 Kč. Pokud nezaplatím ve zmíněné třicetidenní lhůtě, bude už částka činit 9836 Kč, kterou může Exekutorský úřad Plzeň-město zajistit i z mého majetku (pohledávka žalobce bude přitom stále stejná). Proto mi doktor Hloušek radí se s daným exekutorským úřadem co nejdříve spojit a s poukazem na své finanční poměry si s ním pokud možno domluvit reálný měsíční splátkový kalendář, který by mě zavazoval splácet dejme tomu pět set korun měsíčně.
Překvapení
Poděkoval jsem doktoru Hlouškovi a vydal se domů, odkud jsem se chystal neprodleně zavolat na Exekutorský úřad Plzeň-město. Cestou jsem se stavil ve své bance, kterou jsem měl po cestě, abych (ze zásady nepoužívaje internetové bankovnictví) zjistil aktuální výši konta. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že tři dny po obdržení "Výzvy" je na mém účtu zablokována částka 9836 Kč (tedy suma, kterou bych byl povinen zaplatit při nedodržení stanovené třicetidenní lhůty), což znamenalo, že celá má hotovost, až na několik desítek korun, které mi zbývaly jak na účtu, tak v peněžence, je pro mě nedostupná - a to v době, kdy mě čekala platba za nájem, energie, telefon, ale také za vymáhanou dlužnou částku!
Okamžitě jsem se tedy vrátil za doktorem Hlouškem, který mě vybavil exekučním řádem otevřeným na příslušné stránce,kde stálo:
§304b
(1) Zákazy uvedené v §304 odst.1 a3 se nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce (pozn. aut.: aktuálně 6820 Kč) podle zvláštního právního předpisu 80 c). Má-li u jednoho peněžního ústavu povinný více účtů, použije se věta první pouze u jednoho z těchto účtů.
(2) Peněžní prostředky podle odstavce1 peněžní ústav vyplatí povinnému na jeho žádost nejvýše jednou. O tom musí být povinný při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.
Od doktora Hlouška jsem se vrátil zpět do banky a stejné pracovnice, která mi sdělila, že moje konto je obstaveno, jsem se s exekučním řádem v ruce zeptal, zda je jí známo, že si smím vybrat zákonem obstavenou částku. S milýma očima, v nichž bylo vidět něco v našich kancelářích nad jiné vzácného (= stud), se na mě usmála a sdělila mi, že o tomto předpisu samozřejmě ví, nicméně exekvované na něj nesmí předem upozorňovat…
Výplata částky pak byla záležitostí dvou telefonátů a deseti minut.
Vykoupení
Z vyplacené sumy jsem uhradil složenky za nájem, telefon, plyn a komunální služby, zatímco částku, kterou jsem měl připravenu na energie (a již jsem povinen zaplatit až dvacátého každého měsíce), jsem věnoval na cestovné, nutné na shánění šesti tisíc korun na dluh (díky tomu, že stravenky, které jsem dostal s výplatou, exekvovány nebyly, jsem měl k dispozici i diety…). Částku jsem sehnal za pouhé tři dny, a protože moje známá a novopečená věřitelka v jedné osobě zkušeně trvala na tom, abych jel peníze do Plzně odevzdat osobně, nejlépe se svědkem (jak se později ukázalo, byla to velmi užitečná rada), trvalo další dva dny, než jsem se dovolal do exekuční kanceláře, abych se domluvil na osobní návštěvě. Úřednice na druhém konci drátu (na rozdíl od dámy z banky rozhodně ne milá) očividně nejásala nad mým rozhodnutím, ale nakonec ho musela akceptovat. Druhou část věřitelčiny podmínky, svědka, se mi bohužel zajistit nepodařilo, nicméně vymyslel jsem jinou pojistku…
Navštívení
Ve čtvrtek 9. října, dvanáct dní od obdržení zásilky, jsem tedy odjel přes celou republiku do Plzně, abych svou záležitost vyřešil přímo u zdroje, v kanceláři Exekutorského úřadu Plzeň-město,u soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška. Exekutorský úřad Plzeň-město leží symbolicky poblíž tramvajové stanice Náměstí Generála Píky v klidné Rychtaříkově ulici v plzeňské čtvrti Východní předměstí, a to v domě, v němž sídlí i další instituce a firmy. Místnosti exekučního úřadu zde zabírají polovinu prvního patra, po obvodu dlouhé, kobercem pokryté chodby, jejíž dominantou je velká kopírka, kolem níž se válejí cáry papíru. Po zazvonění a vysvětlení, v jaké věci přicházím, a jednostranném představení (já jsem se úřednici představil, ona mně ne) jsem byl uveden do "čekárny" s tabulí, velkým konferenčním stolem a několika indiferentními obrazy. První, co mě na místnosti zaujalo, byl stolek u zdi, na němž leželo několik výtisků časopisu s hudebním titulem Komorní listy, v němž jsem při bližším ohledání identifikoval časopis Exekutorské komory České republiky.
Dřív, než jsem však do něj stačil nahlédnout, dostavil se silný muž v košili, který se mě zeptal, co si přeji. Při vzájemném představení mi nezamlčel, že se jmenuje Vrbský, a na můj konkrétní dotaz dodal, že je křestním jménem David a své jméno používá bez titulu. Pan Vrbský následně slíbil, že mi na přinesené peníze vystaví fakturu - a odešel.
Čas čekání jsem vyplnil listováním v Komorních listech, které mě hned zkraje fascinovaly už svým názvem. Článek Aktuálnost exekučního řádu z roku 1896 byl uveden citátem: "O exekvovaném platí totéž, co o kriminálníkovi. Říká se, kdo už byl v kriminále, že si z něho nic nedělá, a právě tak je to i s exekucí." (V. J. Čečetka: Žaloby a exekuce v řízení před soudy okresními pro pohledávky a ceny do 500 Zl., F. Šimáček, Praha,1899, s. 229). Jiný příspěvek, Desetkrát o slušnosti a právu od JUDr. et PhDr. Stanislava Balíka, soudce Ústavního soudu ČR a učitele na proslulé Právnické fakultě Západočeské univerzity, byl dokonce uveden parafrází citátu Marca Porcia Cata staršího o útoku na Kartágo: "Ceterum autem censeo historiam rei publicae et iuris educandam esse." (= Ostatně soudím, že dějiny státu a práva by vyučovány být měly.) Třetí článek, K místní příslušnosti soudních exekutorů, v němž soudce Ústavního soudu a bývalý prezident Soudcovské unie JUDr. Tomáš Lichovník argumentoval, že i přes určité omezení "soutěže mezi exekutory" by měl být i v exekucích, stejně jako v jiných soudních případech, zaveden teritoriální správní systém, jsem si už nestačil přečíst, neboť přišel pan Vrbský s fakturou.
Dříve, než jsem mu odevzdal peníze, jsem jej požádal o informaci o časovém obzoru, v jakém bude odblokován můj bankovní účet. Pan Vrbský začal profesionálním tónem odříkávat sled plánovaných kroků: "Nejprve vám domů doporučeně pošleme exekuční příkaz. Po jeho doručení příkaz k úhradě nákladů exekuce…" Poučen doktorem Hlouškem jsem pana Vrbského zastavil otázkou, jak je možné, že exekuční příkaz byl proveden ještě ve třicetidenní lhůtě, a navíc dřív, než mi bylo zasláno vyrozumění. Otázka zůstala bez odpovědi…
Pokračoval jsem tím, že jsem pana Vrbského seznámil s výší svého platu a výší svých nezbytných plateb, načež jsem se jej zeptal, co by udělal, kdyby věděl, že pracuji pro noviny a moje na stole ležící ledvinka obsahuje zapnutý diktafon. Poté jsem panu Vrbskému proti faktuře odevzdal žádanou částku. Pan Vrbský poněkud znejistěl a odešel s tím, že vše zařídí.
Po deseti minutách (které jsem strávil četbou článku o činnosti sdružení jihoamerických, afrických a asijských exekutorů s přihlédnutím k Chile, Gabunu a Thajsku, a skončil u vět: "V současné době jsou exekutoři v celé Latinské Americe státními zaměstnanci. V Chile se však v poslední době začíná prosazovat názor, že by měli být exekutoři podnikatelé, jak je tomu ve většině Evropy…") se objevila další (v pořadí už třetí) zaměstnankyně exekučního úřadu, která se mi představila jako Pelíšková (uvedla pouze příjmení). V ruce nesla svazek dopisů se zeleným proužkem, jejichž přijetí jsem jí musel dopis po dopise stvrdit podpisem. Svazek obsahoval slíbený exekuční příkaz s datem 30. září a příkaz k úhradě nákladů exekuce s datem 9. října (=aktuální datum), a byl korunovaný aktuálním usnesením o zrušení exekuce z téhož dne. Paní Pelíšková mě ujistila, že na soud i banku v tuto chvíli putují maily se zmíněným usnesením a s žádostí o odblokaci mého konta. Technické provedení už je prý záležitostí banky.
Paní Pelíškové jsem poděkoval a ujistil ji, že diktafon, o kterém jí jistě řekl pan Vrbský, je stále zapnutý. Na mé rozloučení už nereagovala…
Rozhřešení
Druhý den, v pátek 10. října kolem poledního,jsem dorazil do oblíbené pobočky své banky k usměvavé paní úřednici. Po přijetí mého občanského průkazu a usnesení o zrušení exekuce volala na příslušnou složku banky, kde jí řekli, že jim do této chvíle žádné usnesení nedošlo. Paní úřednice mi nicméně poradila, abych si dal na blízké poště úředně ověřit kopii tohoto usnesení a přinesl jí ji zpátky; ona ji odfaxuje na oddělení, které provádí blokace, a to na jejím základě odblokaci do pondělka provede. To vše jsem, v důvěře, že v pondělí (= v den vydání tohoto článku) dojde k odblokaci mého účtu, do písmene učinil.
Ve stejný den, kdy bude můj účet odblokován, se ze zbývajících 2900 Kč jednak chystám uhradit účet za elektřinu, ale také prvních pětset korun měsíční splátky své dobré novopečené věřitelce.Totéž pak budu činit každý měsíc až do července 2015…
Epilog
Na rozdíl od praxe v České republice není v databázi rozsudků německých soudů prakticky možné nalézt případ, kdy by dlužník musel uhradit inkasní poplatky externí inkasní kanceláři. Městské soudy v Kehlu, Kolíně nad Rýnem, Rendsburgu, Bad Liebenwerdě, Hohenschönhausenu, Remscheidu, Vechtě, Altenkirchenu, Lemgu, Ulmu, Eislebenu, Stade, Grimmě, Schwarzenbecku atd. rozhodly podle jasného vzorce: Dlužník není povinen platit náklady, které vznikly v důsledku vymáhání dlužné částky externí agenturou. Tyto náklady nejsou považovány za součást škody, která věřiteli vznikla.
Viz německé periodikum "Die Verbraucherrunde" - "Je to na zákazníkovi"
(http://www.verbraucherrunde.net/wer-kennt-infoscore-forderungsmanagement-gmbh-t1165-30.html)