Podzimně rozkladná Expozice nové hudby přinesla exkurz do světa hudební jinakosti
O rozkladu a přetváření a proti kultu hvězd
Nastartovaný proces rozkladu, který se nedá zastavit, je nakažlivý.
Letošní, v pořadí 27. ročník Expozice nové hudby, se zaměřil na téma rozkladu, destrukce a rekonstrukce v kompoziční hudební i audiovizuální tvorbě a šel ruku v ruce s hnilobnými procesy probíhajícími v přírodě. Zastřešujícím motivem se stal „octový syndrom“, tedy autokatalytický rozklad filmové podložky, vedoucí k nevratnému přetvoření filmových nosičů. Ten zde byl chápán kladně, jako mezistupeň vytvářející nové možnosti a okamžik nového začátku, který je záhodno využít a pracovat s ním jako s novou tvůrčí výzvou.
Zatímco filmy zasažené octovým syndromem zde sloužily jako jakási kulisa, vizuální podloží, nebo libreto, hudební složka využívala ruchových fenoménů, spojených s používáním nejrůzněji „poškozených“ zvuků, které se stávají impulzem pro nestereotypní chápání hudby. Toto téma se pak linulo celým festivalem, kdy byla „zkažená hudba“ provázána s na první pohled defektním vizuálním doprovodem.
I díky propojení hudební a vizuální složky vytvářelo zázemí pro realizaci jednotlivých koncertů větší množství prostor než v případě předchozích ročníků (s výjimkou letní expozice zasazené do prostředí brněnských zahrad).
Kromě pořádající organizace Filharmonie Brno šlo například o kino Scala a několik dalších kulturních institucí, včetně letos na podzim otevíraného klubu Praha, orientovaného především na oblast současného interaktivního umění. Na místě bylo navíc přítomno několik světově uznávaných autorů, kteří se koncertů osobně zúčastnili a jejichž díla zde byla uvedena v české nebo v případě Phila Niblocka dokonce světové premiéře.
Už zahajovací večer tak přinesl nevšední možnost vyslechnout si světovou premiéru skladby v přítomnosti jejího autora. První část zahajovacího koncertu v prostorách Besedního domu byla sice posluchačsky spíše shovívavá a skladby Henryka M. Góreckého a Philipa Glasse v tradičním koncertním sále příliš nešokovaly, v průběhu druhé části při uvedení skladeb Phila Niblocka a mladé litevské autorky Justé Janulyté si přišli na své i hudební fajnšmekři.
Část publika se pak přesunula do brněnské Prahy, která nejen díky své přilehlosti k Besednímu domu vytvářela ideální prostředí pro navazující program. V rámci audiovizuální laboratoře zde proběhlo vystoupení elektronického orchestru Standuino, vycházejícího ve své tvorbě z díla českého skladatele Karla Bastla. Intenzita hluku vzrostla a vzduchem lítaly kotouče s filmovou páskou, které měli přítomní návštěvníci v průběhu hudební produkce rozmotat.
Také další koncerty se nesly v duchu rozkladu a destrukce. V kině Scala byly uvedeny krátké filmy Phila Niblocka s hudebním doprovodem, Besední dům prodělal výzvu v podobě překročení hlukových limitů v průběhu vystoupení Milana Knížáka a Opening Performance Orchestra. V Domě umění vystoupila legenda hnutí Fluxus Ben Patterson v rámci společné performance s Keithem Rowe. V samotném závěru týdne zazněly na JAMU skladby Ensemble Marijan a ve Scale Quartetu Twentytwentyone.
Návštěvníci festivalu tak měli možnost absolvovat dramaturgicky nabitý týden naplněný produkcí skutečně soudobého umění. Expozice nové hudby kromě jiného přinesla příležitost nepohybovat se v hudebních klišé a pro mnohé možná také impulz k přenastavení hranic svého vlastního estetického vnímání. Podobných koncepčně pojatých a dlouhodobě udržitelných projektů zatím v Brně není příliš mnoho, snad s výjimkou některých akademických iniciativ.
Pro brněnské i mimobrněnské zájemce, kteří by nechtěli čekat až do dalšího ročníku, lze z příbuzných akcí doporučit například festival Setkávání nové hudby Plus nebo další expozici naplánovanou na červen příštího roku.
Expozice nové hudby, Brno, 29. října - 2. listopadu http://www.mhf-brno.cz/expozice-nove-hudby/