Kulturní noviny pětileté (3. část - dokončení)

Albert Ferland: Alegorie kanadského tisku, 1904.

Závěrečná rekapitulace dosavadní historie Kulturních novin. Jejich ukotvení v současném mediálním a občanském kontextu. A malé přání k tomu.

Život a rozvoj média, které je založené na solidaritě a na svého druhu občanském aktivismu, by měly jít ruku v ruce s pořádáním akcí či aspoň s účastí na nich. To byl jeden z mých důležitých poznatků při návštěvách u družstva taz v Berlíně. Přispívá to k medializaci podniku a také k růstu povědomí o názorovém zaměření média. Potkávají se tu i lidé, kteří mají o nějakou věc zájem, a mohou se z nich stát sympatizanti či spolupracovníci. My jsme se o takový typ aktivity průběžně pokoušeli, především pak ve spojení s každoroční členskou schůzí.


Kulturní noviny v akci

Uspořádali jsme po třikrát za sebou tematickou konferenci. Dvakrát v Jihlavě a jednou v Brně. První v roce 2010 byla skromná, zaměřená na vybraná angažovaná média. Druhá na podzim 2011 už byla obsažnější a jmenovala se Dobývání informační pevnosti aneb zápas o nové pojetí mediálního prostoru (jejím výstupem se stala Mediální příloha Kulturních novin 13/2011 - viz archiv KN: http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/tiskem). Na této konferenci se objevila jak zajímavá témata, tak i jména: filosof, kněz a publicista Václav Umlauf (Umlaufoviny, nyní také E-republika), publicista a pedagog Jiří Zajíc, aktivista Jan Májíček (ProAlt, nyní Pražská škola alternativ), novinář a politik Matěj Stropnický, vysokoškolský pedagog a publicista Petr Šafařík (člen Rady Českého rozhlasu).

Největší rozsahem i pojetím byla konference třetí, již jsme uspořádali v roce 2013 na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a která nesla název Družstva, komunity, síťování. Zde se potkaly různorodé osobnosti v tematicky pestrém programu: například Veronika Frélichová s tématem komunitního zemědělství, ekonomka Ilona Švihlíková s analýzou překážek v rozvoji družstevnictví, Táňa Fischerová s úvahou o politickém hnutí, jež vzniká spontánní cestou, Konny Gellenbecková zrekapitulovala cestu mediálního družstva taz k současnému úspěšnému stavu a tak bych mohl pokračovat. (Shrnutí konference najdete zde: http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2013/44-2013/konference-prinesla-radu-podnetu.)

V této rovině - tedy v "akčnosti" - jsme také narazili na omezení, které je dáno velikostí našeho družstva a jeho možnostmi. Pokud nás nebude víc a nebudeme mít k dispozici větší kapitál - a to nejen finanční, ale především sociální (tedy širší okruh aktivních spolupracovníků), tak mimo naše možnosti zůstane to, co bychom rádi dělali a bylo by to přínosné: Setkání členů a sympatizantů Kulturních novin v Brně, v Praze, ve Zlíně, popřípadě i v dalších městech, a pořádání jedné dobré konference za rok. O účasti na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kde jsme byli v minulých letech dvakrát, a popřípadě i na podobných veletrzích v Ostravě či v Praze ani nemluvě.


Naše úkoly a přání

Naším prvním a posledním úkolem na konci první "pětiletky" je především udržení funkčního média na internetu. Média, jehož stálá čtenářská komunita (tedy vracející se čtenáři) se měsíčně pohybuje odhadem kolem pěti set osob (tak tomu bylo i v případě tištěného vydání). Další příležitostní čtenáři (podle publikovaných témat) ji doplňují zhruba na cifru, která během uplynulých dvou let měsíčně kolísá mezi tisícem a patnácti sty. Tyto údaje nezahrnují krátké návštěvy a roboty (několikanásobné sumy), ale jen skutečné čtenáře s průměrnou dobou návštěvy osm a půl minuty. Za tu dobu si lze v klidu vybraný text přečíst, stáhnout či vytisknout více textů pro pozdější čtení.

Ve srovnání s ohromujícími návštěvnostmi serverů, jako jsou třeba Novinky.cz, se jistě jedná o marginální počty. Pro nás jsou ale velmi relevantní: Jsou to naši čtenáři, mají zájem o to, co píšeme. To není formální fráze, to je konstatování důležitého vztahu. Díky za něj.

V této souvislosti dodávám něco, co je možná zbožným a neskromným přáním… ale přesto se odvážím to říci: Kdyby nám každý, kdo nás čte se zájmem, tedy jeden z těch - řekněme - pěti set, poslal dvakrát do roka "předplatné" 250 korun, tak máme při našem úsporném, napůl dobrovolnickém, redakčním provozu na rok ekonomické zajištění a ještě bychom si mohli dovolit další rozvoj webu a sem tam některému šikovnému autorovi zaplatit pár stovek za sérii článků o zajímavých tématech či pořídit profesionální fotografie. A také bychom mohli zaplatit redakční sílu, která by pracovala na další propagaci a intenzivnějším provozu novin.

Více bychom chtěli spolupracovat s akademickým světem v oblasti reflexe společensko-politické, zabývat se zdravotnictvím i školstvím, vyrážet na akce a do terénu. A to nemluvím o tom, kolik je tu zajímavých počinů v kultuře, o nichž se běžně nedozvíte - v literatuře, ve výtvarném umění, v hudbě. Ve stínu velkých center zůstávají skryty ohromné kulturní hodnoty regionů. Podnětů je velké množství, ale zvládnout jich můžeme jen tolik, nakolik nás naši čtenáři podpoří.


Kulturní noviny v kontextu doby

Tady je nutno říci, že nejsme jediným českým mediálně-občanským průkopnickým experimentem. Jsme však jediní, jejichž počáteční kapitál (finanční i sociální) vznikl na bázi družstva. To, do jaké míry jsme tento kapitál či nosnost družstevní ideje využili a jak je možno dále pokračovat, je jistě tématem do diskuse a nechceme se mu vyhýbat.

Je ale dobré vidět také věci v kontextu: V posledních několika letech se u nás rozvíjí několik alternativních médií, jejichž provoz je víceméně závislý na jejich čtenářích - dárcích. Ti "svoje média" svou velkorysou podporou činí nezávislými. Namátkou jmenuju Deník Referendum, Britské listy či Christnet. Přes všechny provozní a existenční potíže, kterým tato média průběžně čelí, je to neobyčejně potěšitelný trend svědčící o tom, že se - sice pomaličku, ale přece - cosi ve společnosti hýbe.

Pro tento rozvoj je pochopitelně potřeba něco udělat, něco do něj vložit - výsledek však v delším časovém horizontu stojí za to. Vzniká tu alternativní mediální prostor, který je nezávislý. Jeho relevance bude vzrůstat, začne-li se v budoucnu vhodně síťovat. Ruku v ruce s dalším vývojem musí jít i práce na kvalitě a solidnosti textů, aby se vytvořila skutečná alternativa k čím dál tím povrchnějšímu a překotnějšímu mainstreamu. Aby alternativní média nezůstala vězet na neredigované blogerské či povrchně opoziční úrovni za každou cenu.

Vše chce svoje, nic není zadarmo. Důležité proto je, abychom vydrželi nejen my, co tato média tvoříme (byť s ledasjakou nedokonalostí), ale abyste vydrželi také vy, naši milí čtenáři, ve své velkorysosti a ochotě něčemu věřit a podporovat to. Díky vám za dosavadní přízeň!

Kulturní noviny pětileté (1. část): http://www.kulturni-noviny.cz/permalink/12545

Kulturní noviny pětileté (2. část): http://www.kulturni-noviny.cz/permalink/12593