Zelené technologie a oligarchizace politiky
Nad vládním návrhem dalšího zvýhodnění biopaliv si nelze nepoložit otázku, zda skutečně chceme používat úsloví „účel světí prostředky“ i v případě podpory zelených technologií a politické kultury obecně.
V televizním pořadu Otázky Václava Moravce, dne 15. března 2015, upozornil Miroslav Kalousek na problém oligarchizace naší politiky a demonstroval jej na příkladu vládního návrhu prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv první generace, které by nalilo Agrofertu Andreje Babiše pět miliard korun ze státního rozpočtu. Problém je však mnohem košatější a obecnější.
Předně jde o fakt, že politika primárně nesleduje zájmy společnosti, nýbrž zájmy úzkých vlivných skupin. V podstatě je pak jedno, zda si Andrej Babiš prosadí své zájmy nepřímo přes své prostředníky (šedé eminence) nebo přímo jako ministr financí a místopředseda vlády.
Dalším problémem je, že si lobby zelených technologií mohou u nás dělat v podstatě cokoli. S takovým stavem jsou překvapivě spokojena nejen vlivná babišovská média, ale i veřejnoprávní média a živořící média napojená na zelené aktivisty. To je pozoruhodné souznění! Těmto médiím nejen nevadí, že vláda šije vlivným zeleným lobby zákony na míru, v souvislosti s prosazováním zelených technologií nejsou ochotna vidět ani škody způsobené úpadkem politické kultury a rozvojem korupčního prostředí. Klidně zavřou oči a zacpou si uši před informacemi, které by poukazovaly na fakt, že výše podpory obnovitelných zdrojů byla v letech 2006−2012 nastavována v rozporu se zákonem, nápravu nikdo nehodlá provést a společnost má za tento „přehmat“ bez reptání zaplatit zhruba 300 miliard korun nad rámec zákona navíc. Tyto peníze skončí v soukromých kapsách lidí, kteří se pomocí nezralé fotovoltaické technologie rozhodli realizovat zisky na úkor mnohonásobně vyšších ztrát celé společnosti. Obnovitelné zdroje se staly žolíkem, který přebije jakoukoli nemravnost.
Je potěšitelné, že v Otázkách Václava Moravce bylo poukázáno i na podporu fosilních paliv tolerováním negativních externalit způsobovaných jejich spalováním. Stát tedy utrácí obrovské peníze na podporu zelených technologií a současně podporuje i protichůdný trend – spalování fosilních paliv – tím, že neodstraní negativní externality odvody do státního rozpočtu v patřičné výši. Cíl je zde docela jasný. Masivně ze státního rozpočtu podpořit obě lobby a zachovat jim oddělená teritoria.
Vše by fungovalo mnohem lépe, kdyby byly odstraněny negativní externality vznikající spalováním fosilních paliv odvody do státního rozpočtu a zelené technologie by přestaly být dotovány. Státní rozpočet by zbohatl zhruba o 100 miliard korun ročně a zelené technologie a fosilní zdroje by si začaly konkurovat v narovnaném tržním prostředí. Společnost by z toho jistě profitovala, ale jde to zjevně proti zájmům zmíněných lobby. Je proto třeba hlídat, aby ani v Otázkách Václava Moravce taková myšlenka nezazněla a někdo se jí, nedej Bože, nechytil.
Miroslav Kalousek se dojemně bojí oligarchizace naší politiky. Ta ale již proběhla. Protože Kalousek před pár lety změnil svou pozici, není se co divit, že zloděj začne křičet: „Chyťte zloděje.“