Rozmarná glosa o dvojjediné kontinuitě
Pokud se nacházíte v přísném životním režimu, pro nějž kupříkladu můžete navštívit pouze jednu malířskou výstavu v měsíci, pak vám pro duben doporučuji společnou výstavu Denisy Krausové a Markéty Hosové v brněnském divadle Reduta.
V prvním vydání této přílohy jsem avizoval, že kromě recenzí a dalších obsáhlejších textů by se tu měly objevovat také krátké glosy a pozvánky na výstavy. Přihází se tedy první vlaštovka.
Snad jen na okraj:
Výstava Inspirováno neznámým autorem je kurátorem Miroslavem Jiřelem zařazena do cyklu výstav dvojic umělců ve vztahu učitel a žák. Místy, především v rámci instalace v přízemí, kde vstupují obrazy obou malířek do dialogu, je jisté sdílení, motivické i formální, zřetelnější. V horním patře, kde je Markéta Hosová prezentována odděleně, vyniká výrazněji ona tematizovaná pozice žáka především čímsi, co by šlo označit za studentské hledání – Markéta je dosud studentkou Akademie výtvarných umění v Praze a přes zjevnou malířskou citlivost a zručnost svůj osobitý výraz a hlubší obsahový ponor stále hledá.
Oproti tomu obrazy Denisy Krausové rostou už i prostou kontinuitou tvorby, která je mimořádná svou vyrovnaností při velmi živém transformačním procesu. V souvislosti s tím jsem si uvědomil, že o Denise píšu vždy jednou za dva roky. Právě jsem totiž dohledal zmínku v textu pro Literární noviny z roku 2009, v němž jsem Denisinu malbu komentoval slovy: neuzamčená v jedné definici, neklidná, schopná rozechvět. Jednalo se o výstavu Normální malba v pražské galerii Mánes, jíž jsem byl ochoten doporučit právě jedině kvůli zážitku z výše komentované malby. V roce 2011 jsem pro Kulturní noviny recenzoval výstavu Kauza štětec v Galerii města Blanska: Váhání, zda autorský rukopis označit za manýru, lze zatím překonat pozitivním směrem, napsal jsem mírně pochybovačně vzdor svému nadšení z mnohovrstevnatých kolážovitých veletočů na rozměrných plátnech.
Poněkud kuriózní koláž textu v této nad rámec rozvedené glose má význam, je mapou, i když jen malou a více méně soukromou, odkazující právě k té vyrovnané linii tvorby, ke schopnosti vyhnout se manýře při zachování silného výrazného rukopisu (ve formě i obsahu). Protože především tento aspekt jsem chtěl glosovat. V roce 2013 jsme malby Denisy Krausové vystavili v galerii OFF/FORMAT pod názvem Jak se do lesa volá, tak se z lesa neozývá. To bylo před dvěma lety…
Denisa Krausová a Markéta Hosová: Inspirováno neznámým autorem. Reduta, Národní divadlo Brno, 19. března – 24. dubna 2015.