Charlie stříknutý Mirkem Topolánkem
Přeřeknutí politiků občas někdo zkritizuje. Bizarní chyby tuzemských literárních překladatelů často pozornosti uniknou. – Neměly by.
„Bylo tam … kino, šest kostelů (například moravský, katolický a námořnický luteránský),“ čtu s údivem v knize Kanada (strana 229, zvýrazňuji), české to verzi bestselleru amerického spisovatele Richarda Forda, ve výčtu budov na hlavní ulici kanadského městečka Fort Royal. Zdůrazněme: Fort Royal je vnitrozemský, prérijní Zapadákov. Moře široko daleko žádné! V celém románu, v němž je podle jednomyslného chvalozpěvu tuzemských recenzentů „zváženo každé slovo“, se nadto nevyskytne jediný námořník…
V originále stojí: „There was … a movie house, six churches (including a Moravian, a Catholic and a Bethel Lutheran)“. „Bethel“ čili hebrejsky „Bét El“ (Dům Boží) je, jak naznačuje velké počáteční písmeno, zcela konkrétní název. V přímém odkazu na Genezi čili první knihu Mojžíšovu tak bylo nazváno několik měst v Novém světě a to či ono církevní (vzdělávací nebo dobročinné) zařízení – dokonce i u nás. (Druhotně se pak může jednat o odkaz na jedno z oněch stejnojmenných míst v USA.) Zmínka o „námořnickém luteránském“ kostele je na daném místě zkrátka holý nesmysl. Stačila trochu pečlivější rešerše, popřípadě odborná konzultace. Nekonalo se evidentně jedno ani druhé. Překladatel do textu prostě prskl, co našel ve slovníku. První úskalí ve výčtu kostelů jakž takž zvládl (dal bych přednost výrazu „ochranovský“, ani „moravský“ však nelze označit za chybu), druhé žel nikoli…
Richard Ford není spisovatel prvoplánově náboženský. Náboženské reálie tvoří nicméně v románu Kanada setrvalou kulisu (o významu náboženských kulis u anglosaských autorů pronikavě píše britský myslitel Roger Scruton). K vrcholům románu počítám třeba místo, kde hlavní hrdina Dell líčí, jak v každém bezdomovci spatřuje především svého otce – ten byl po nějaký čas takto společensky zařazen, než postupně realizoval sebezničující potenciál. (Román zachycuje společenský sestup rodiny, který se změní v pád poté, co Dellovi rodiče zpackají bankovní loupež.) V pozadí oné „meditace o bezdomovectví“ (strana 78 a následující), jež čtenáře dojímá i mrazí, cítíme kalvínské pojetí dvojího předurčení. Vedle takových hlubokých pasáží sestává narativ románu i z výše zmíněné kulisy. Její narušení bezděčně tajtrlíkovským šprochem o „námořnickém“ kostele uprostřed prérie je přece jen citelné, nepříjemné…
Pamatujete ještě, jak premiér Mirek Topolánek po svých přeřeknutích stále dokola prohlašoval, že se „omlouvá, i když neví za co“? Kdejaký překladatel s drzým čelem a velkým slovníkem je takto po topolánkovsku „Charlie“, aniž o tom ví. Česká politika a kultura jsou spojené nádoby. Přeřeknutí politiků občas někdo zkritizuje. Topolánkovsko-charlieovské vejšplechty tuzemských literárních překladatelů často pozornosti uniknou. Vždyť kdo – kromě politiků a jejich poradců – ještě dneska v Česku čte?
Richard Ford: Kanada. Přeložil Jiří Hrubý, redakce textu Dominika Křesťanová, odpovědný redaktor Milan Macháček. Paseka, Praha – Litomyšl 2014, 400 stran.