Nepoddajní hrdinové
Parašutisté ze zpravodajské skupiny Clay a jejich domácí spolupracovníci jsou příkladem toho nejlepšího, co český národ v boji proti nacismu nabídl. Jejich pevné charaktery, touha po svobodě a odpor vůči totalitě jim přinesly další utrpení i v období poválečném. V dnešní době historického i mravního relativismu jsou naším zrcadlem a je záslužné jejich příběhy připomínat.
Někdy v letech 2002–2003 mne oslovil podlužácký muzikant a patriot Oldřich Kůrečka, že má pro mne tip na reportáž. Nikoli však folklorní, ale životopisnou. Pravil, že jeho spoluhráč z muziky, lékař v penzi Jiří Holásek, se při pátrání po starých folklorních tradicích na Podluží sblížil s jistým Františkem Strakou z Tvrdonic, ve kterém kromě vynikajícího znalce lidových tradic nalezl i protinacistického odbojáře, jenž spolupracoval s parašutisty z Anglie. A zároveň člověka, který byl v roce 1950 zatčen a odsouzen ve vykonstruovaném procesu na osmnáct let za špionáž a velezradu, z nichž si do amnestie v roce 1960 odseděl celé desetiletí.
Pan Straka o svých životních osudech prý dříve moc nemluvil a až ve stáří a před lidsky spolehlivým posluchačem, jímž byl pro něj dlouholetý exulant ve Švédsku Jiří Holásek, projevil ochotu sdílet své zážitky dokonce i se zapnutým magnetofonem a kamerou. Sháněl jsem tehdy dobrého dokumentaristu, abychom takovou nečekanou a vzácnou příležitost zodpovědně využili, ale pořád něco vázlo a ne a ne vyrazit. Nakonec přišla zpráva, že v únoru 2004 pan Straka ve věku devadesáti dvou let zemřel a že si tedy svá tajemství o zpravodajském odboji známém pod názvem Clay-Eva vzal do hrobu. Měl jsem pocit jistého selhání.
Příběh Clay-Eva znovu ožívá
Když se mi nyní do rukou dostala publikace Clay-Eva ve vzpomínkách radisty skupiny a spolupracovníků, z nichž jedním byl právě František Straka, zajásal jsem. Neobyčejná historie statečných lidí tak neodešla s knihou Clay-Eva volá Londýn, kterou podle vzpomínek velitele parašutistické jednotky Clay Antonína Bartoše sepsal a v roce 1948 vydal Radomír Kunc.
Tehdy málokdo z aktérů tohoto příběhu tušil, co ho čeká v následujících letech. Bartoš, který působil jako poslanec, unikl za dramatických okolností zatčení a prchl do Vídně. Šifrantovi Jiřímu Štokmanovi se podařilo utéci též. V republice však zůstal radista obsluhující vysílačku s krycím názvem Eva, čerstvý novomanžel Čestmír Šikola, a také řada spolupracovníků trojice parašutistů, regionálních zpravodajců a odbojářů. Mezi nimi i František Straka, který po válce na popud Antonína Bartoše vytvářel ve Tvrdonicích opozici proti poválečným komunistickým agitátorům a snažil se o rovnoměrné politické zastoupení v orgánech obce. Po roce 1948 komunističtí náhončí Šikolu zatkli a obvinili pro neoznámení protistátní činnosti. O Strakově zatčení jsem se už zmínil.
Kniha Clay-Eva volá Londýn se dala za minulého režimu občas sehnat v antikvariátu. V dějepisu se o aktivitách radistů nemluvilo, a pokud ano, tak se marginalizovaly, pokud se přímo nezkreslovaly, jelikož nezapadaly do obrazu jediné „správné interpretace“ odboje, kterou si přivlastňovali komunističtí ideologové. Přitom se jedná o příběhy příkladného hrdinství a současně dokumenty o hrůznosti doby nacistické okupace, na něž se i dnes z různých důvodů zapomíná.
Nově vydaná knížka je neobyčejně důležitým svědectvím. Její jádro tvoří vyprávění radisty skupiny Clay Čestmíra Šikoly, který odešel z protektorátního Československa přes Balkán, Turecko až do Francie. Tam vstoupil do československé zahraniční armády a prožil s ní deprimující porážku francouzských vojsk. Na poslední chvíli se mu podařilo odjet do Anglie, kde se stal členem nově vzniklé československé brigády. V Anglii také dostal životní výzvu k seskoku do nepřátelského protektorátního území.
Svědectví o neokázalém hrdinství
Podrobné líčení podmínek, za jakých vyvíjeli zpravodajci svou činnost, neustálé nebezpečí, život závislý na síti spolupracovníků, z nichž každý mohl být kdykoli vystaven nejhrůznějším zkouškám výdrže v mučírnách gestapa, to je čtení, u nějž se člověku tají dech a říká si: A co já, kdyby…? Nelze nemít bezmezný obdiv před těmi často prostými lidmi, pro něž nejvyšším smyslem jejich konání byl boj proti nacistické zrůdě a za svobodu národa.
Na Kuncovu knihu Eva-Clay volá Londýn navazuje nová publikace líčením dalších poválečných osudů radisty Šikoly, které sepsal Jaroslav Pospíšil, a také rozhovory Jindřicha Fialy se dvěma spolupracovníky parašutistů: Bohuslavou Zicháčkovou z Bystřice pod Hostýnem a zmíněným Františkem Strakou z jihomoravských Tvrdonic. Od Zicháčků vysílal Šikola v prvním období, než se parašutisté z obav před vyzrazením začali přesouvat na jih Moravy, kde se jim jednou z největších opor stal právě Straka.
Šikolovo svědectví je důležitým zrcadlem poválečných proměn v armádě, kdy mocenské postavení řádných velitelů začalo být podminováváno vzrůstající mocí pracovníků kontrašpionáže. Znovu zde vysvítá neblahá role generála Bedřicha Reicina, agenta sovětské špionážní služby NKVD. Šikola také líčí svá setkání s parašutisty-zrádci Karlem Čurdou a Viliamem Gerikem před jejich odsouzením k smrti.
Závěr Šikolova příběhu obsahuje působivé poselství, jež v dnešní době efemérních jevů musí znít povrchnímu uživateli života možná až příliš jako fráze či mravouka. Tak mu ale může připadat jen do chvíle, než se začne hlouběji zajímat o historii, anebo než se jako „dějinný slepec“ dostane do kol osudu podobných těm, kterými byli drceni naši hrdinové. Nepřejme si tu druhou variantu. – Dovolím si ocitovat poslední odstavec Šikolova vyprávění:
„Často slýcháme, že nejvyšší hodnotou je lidský život. Ale ti, kteří jej položili pro dobrou a spravedlivou věc, dokázali, že existuje ještě vyšší hodnota. A tou je svoboda národa i jednotlivce. Snad tato slova znějí pateticky, ale jsou vyjádřením mých pocitů i smyslem mého vyprávění.“
Dodatek
Jindřich Fiala, jeden z autorů knížky, má na svém kontě také další poutavé knižní rozhovory z doby válečné i poválečné. V roce 2013 pro nakladatelství P3K zpracoval knihu Kuneš Sonntag – Životní příběh z dvacátého století, která je obsáhlým rozhovorem se synem prvorepublikového ministra Kuneše Sonntaga – s jedním ze studentských vůdců v listopadu 1939, vězněm v koncentračním táboře a následně také vězněm komunistické diktatury v padesátých letech. V roce 2007 vyšla tiskem útlá publikace Na frontu přes gulag, jejímž obsahem je Fialův rozhovor s generálem Vasilem Dulovem, rodákem z Podkarpatské Rusi, který se přes sovětské gulagy dostal šťastným řízením osudu do československé jednotky v Sovětském svazu a přežil mnohé válečné útrapy při cestě za osvobozením své vlasti. (Knížku vydal Úřad městské části Praha 8.)
Čestmír Šikola, Jaroslav Pospíšil, Bohuslava Zicháčková, František Straka, Jindřich Fiala: Clay-Eva ve vzpomínkách radisty skupiny a spolupracovníků. P3K, Praha 2014.