Jiří Haussmann
Povzdech nad řeholí literárních klasiků.
Koloběh slávy
Byl básník krásných, bezesporných kvalit.
Verš jeho každý půvabem byl zalit,
talentu nevšedního nesl pečeť;
jenže ty básně skoro nikdo nečet.
Kritika byla sprchou jeho varu.
Bez hany zemřel, také bez krejcaru.
Léty se všechno mění, také vkus.
Přišlo se na to, že byl génius.
Je bílé dnes, co černé bylo kdysi.
Teď kdekdo přímo hltal jeho spisy.
Vzdych kritik: „Jaký titánský jsi zjev Ty!“
A nakladatel dělal dobré kšefty.
Čas letí tempem jelena, se říká.
Prohlásili ho zkrátka za klasika.
Při Jeho jméně nikdo nedých ani.
Vydána o Něm řada pojednání,
před Jeho duchem bylo nutno klečet.
Ale ty básně zase nikdo nečet.
Jiří Haussmann (1898–1923) byl český básník a satirik. Napsal sbírky epigramů Verše hanlivé a Občanská válka, jeho nejznámějším dílem je sci-fi román Velkovýroba ctnosti, pastiš na Čapkovu Továrnu na absolutno. Po dokončení vojenské služby studoval práva a ekonomii. Zemřel na tuberkulózu (sám si napsal epitaf: „Básník Haussmann, mlád jak kotě, umřel tady na souchotě“). Jeho otec Jiří Haussmann byl prezidentem Vrchního zemského soudu v Praze a v roce 1926 krátce i ministrem spravedlnosti ČSR.