KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Co spojuje tři zdánlivě různorodé festivaly, které letos slaví významná jubilea? Především vztah k lidové hudbě. Mezinárodní folklorní festival Strážnice je oslavou tradice, TFF Rudolstadt s Folkovými prázdninami v Náměšti nad Oslavou jsou oslavou tvořivosti a objevování. A všechny tři propojují i hlubší vazby.

Oslava tradice

Když se v roce 1946 konaly první strážnické slavnosti, celé městečko je prožívalo jako opojný svátek v ještě doznívající vlně euforie z konce války a znovunabyté svobody. Lidé otevřeli průjezdy svých domů a nabízeli návštěvníkům občerstvení. Slavnostní průvod i program tvořili povětšinou účastníci z okolních vesnic, z oblastí Strážnicka, Veselska a Horňácka. Již tehdy se ale mezi nimi objevily i soubory z Čech a ze Slovenska. Vzrušující atmosféra na nás dýchne z raritního snímku pořízeného brněnským rozhlasem, v němž profesor Vladimír Úlehla, významný biolog a současně národopisec, a populární moderátor Jiří Štuchal komentují slavnostní průvod. (Vladimír Úlehla, který festivalovému výboru přinesl výrazné ideové impulsy, v následujícím roce bohužel zemřel, jeho životní poselství v oboru hudebního folkloru se však uchovalo v posmrtně vydané a dodnes působivé knize Živá píseň.)

Záhy byla do spolupráce na slavnostech vtažena řada spolupracovníků z celé Moravy a festival překročil rámec Slovácka. Od prvního ročníku se při jeho přípravě angažoval výrazný mladý strážnický primáš Vítězslav Volavý, později vystudovavší etnografii, jemuž ovšem nikdo neřekl jinak než Slávek. Ten se stal později ředitelem nově založeného Ústavu lidového umění a hlavním pořadatelem festivalu. Pod jeho vedením se původní „slavnosti“ rozkošatěly do podoby mezinárodního folklorního festivalu, který si za sedmdesát let jako náš největší a nejvýznamnější folklorní festival vydobyl značné renomé nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.

Historie „Strážnice“ reflektovala i dobu a její politické proměny. V padesátých letech dvacátého století se na strážnických pódiích objevovaly angažované pořady a takzvaná „nová“ tvorba. Ale tyto výkyvy nakonec nikdy nepřekryly a nevytlačily jádro, jímž byla tradiční lidová kultura, kterou Milan Kundera kdysi příhodně nazval „tunelem pod dějinami“. Pod tímto názvem také natočil režisér Břetislav Rychlík dokument k letošnímu festivalovému jubileu.

Sedmdesátý ročník Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice proběhl důstojně, jak se na takové jubileum sluší a patří. Návštěvnost byla rekordní, přesáhla počet třicet tisíc diváků. Hlavnímu festivalovému pořadu s názvem „Kde domov mů(ô)j“ v režii Juraje Hamara byl dán prostor delší než obvykle – celé dvě hodiny. Neobvyklé též bylo, že jej celý přímým přenosem přenášela Česká televize (viz záznam přenosu zde). Velmi náročně vystavěný pořad s více než dvěma stovkami účinkujících rekapituloval v rychlých sekvencích tradiční kulturu Čech, Moravy a Slezska a i přes chvilkovou drobnou nepřízeň počasí byl nadšeně přijat zaplněným amfiteátrem.

K festivalu neodmyslitelně patří „noc s hudci“, spontánní a uvolněné noční hraní a zpívání pod vysokými stromy v zámeckém parku. Jestli existuje nějaká jistota po celodenním bohatém programu, tak ji lze nalézt zde – a letos to bylo pod korunami stromů opět neobyčejně intenzivní.

Zázračná proměna

Proč spojuju v jednom článku folkloristickou Strážnici a ohnisko současné world music Tanz&FolkFest (TFF) Rudolstadt? Poněvadž když se v roce 1955 připravoval v Rudolstadtu jeho první ročník, jedním z inspiračních zdrojů mu byl právě československý strážnický festival. Jenomže v německém prostředí, a zvláště v tehdy se štěpícím Německu (Rudolstadt leží v jeho bývalé východní části), nemohl vyjít z týchž kořenů jako ten náš. Chyběla mu intenzivní živá folklorní tradice. Jeho vznik byl spíše ideového původu a po upevnění Německé demokratické republiky a sovětského bloku existoval především jako platforma pro prezentaci folkloru východní Evropy, chápaného jako kulturní protiváha západním buržoazním vlivům.

Po politických změnách v roce 1990 ztratil státem dotovaný festival pochopitelně půdu pod nohama. Naštěstí nový starosta Rudolstadtu Hartmut Franz věděl, že přijde-li město v nových podmínkách o festival, ztratí i možnost se zviditelňovat. Navrhl městu převzít festival pořadatelsky a oslovil skupinu folkových hudebníků z Lipska pod vedením Ulricha Dobberenze, kteří měli jednak dobrý vztah k německé tradiční kultuře (pořádali například taneční dílny) a vedle toho měli i zkušenost s pořádáním koncertů a přehled o současné hudební scéně. V přelomovém ročníku 1991, jehož se zúčastnilo zhruba deset tisíc návštěvníků, se utvořil také základní festivalový tým, který víceméně v nezměněné podobě dovedl festival až k letošnímu pětadvacátému jubileu.

Jak tedy vypadá rudolstadtský festival dnes? Letos vystupovalo na dvaceti pódiích kolem sto padesáti skupin ze třiatřiceti zemí světa. Tradiční hudební a taneční projevy tu stojí vedle zcela moderních vystoupení, v jejichž rytmu festival končí každou noc v parku u řeky Saale. Rudolstadt je kolumbovský festival. Člověk si musí na začátku naplánovat vlastní cestu hudebním světem a po ní se vydat. Každý si pochopitelně vybere tu svoji a po čtyři dni pak proudí různými směry po krásném historickém městečku a přilehlém parku, aby svoji vizi naplnil. Myslím, že málokdo odjíždí nenasycen.

Dvousetstránková programová brožura každého ročníku je svým způsobem encyklopedií world music a kromě účinkujících jsou v ní podrobně popsána hlavní festivalová témata – každý rok jedna země a její kultura, jeden nástroj („magic instrument“) a jeden tanec. Letos to bylo Norsko a nástroje citerového typu, tanec chyběl. Loni se festival zaměřil na Tanzanii, basové nástroje a sambu. K festivalu patří i vynikající přehledná cédéčka, jimiž si člověk může připomenout předchozí ročníky.

Letošní návštěvnost se za čtyři festivalové dni opět jako v minulých letech pohybovala kolem devadesáti tisíc. Festival tak dosahuje svých hranic. Město Rudolstadt se svými dvaceti tisíci obyvatel ani s přilehlým okolím už nejsou schopny bez problémů hostit větší počet návštěvníků. Tím, že se TFF stal nejvýznamnějším festivalem etnické hudby, folku a world music v Evropě, byl také paradoxně postaven do situace, kdy se už musí přestat rozrůstat. Pořadatelé se rozhodli řešit tuto situaci například předprodejem limitovaného počtu vstupenek a míst v kempu. Doufejme, že jedinečnou atmosféru festivalu to do budoucna nijak neovlivní.

Třicet let radosti nad Oslavou

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou vznikly v roce 1986 jako festival českého folku, jak jsme tento žánr tehdy vnímali: písničkáři, skupiny typu Folk Team, Jablkoň, Nerez, Bonsai. Zhruba po patnácti letech se na „Folkovkách“ začal dramaturgicky prosazovat Michal Schmidt, který festival otevřel světu a tím i folku v jiné podobě. Folk ve světě je totiž mnohdy synonymem hudby vycházející z tradičního folkloru a na druhé straně také etnickými tradicemi inspirované hudby moderní, tedy world music. Jedním ze vzorů se pro náměšťský festival stal právě TFF Rudolstadt. Samozřejmě nelze srovnávat velikost obou festivalů ani jejich dramaturgickou bohatost. Ale atmosféru a kvalitu ano. Protože mnoho z toho, co lze vidět v Rudolstadtu nebo na veletrhu world music WOMEX, přivádí Michal Schmidt do Náměště a prokládá zajímavými účinkujícími z České i Slovenské republiky.

Po dobu osmi dní se tak v Náměšti vytváří svébytný svět pro děti i dospělé, který kombinuje denní dílny nejrůznějšího zaměření s večerními hlavními koncerty a následnými nokturny. Pokud není někdo opravdový fanda do world music, aby každoročně zdolával štreku až do německého Rudolstadtu, pak mu stačí dorazit do Náměště, aby se dotkl a užil si toho nejlepšího, co tato scéna nabízí. I když pochopitelně, ne každému se musí líbit vše.

Folkovky jsou podobně jako Rudolstadt festivalem kolumbovským. Kdo rád objevuje a současně si chce užít působivé atmosféry náměšťského zámeckého parku, nemůže odjíždět zklamaný. Specialitou festivalu je dvoudenní kolokvium, kde se setkávají publicisté, etnografové, muzikologové a hudebníci zabývající se různými tématy. To letošní zní „Na scéně a mimo scénu“ a rádo by přiblížilo život hudby ve chvílích, které návštěvník koncertů nezná, neboť přichází už k hotovému.

Ze tří festivalů, o nichž tu píšu, jsou Folkové prázdniny jediným, který letos dosud neproběhl. Přijměte tedy tento článek také jako pozvánku na festival, který začíná v sobotu 25. července a jehož program si můžete prohlédnout zde. Je v něm řada lahůdek. Já upozorním jen na jednu – ve čtvrtek 30. července v průběhu večera s názvem „Odvaha niněr“ uslyšíte když ne nejlepší, tedy alespoň jedny z nejlepších světových hráčů na unikátní nástroj, niněru, pod vedením španělského virtuóza Germána Díaze.

70. Mezinárodní folklorní festival Strážnice a 33. Dětská Strážnice 2015, 25.–28. června 2015.

25. Tanz&FolkFest Rudolstadt (Německo), 2.–5. července 2015.

30. Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, 25. července – 1. srpna 2015.