Innokentij Anněnskij: Srpen
Aktuální báseň ruského symbolisty.
A ještě pod klenbou cest hoří paprsky,
ale tam, ve větvích je tišina už němá:
Tak vyčerpaný hráč se směje na kostky,
když spočítat svůj vrh už prostě sílu nemá.
Den už je za stórou. Při zemi pomalu
s mlhami plazí se volání halasivé…
Je stále dusněji, tříští se v křišťálu
včerejší ještě třpyt, jen astry jsou tu živé…
Či průvod smuteční jde mezi akáty?
Pod matnou korunou jsou rozechvělé žáry,
třesou se, říkají „a co ty? kdypak ty?“
měděným jazykem umírající chandry.
Buď hra se skončila, buď přízrak zmizel z már,
v srdci se zjasňují pocity k procítění…
Jak já vás pochopil: i vemlouvavý žár
i bujné záhony i první příznak tlení.
Přeložil Václav Daněk.
Innokentij Anněnskij (1856–1909) byl ruský básník a středoškolský pedagog, autor sbírky Tiché písně, divadelní hry Melanippa filozofka, řady překladů ze starořečtiny a literárněteoretických studií. Báseň vyšla v antologii ruské symbolistické poezie Zlato v azuru (Odeon 1980).