Básník a učitel Władysław Sikora

Obrázek nebo fotografie#14969

Nová monografie portrétuje významného polského spisovatele a dramatika z oblasti českého Těšínska. Splácí tak alespoň zčásti dluh, který máme vůči našim umělcům tvořícím v jiném než českém jazyce.

Opavské nakladatelství Literature & Sciences letos zahájilo novou ediční řadu Spisovatelé Těšínska publikací Libora Martinka o významné těšínské osobnosti s prostým názvem Władysław Sikora (monografie). Polsky píšící básník, prozaik, dramatik a pedagog Władysław Sikora se tak paradoxně dočkal české studie o svém životě a díle, aniž by český čtenář měl nejprve možnost seznámit se s podstatnějším výborem z jeho poměrně rozsáhlého díla v českých překladech.

Vedle několika časopiseckých ukázek (mimo jiné v Tvaru, v měsíčníku Alternativa Nova nebo v Literárních novinách) totiž v češtině existuje pouze autorský „samizdatový“ výbor Geste było zycie Hustý život býval z roku 2001, vydaný v nevelkém rozsahu (60 stran) a malém počtu výtisků rozeslaných přátelům, takže běžnému čtenáři fakticky nedostupný. Proto je velmi užitečné, že Martinek do své monografie zařadil alespoň několik vlastních překladů Sikorovy poezie, které – byť skromně – naznačí jeho poetiku a především dokazují, že jde o básníka, kterého stojí za to číst. Škoda jen, že nepřizval i další překladatele, případně nevyužil jejich již existující překlady. Kniha by jistě unesla podstatnější ukázku z díla Sikorova. V textu studie je sice využito několik paralelních polsko-českých ukázek Sikorových básní, ovšem jen pro účely výkladové, tedy bez potřebného vizuálně-emočního prožitku. Na druhou stranu to v recenzentovi vzbuzuje naději v budoucí samostatnou publikaci českých překladů Sikorovy tvorby.

Regionální monografie nadregionálního významu

Libor Martinek polskou literaturu na polsko-českém pomezí dlouhodobě a soustavně sleduje jako literární kritik i překladatel. Vydal řadu časopiseckých i knižních překladů a rozsáhlých studií a monografií. Můžeme tedy bez nadsázky říci, že je jedním z nejpovolanějších i v případě Sikorově. Také tento nejnovější Martinkův opus – jako většina jeho prací předchozích – se vyznačuje důkladností (o čemž svědčí i 164(!) poznámek a vysvětlivek v textu) a přehledností. Zájemcům o regionální literaturu nadregionálního významu nabízí zajímavou i poučnou, byť rozsahem spíše skromnou (necelých 80 stran textu) studii o dosavadním životě a díle jednoho z výrazných představitelů moderní polské literatury českého Těšínska, vrstevníka českým čtenářům známějších autorů, jako byli Wilhelm Przeczek nebo Henryk Jasiczek.

V devíti kapitolách je především zevrubně charakterizována Sikorova básnická i prozaická tvorba a její recepce v České republice, pozoruhodné jsou však také stránky věnované jeho spolupráci s loutkovým divadlem a jeho překladatelské činnosti. Dozvídáme se i o jeho práci učitele v těšínské základní škole, která rovněž není bez významu. Publikace je vybavena rozsáhlým přehledem pramenů a literatury včetně jmenného rejstříku a je tedy cenným zdrojem i pro badatele.

Klikaté osudy učitele a redaktora na pomezí

Kdo je tedy Władysław Sikora? Narodil se 10. května 1933 v horalské vísce Bocanovice u Jablunkova. Absolvoval polské gymnázium v Českém Těšíně a Vysokou školu pedagogickou v Olomouci, kde vystudoval obor polština-ruština. Na obálce knihy se o něm také píše: „V letech 1957–1964 působil jako učitel v Mostech u Jablunkova, v letech 1964–1969 jako redaktor Głosu ludu v Ostravě. V r. 1969 byl s většinou redaktorů novin propuštěn, mj. kvůli odsouzení vstupu armád Varšavské smlouvy do Československa.“

Po devíti letech působení v referentské funkci v HV PZKO se v roce 1978 stává dramaturgem českotěšínského loutkového divadla Bajka (Pohádka), pro které také napsal čtyři hry a rovněž několik her přeložil z češtiny a ruštiny. V roce 1983 musel svou práci opustit – opět z politických důvodů v souvislosti s nástupem polské Solidarity. Místní komunisté měli totiž obavy, že by Sikora mohl mít na své polské spoluobčany nežádoucí politický vliv. Podařilo se mu však získat místo v těšínské základní škole a tam učil sedm let.

Po roce 1990 působil jako redaktor časopisu pro polskou mládež Ogniwo, odkud v roce 1994 odešel do důchodu. Władysław Sikora je autorem řady knih v polském jazyce, mimo jiné básnických sbírek, knih próz a esejů. Přispíval do sborníků, almanachů a v polských a českých periodikách zveřejňoval fejetony a statě o kultuře. Je členem Sdružení polských spisovatelů v České republice a Obce českých spisovatelů.

Martinkovu monografii o Władysławu Sikorovi uzavírá malé literární zastavení – již zmíněné ukázky Sikorových básní a rovněž fotografická příloha z básníkova soukromého archivu, která je u čtenářské veřejnosti vždy oblíbená. A když už je řeč o poezii, nabízím malou ochutnávku Sikorovy tvorby, která, doufejme, naladí čtenáře k přečtení této pozoruhodné knihy:

Básníci

Měsíc otevírá oči, kouří,
odstavený na vedlejší kolej,
odkud je země stále na dosah.

Básníci už dobře spí:
s udicí na znehybnělém parapetu.

Monografie o Władysławovi Sikorovi je cennou, ale prozatím jen malou splátkou dluhu vůči tomuto autorovi. Věřme, že pro české překladatele, a potažmo nakladatele, bude dostatečnou výzvou a že se čtenáři vbrzku dočkají i rozsáhlejší ukázky Sikorových básnických a prozaických prací v českém jazyce. 

Libor Martinek: Władysłav Sikora (monografie). Literature & Sciences, Opava 2015.