Překážky rozvoje družstevnictví v ČR
Přinášíme starší text, který autorka přednesla v rámci konference Kulturních novin v říjnu roku 2013. Publikujeme jej ze dvou důvodů – zaprvé, protože má stále co říci, a zadruhé, abychom avizovali, že připravujeme v elektronické podobě k vydání z oné konference sborník, který jsme tehdy z technických důvodů nemohli realizovat.
Přestože se nacházíme na území silných družstevních tradic, dostali jsme se do situace, kdy pro rozvoj družstevnictví u nás musíme čerpat ze zahraničí. Rok 2012 se stal Mezinárodním rokem družstev. OSN konstatovala, že „družstva jsou připomenutím mezinárodnímu společenství, že je možné prosazovat ekonomickou životaschopnost i sociální odpovědnost“. Dále pak uvádí, že družstva přispívají k poklesu chudoby, vytváření zaměstnanosti a sociální integraci. Jsou alternativou ke klasickému podnikání. To, co nás obzvláště bude zajímat dále v textu, je fakt, že jsou odolnější vůči krizi než jiné formy podnikání. Přínos družstev byl rovněž vyzdvižen na konferenci RIO+20 o udržitelném rozvoji.
Družstevní boom můžeme pozorovat v řadě zemí. V Latinské Americe jsou asi nejviditelnějšími příklady Venezuela, která uvádí až 70 000 fungujících družstev. Družstva jsou zde vnímána jako podpora alternativy vůči kapitalistickému systému. Argentina je proslulá přebíráním podniků zaměstnanci, což zdařile zdokumentovala N. Kleinová ve filmu The Take. Zájem o družstevní hnutí roste také ve Spojených státech, především v souvislosti s The New Economy Coalition (NEC), která se koncentruje na podporu lokální a udržitelné ekonomiky. Více než 130 milionů Američanů je spojeno s nějakým typem družstva, nejčastěji je to družstevní záložna (credit unions). V EU funguje asi 250 000 družstev. Sektorově je silně zastoupeno zemědělství (např. 83 % Nizozemí), bankovnictví (Francie, Rakousko, Německo), maloobchod (tj. spotřební družstva, Skandinávie). V Itálii je celých 15 % ekonomiky družstevní. Právě v Itálii můžeme pozorovat značný nárůst pracovních míst ve družstvech, speciálně u těch, která patří do kategorie sociální družstva.
Družstevní formu, která je jak podnikáním, tak i hnutím se svými pevnými hodnotami, oceňuje také Mezinárodní organizace práce (ILO). Družstva podle této organizace mají silný potenciál vytváření nových pracovních míst, učí demokracii, rozhodování a samo-organizování. Jsou ze své podstaty inkluzivní a naplňují agendu ILO: tvorbu slušných (decent) pracovních míst.
Mezinárodní družstevní summit v kanadském Quebecu v roce 2012 (pozn. red.: od té doby se tam koná každoročně) přinesl řadu zajímavých závěrů. S družstvy je světově spjata jedna miliarda lidí, na světě je asi jeden milion družstev. Globální družstevní hnutí je tak největší demokracií světa. Na druhé straně je z hlediska mainstreamové ekonomie družstevní model do značné míry ignorován, pomineme-li snažení Davida Kortina a dalších z NEC. Nedostatečné zastoupení má družstevní forma podnikání také na ekonomických školách.
Proč se lidé stávají družstevníky? Na prvním místě je celosvětově otázka hodnot, lidé věří přínosům družstev, které nejsou zdaleka jen ekonomického charakteru. Studie McKinsey se zabývala tím, jak se družstva liší od jiných forem podnikání. Zjistila, že jejich hlavní výhodou je úzký vztah se zákazníky, pochopení jejich očekávání a potřeb. Družstva bodují tedy specielně v kategorii uspokojování zákazníků. Na druhé straně nevýhody byly zjištěny v nedostatečné agilitě a inovativnosti. Podrobně přínosy družstev i otázky, na které je třeba se dále zaměřit, shrnuje Družstevní deklarace z roku 2012. (1)
U příkladů z Latinské Ameriky či ze Spojených států se můžeme setkat s odmítavými argumenty hovořícími o jiné politické kultuře, kořenech či legislativní podpoře. Pro rozvoj družstevnictví v České republice je proto naprosto klíčový návrh zprávy (nyní již přijatý) od europoslankyně Patrizie Toiy, který nese název „O přispění družstev k překonání krize“. (2)
Vybereme-li nejdůležitější body, pak zpráva hovoří o důležitosti družstev. V EU uvádí 160 000 družstevních podniků a 123 milionů členů. V posledních letech se ukazuje odolnost družstev vůči konvenčním podnikům, a to zejména u družstevních bank. V procesu restrukturalizace podniků v krizi došlo k založení několika stovek družstevních podniků, které přinesly záchranu a rozvoj místní hospodářské činnosti a pracovních míst. Důležité je, že Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku přímo „zastává názor, že tato větší odolnost z velké části vychází z družstevního modelu řízení, který je založen na společném vlastnictví a na demokratické kontrole ze strany členů družstev a rovněž z charakterického způsobu akumulace kapitálu, domnívá se, že tento model družstvům pomáhá udržovat dlouhodobý přístup a zakotvení v místním hospodářství, což jim dává podíl na místním udržitelném rozvoji a zajišťuje, že se nepřemístí, přestože jejich činnost získá mezinárodní rozměr“.
Naštěstí nezůstává pouze u konstatování závěrů, byť pro rozvoj družstevního hnutí v u nás nosných a podnětných. Zpráva totiž přímo vybízí ke konkrétním krokům na podporu družstev v celé EU. Družstvům musí být věnována dostatečná pozornost v příslušných stěžejních strategiích EU. Komise by měla mít oddělení, které se bude zabývat přeměnou podniků v krizi na družstva. Svůj úkol dostávají i členské státy, které by měly zavést ucelenou politiku podpory družstev a vytvořit právní prostředí pro ně nakloněné. Obzvláště silně je vyzdvižen aspekt restrukturalizace krachujících podniků na družstva. Zde by měla tato snaha být podpořena speciální položkou v rámci rozpočtu EU, včetně vytvoření celkového evropského mechanismu, který bude převody podniků do družstevní podoby ulehčovat. Tento mechanismus musí být právně usnadněn, musí být rozšířeno vzdělávání a povědomí o této možnosti. Separátně je zmíněn problém financování, neboť právě přístup ke kapitálu je slabším místem pro rozvoj družstevnictví. Jde tedy o podporu družstevního bankovnictví i větší využívání programů a fondů EU.
Bohužel byla tato zpráva i události OSN vyhlášeného Mezinárodního roku družstev v roce 2012 naší politickou scénou naprosto ignorována. Zde spočívá jedna z překážek pro rozvoj družstev v České republice – toto téma je na okraji zájmu u těch, kteří mají legislativní pravomoc. Takovéto chování bezesporu souvisí s „image“, jakou družstva mají.
Legislativní úprava není hlavní překážkou. I Družstevní asociace ČR je s úpravou v novém Občanském zákoníku v podstatě spokojena, i když by bylo jistě co vylepšovat. Chybí ovšem povědomí o restrukturalizaci podniků na družstva, jak k ní zpráva přijatá Evropským parlamentem intenzivně vyzývá. Zoufale špatná je úprava družstevních záložen. ČNB nemá tuto formu v lásce a je to skutečně poznat. Nejprve nebyly družstevní záložny téměř vůbec regulovány (což byl pravděpodobně záměr), krachy v 90. letech otřásly postavením této v Česku tradiční družstevní formy (kampeličky!). V současnosti probíhá druhý extrém. ČNB tlačí na záložny, aby se přeměnily na banky, a zároveň jim řadou regulací a opatření znemožňuje, aby jako záložny vůbec mohly fungovat, tj. aby mohly dodržovat základní družstevní principy. Neexistence funkční finanční báze pro rozvoj družstevního hnutí u nás je pravděpodobně tou největší překážkou. Přidejme k tomu i velice restriktivní podmínky ČNB pro rozvoj lokálních měn či nemožnost založit etickou banku a máme zde drtivou dominanci zahraničních dcer, které svým matkám každoročně z České republiky odvádějí stovky miliard.
Dalším závažným problémem je image družstev, který je spojován s minulým režimem. Vnímání družstev je tak zkresleno na „JZD“, příp. na zastaralou neefektivní formu. Přínosy družstev nejsou doceněny, a to především jejich zakotvení v místní ekonomice, sociální aspekty (zisk není pro družstvo hlavním cílem činnosti, i když není vyloučen) atd. Závažnou překážkou je nedostatek sociálního kapitálu v České republice. Družstva jsou jako demokratická forma podnikání založena na důvěře členů (družstevníků), na spolupráci a vlastní aktivitě. Atomizovaná, individualistická česká společnost, v níž se za posledních dvacet let sociální kapitál téměř úplně rozložil, tak představuje pro rozvoj družstevního hnutí závažný problém. Rozvoj družstev, pokud mají být funkční a skutečně postavená na družstevních principech (a nikoliv se podobat spíše společnostem s r. o.), tak zřejmě bude více omezen na menší družstva a může sloužit jako příklad „jde to i jinak“. Takové příklady z českého prostředí zoufale potřebujeme. Velmi inspirativní je obchodní družstvo Konzum z Ústí nad Orlicí. Příběh a podnikání tohoto družstva vyvolaly velký zájem na Festivalu lokální ekonomiky ve Varnsdorfu. Družstvo funguje od roku 1898 a přežilo i polistopadovou likvidaci družstev.
Občanská iniciativa Alternativa zdola (AZ) se rovněž snaží o podporu družstevního hnutí. Byli jsme spoluorganizátory odborného semináře v Poslanecké sněmovně České republiky v roce 2013. Kulaté stoly, které již měly konkrétní náplň a obsahovaly legislativní úpravy a řadu dalších kroků, se ovšem neuskutečnily, primárně z politických důvodů (probíhající volební kampaň). Kromě osvětové činnosti se AZ stala jednou z iniciativ na podporu družstev v rámci Visegradu. Cílem projektu je sdílení nejlepší praxe ze všech čtyř účastenských zemí, komparace legislativy a celkového družstevního prostředí s aplikací do legislativního rámce dané země. Výzkumná část projektu zahrnuje tedy také návštěvy vybraných nejlepších družstev dané země, síťování a šíření inspirativních metod družstevního podnikání. Tato část je doplněna seminářem, konferencemi a bohatou publikační činností. Praktická část projektu spočívá ve vytvoření družstevního inkubátoru, jehož úkolem bude odborná pomoc v otázkách legislativních a ekonomických, ale rovněž v rozvoji dovedností, které jsou pro úspěch družstva klíčové, jako je praktická aplikace družstevních principů, vedení jednání, schopnost dojít ke konsenzu atd. V neposlední řadě chce inkubátor také pomoci vyřešit nedostatečnou inovativní schopnost družstev, která byla zmíněna i v loňské družstevní deklaraci.
V České republice existují překážky pro rozvoj družstevního hnutí. Až na oblast družstevního bankovnictví se spíše týkají image družstev a nedostatku sociálního kapitálu. Naším úkolem ovšem není jen lkát nad nedostatečnou podporou ze strany elit, ale napřít své síly k praktickým družstevním projektům. Ráda bych svůj příspěvek zakončila mottem vedoucího americké družstevní asociace: svět by byl lepším místem, kdyby byl více družstvem!
(1) Quebec International 2012 summit of cooperatives, Declaration, presented to the United Nations on the official closing osf the International year of cooperatives, November 19–20, 2012.
(2) Celou zprávu je možno stáhnout z webu www.alternativazdola.cz, v sekci družstevnictví.