Bohosyn

Obrázek nebo fotografie#15052

Fejeton o naději.

Na kabát mi střihli dřív, než jsem se narodil.

Učím se ho celý život nosit.

Ladislav Pecháček

Ve válečných časech a časech přicházející bídy, které se na světě střídají od počátku lidských dějin, a kdy se zdá, že žít a přežít lze jenom pomocí spojení s nesmrtelností, hledají lidé co nejtěsnější, rodinné spojení s božskou ochranou. Bojovník s nezranitelným tělem, Achilles, se narodil jako syn smrtelného člověka Pélea a řecké bohyně vody Thetis. Spasitel Ježíš se narodil jako syn lidské ženy Marie a židovského boha Jehovy.

Chodí po vodě. Nedotknou se jich šípy ani rány mečem. Nasytí zástupy. Vojáci za nimi mohou ve válečné vřavě postupovat jako za štítem. Od chvíle, kdy se zrodily národy, chce každý z nich mít svého. Rusíni měli Nikolu Šuhaje, kterému dala větvičku nesmrtelnosti božská matka jeho dívky, nám Čechům je „podezřelý“ každý, kdo uprostřed bídných dějin této země dokázal vykvést v jejich květinu, která přesáhla své okolí. Jan Neruda byl pokládán za nemanželského syna Joachima Barranda, francouzského boha, který z kusů kamene tvořil předvěká zvířata. Zrození Boženy Němcové je připisováno bohu-vyslanci Karlu Clamu-Martinicovi, který nám po desetiletích napoleonských válek dohodl vytoužený mír. Nemanželské zplození Tomáše Garrigua Masaryka už dávno není spojováno s jistým židovským podnikatelem z Hodonína – vyšla už řada knih o otcovství Masarykově z boku apoštolského císaře Františka Josefa Habsbursko-Lotrinského…

A pak jsou tu ti druzí, ze dna, synové osamělých matek, o jejichž neznámých otcích se mluví po straně či potichu s pocitem provinění. Ani oni se v boji s těžkým životem nechtějí vzdát, a bijí na dveře tak dlouho, až si je bez dotazu na jejich nemanželská příjmení (Gottwald? Kádár?) zvolí za syny sám Světový proletariát…

Každý z lidských charakterů přemáhá „neurozené“ místo a dobu, do nichž se narodil, jak dovede a jak je mu určeno. Jeden je z dopuštění osudu umete a oseká k obrazu svému, jiný z nich v inspiraci vykrouží božský pohár, z něhož radost pít, další – ten, k němuž se dnes vztahuji já – hledá. Strakonický muzikant Švanda dostane od své nepoznané božské matky Rosavy čarovné dudy, s nimiž se ve světě nejprve ztratí, ale nakonec neztratí. Teprve poznání, že jeho pravá matka žije, a zralé setkání s pozemskou dívkou Dorotkou, která mu pomůže sejít dolů z jeho vzdušné emigrace, mu konečně pomůže najít snesitelný domov na zemi i ve vlasti.

Mužský i ženský bože v nás, vedle nás i nad námi,

dej v našich těžkých dobách poznání,

že bez ohledu na urození

jeden jak druhý z vašich lůn jsme zrozeni…