Dylanův křeček a Kočka na kolejích
Malé divadelní zpravodajství: ohlédnutí za irským komikem, padesátým výročím Divadla za branou a novinkami v Divadle v Řeznické.
Po dvou letech zavítal do České republiky irský představitel žánru stand-up comedy Dylan Moran. U nás již dříve oblíbený komik po dvou vyprodaných vystoupeních v pražské Hybernii 18. a 19. listopadu zamířil 20. listopadu poprvé do Brna, kde se objevil s půlhodinovým zpožděním v nabitém sále Sono Centra. Vstupenky byly vyprodány na všechna tři představení v ČR během několika hodin a později je někteří překupníci nabízeli dokonce i za dva a půl tisíce korun. Deštěm zmáčení čekající diváci, mezi nimiž nebylo mnoho lidí nad čtyřicet let, přijali „svého Dylana“ hned od začátku. Bohémsky rozevlátý šprýmař přišel na pódium ve tmavém obleku a kostičkované rozhalené košili, co do rekvizit si vystačil pouze se stolkem, židlí, karafou s vodou a skleničkou. První polovinu své show občas spiklenecky usrkával bílé víno, po dvacetiminutové přestávce si přinesl pro změnu zase červené. Nakonec divákům věnoval plodných dvakrát čtyřicet minut kvalitní zábavy, aniž by se pouštěl do jakýchkoliv experimentů a křížení žánrů.
Vděčným tématem bylo srovnávání národností, například vděčné téma pečlivosti Němců a pohostinnosti Řeků. Na paškál si vzal postupně i několik dalších národů, od Rusů s Putinem až po Američany, z nichž mnozí podle Morana prý vypadají jako „malé planety“. Dokázal plynule přeskakovat mezi tématy, k tomu si ale překvapivě často vypomáhal i odkazy na vlastní rodinu, především svoji manželku. Možná i kvůli středoevropskému publiku bavil Moran poměrně spisovnou angličtinou bez hlavolamů, pustil se třeba ale i do pitvání výslovnosti našeho slova „křeček“ (anglicky „hamster“) a stejně tak si na brněnské půdě zkusil rýpnout do Pražáků. Přídavek se nekonal, ale komik pár minut před koncem decentně upozornil na tuto „milou povinnost jednou končit“.
Celá Moranova show neměla slabší místo a neuplynula minuta, kdy by se publikum, zjevně především vysokoškolsky vzdělané, nezasmálo, byť s potleskem se poměrně šetřilo. Stejně tak vzácně, alespoň v rámci žánru, použil slavný komik slovo „f*ck“ – zde by na počítání četnosti této světově oblíbené nadávky stačily prsty obou rukou. Moran tak předvedl skutečně hodnotný výstup, vycházející z nejlepší tradice suchého britského humoru, ale okořeněné kosmopolitním nadhledem a glosováním aktuálních témat. Navíc s úspornou choreografií – Moran „ustál“ celou show jen na pár čtverečních metrech kolem středu jeviště Sona, málo se kroutil, stejně tak nějaké mimické škleby předváděl vzácně. Snad jakási slovní spolupráce s tuzemským publikem mohla být pestřejší – škoda, komik u nás nebyl poprvé. Nechme se překvapit příště – Moran přislíbil, že se do ČR zase rád vrátí. Snad rozšíří svou návštěvu o další město…
Jubilující divadlo okusilo v minulosti tři zákazy
V pondělí 23. listopadu odpoledne se v malé galerii na Husinecké 8 na pražském Žižkově v sídle Nového sdružení pražských umělců konala vernisáž krátké, žel jen třídenní výstavy fotografií, plakátů a rekvizit souvisejících s legendárním pražským Divadlem za branou, které toho dne oslavilo přesně padesát let od uvedení své první hry – Kočky na kolejích. Setkali se zde výtvarníci s herci pamětníky a úvodní řečníci zavzpomínali především na zemřelé kolegy divadelníky. Omluvila se v Brně tou dobou hrající Hana Maciuchová, která zde kdysi získávala ostruhy například jako jedna ze tří prodavaček ryb. Známý dabér Jiří Klem zase vzpomenul na svého kolegu Mirka Moravce. Divadlo je však v myslích pamětníků spjato hlavně se jménem režiséra Otomara Krejči. Další zde inscenovanou hrou Josefa Topola po Kočce byly Dvě noci s dívkou aneb Jak okrást zloděje, často se ale hráli i cizí klasikové, například Tři sestry od Čechova.
Ač je to k nevíře, vzpomínané divadlo, známé i ze zahraničních zájezdů například do Paříže nebo do Stockholmu, je kromě čerstvých abrahámovin držitelem také smutného rekordu. Za dobu jeho existence mu byla celkem třikrát (!) z ideologických důvodů zakázána činnost (dočasné zrušení), a to přitom nevadili ani tak konkrétní herci, jako některé hry a jejich dramatizace. Přítomní vzpomínali především na okolnosti přerušení v roce 1972. Mnoho z herců Divadla za branou později zakotvilo v Divadle na Vinohradech.
Nová míza v divadle v Řeznické
Právě na Vinohradech nedávno derniérovanou Kočku na kolejích po domluvě a přeobsazení třech epizodních mužských rolí převzalo Divadlo v Řeznické, které ji 18. listopadu nasadilo do svého repertoáru obnovenou premiérou. Titulní role dvou milenců – servírky Évi a stěhováka Vény – v šedesátých letech hráli Marie Tomášová a Jan Tříska, ve vinohradské inscenaci v novém století pak brněnská rodačka Jana Stryková a Pavel Batěk. Tito dva herci pokračují nyní i v Řeznické. Dále jim sekundují Robin Pařík, Oldřich Hajlich a Daniel Krejčík, to celé s kostýmy Ivany Brádkové, scénou Václava Vohlídala, dramaturgií Martina Velíška a v režii Michala Pavlíka.
Jinou novinkou v Řeznické je od 25. listopadu (opět zde tradiční premiérové středy) hra se zpěvy s původním anglickým názvem Midsummer a podtitulem A play with songs. Zde se jedná o groteskní až černou komedii skotského autora Davida Greiga (1969), mimo jiné i překladatele Camuse či Strindberga (Caligula, Věřitel). Ten poskytl práva pro Řeznickou i pod podmínkou zachování hudební složky, již zde v aranžích i s všemožnými ruchy hraje pedal-steel kytarista David Babka. Midsummer je zrcadlem spíše jakési počínající krize středního věku než syndromu vyhoření uprostřed léta. Jde o jakousi parafrázi na tradiční Shakespearův kus, později uchopený i mnohými, včetně letošního kulatého oslavence, filmaře Woodyho Allena (1935), a zdá se, že si autor z předlohy velkého Williama místy i pěkně utahuje. Vše je svěžím příběhem značně nesourodého páru – úspěšné podnikatelky a ztroskotance – které na scéně v Řeznické hrají Jitka Ježková a Ondřej Kavan. Na romantické komedii plné sarkasmu, ale i nadhledu dále pohybově spolupracoval Rostislav Šrom, hudbu zde jistí již zmíněný „třetí přítomný na jevišti“ David Babka, scénu a kostýmy pak Petra Krčmářová. Překlad hry od Jitky Sloupové v dramaturgii Kristýny Čepkové režíruje Lukáš Pečenka.
Dylan Moran. 20. listopadu 2015, Sono Centrum, Brno.
50 let od založení Divadla za branou, 23.–25. listopadu 2015, Výstavní síň Antonína Navrátila, Nové sdružení pražských umělců, Husinecká 8, Praha 3. Vernisáž výstavy a vzpomínkový večer, 23. listopadu 2015 tamtéž.
Josef Topol: Kočka na kolejích. Divadlo v Řeznické, Praha, obnovená premiéra 18. listopadu 2015.
David Greig: Midsummer, A play with songs. Divadlo v Řeznické, Praha, česká premiéra 25. listopadu 2015.