KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Stezky, které vznikaly na území střední Evropy zhruba od 7. tisíciletí před n. l. do 10. století nynějšího letopočtu, tedy od neolitu až po dobu římskou, tvořily základní starověkou komunikační síť. Když posléze nastal čas stěhování národů (3.–6. století) a po Germánech se ve střední Evropě objevili i Slované, trasy, po kterých sem přišli, předznamenaly i síť starých stezek uplatňovaných posléze i za Velké Moravy.

Dlouhá tisíciletí uplynula ve střední Evropě, než se dospělo k času, v němž se běžně využívalo k pěší komunikaci tras dávno prošlapávaných stezek a konečně v posledních tisíciletích už i cest využívaných povozy.

V čase Keltů, kteří na našem území pobývali přibližně řečeno v půltisíciletí před naším letopočtem, se dosáhlo největšího počtu obyvatel v našich zemích za tu předlouhou dobu, co člověk zvaný homo sapiens pobýval na našem území. V následující římské době (v prvých dvou staletích našeho letopočtu) se naše území dostalo pod vliv vyšší kultury. Ale v okamžiku, kdy se jak Kelti, tak i Římané (resp. římská vojska) na konci 2. století n. l. stáhli z našeho území, nastal v 3. až 6. století čas silně zmenšeného osídlení krajiny. Tehdy v čase stěhování národů se po hlavních komunikačních spojích ještě patrných z předchozích časů sem začaly od severu přesouvat germánské kmeny.

Ale nutně zůstaly tu i zbytky dřívějších obyvatel (především Keltů), protože jen díky nim se mohly uchovat názvy hor a řek používaných v dřívějších dobách, které přebírali i noví obyvatelé. I ti, co sem přicházeli po začátku 6. století, totiž Slované. Proto se některé z těchto názvů uchovaly až do našich časů.

Naši slovanští předkové přišli z různých stran

Slované přicházeli od východu jednak z dnešního území Ukrajiny a východního Polska po cestách v nížinách a posléze po predispozicích podél řek a průsmyků územím našich pohraničních hor. Postupně, jak procházeli naší dávní předci rovinatým územím nížin dnešního Polska, se některé skupiny oddělovaly a využívaly vhodné predispozice k cestě na jih. Tak prošli například územím podél Odry a Moravskou branou (u dnešního města Hranice) a dostali se na Moravu. Nebo procházeli nepříliš členitým územím jižně od dnešního polského města Kladsko, když se přidržovali toku Kladské Nisy a šli k jihu až na naše nynější území v západním okolí dnešního města Králíky. Dále pak kráčeli na Moravu podél řeky Moravy. Jiná trasa vedla z místa dnešního Kladska na západ směrem k dnešnímu Náchodu a podél Úpy a Labe dále do Čech. Další trasa mohla vést podél Lužické Nisy od Zhořelce po tok Nisy vedoucí k Liberci a odtud pak dále k jihu. Poslední, nejméně pravděpodobnou cestou do Čech byla by trasa od Drážďan k jihu podél toku říček od lokalit Pirna nebo Freital pravděpodobně přes lokality Cínovec a Dubí nebo Chlumec.

To ovšem nejsou jediné možné příchody Slovanů na naše území. Slované pobývající ve východní Evropě se mimo jiné začali přesunovat i na jih ve směru na současné Rumunsko a Bulharsko. Tehdy se některým naskytla možnost projít i karpatským obloukem směrem západním v místě jeho snadného průchodu například podél řeky Tisy. Když putovali dále k západu, mohli míjet hornaté Slovensko jižním obchvatem a dojít až k území zaústění Moravy do Dunaje. Podél řeky Moravy mohli dospět po překonání jeho toku někde v okolí Děvína nebo i severněji dostat se k území dnešního města Břeclav a odtud k centru pozdější Velkomoravské říše nalézající se podél dolního toku řeky Moravy severně od dnešní Břeclavi.

Ale existovala i jiná trasa vedoucí přes dnešní severní Rakousko. Začínala někde u Carnunta, kdysi centrálního sídla Římanů na Dunaji nedaleko dnešního Hainburgu, a pokračovala podél levého břehu Dunaje až k řece Kamp. Pak vedla podél řeky Kamp až k dnešnímu městu Horn a přes území Hornu až po Gmünd, aby se dále obracela k severu nebo severozápadu podél řeky Lužnice či Stropnice. Přicházející Slované se usídlili někde v oblasti dnešních Doudleb, aby dali základ pro pozdější území kmene Doudlebů. Takže od jihu Čech se šířili jiní předkové Čechů, než jaké měli Čechové přicházející od severu. Také Slované přicházející na Moravu od jihu nejspíš měli jiné rodové vlastnosti než ti, kteří se sem dostali od Moravské brány či od Kladska.

Slované hustě zalidnili příznivé lokality

Prvotní slovanské osídlení ve střední Evropě sahalo v dnešním Rakousku i jihovýchodním Německu až po levý břeh Dunaje, jak o tom svědčí i slovanské názvy na různých zdejších lokalitách. Z doby římské se tu uchovaly v dobrém stavu různé památky na Římany, které jsou ještě dnes dobře patrné (jako bylo kdysi římské město Regensburg (Řezno) nebo Traismauer nedaleko pravého břehu Dunaje na trase od St. Pöltenu k severu. Početné stavby na trasách Římanů nebo jen jejich ruiny potvrzují jejich životnost při tehdejší hranici Římské říše na Dunaji, jak jsem to měl možnost spatřit za průvodcovství rakouského stibologa pana J. Sterna z Wimpassingu. Jeho informace o římských stezkách z různých rakouských míst i z Alp ukazují, že přicházející Slované museli i u nás nalézat stopy z římské doby, které pro ně musely mít orientační cenu.

Jak vyplývá z řečeného, muselo území dnešní České republiky postupně, ale zřejmě v průběhu jednoho či dvou staletí, dosáhnout dosti hustého zalidnění, ovšem s ohledem na přírodní podmínky. Tak například centrum moci světské i duchovní se soustředilo podél řeky Moravy od dnešní Břeclavi po Staré Město. Také na jihozápadě Moravy z hradiště sv. Hypolita se muselo stát jedno z mocenských center posléze Velké Moravy. Jeho význam ještě narůstá, když se ocení, že od jihu – tedy od Dunaje –, kudy vedla středoevropská stezková magistrála, a dále podél řeky Kamp přes rakouský Retz a moravské Hnanice musely prvně přicházet na naše území křesťanské misie už v 8. století. Od Znojma mohly mířit přes dnešní Miroslav do středu Moravy a na celou Moravu. Je tedy zřejmé, že zdejší hradiště muselo být prvním klíčovým místem při šíření křesťanství na našem území.

V době Velké Moravy po několika staletích od začátku slovanského osídlování našeho území mohlo dojít opět k značnému vzrůstu počtu obyvatel. Takže zalidnění mohlo dosáhnout nebo i překročit stav z doby Keltů. Po zániku Velké Moravy na začátku 10. století se stav zalidnění u nás mohl na čas sice změnit k horšímu, ale na konci 10. století nutně vzrůstal, neboť začalo docházet od 11. století k osídlování dosud přírodních krajin ve vyšších nadmořských výškách (podél říček a potoků).

----

Literatura k podrobnějšímu studiu:

Květ, R.: Keltské osídlení České republiky v závislosti na predispozici stezek.

Archaeologia historica , Brno, sv. 23, 215–222.

Květ, R. (1998b): Trasa Jantarové stezky na území Moravy v pravěku i historické

době. – Vlastivědný věstník moravský, Brno, 50, č. 4, 382–387.

Květ, R. (1999): Alte Wege im Marchtal von dem Engpass bei Napajedla bis zun

Zusamenfluss mit der Thaya . – Internationale Tagungen in Mikulčice 5,

Archeologisches Institut AV ČR, Brno, 223–226.

Květ, R. (2001): Římské cesty na jižní Moravě a staré stezky. – Jižní Morava

(Vlastivědný sborník) Brno, r. 37, sv. 40, 269–272.

Květ, R. (2005): Kopčany. Objev zapomenuté svatyně z doby Velké Moravy. – Dějiny

a současnost, Praha, 27, č. 2, 27.

Květ, R. (2011): Atlas starých stezek a cest na území České republiky. – Brno,

Studio Vidi.

Květ, R. (2012): Staré stezky součást lidské kultury. – Brno, Littera.

Stern, J. (1994): Wo Römerräder rollten (Überlegungen zum Verlauf römischer

Strassen). – Wien, Österreichisches Institut.

Stern, J. (2003) : Römerräder in Rätien und Noricum (unterwegs auf römischen

Přaden). – Römisches Österreich – Jahrschrift der Österreichischen Gesellschaft für Archeologie 25 (2002).