Střípky ze světové výstavy v Miláně (3. část)
V předchozích dvou dílech postřehů z letošního Expa jsme se zabývali jeho organizací, tematikou i tím, jak se odrazila v prezentaci jednotlivých států. V posledních dvou částech se podrobněji podíváme na to, co v průběhu šesti měsíců na světové výstavě předvedla Česká republika.
Soudě dle našich médií (víceméně parafrázujících tiskové zprávy české reprezentace), Česká republika na Expu bodovala. A to už před jeho zahájením, v celém průběhu a potom i při jeho závěru, kdy se jí dostalo architektonické ceny. Ani jeden z jejích úspěchů nechci nijak zlehčovat, je však třeba na ně nahlížet střízlivě a racionálně.
Cestující pavilon
Český pavilon (nebo alespoň jeho hrubá stavba) byl v areálu milánského Expa dokončen jako úplně první. A tak mohla jeho mediální tvář, italská celebrita Alena Šeredová (první vicemiss ČR 1998, modelka a herečka) již pět a půl měsíce před zahájením výstavy, 16. října 2014, dotáhnout jeho poslední šroub. Zkušební provoz naší budovy byl potom zahájen už měsíc před slavnostním otevřením bran výstaviště – i v tom jsme byli první.
Na vysvětlenou, rychlost stavby byla umožněna tím, že se jedná o modulární budovu. Dopravu pavilonu na Expo, jeho stavbu a následně i demontáž a odvoz zajišťuje vizovická firma KOMA, jíž tento objekt patří a která jej České republice pro účely světové výstavy pouze pronajala. I tak ale nebyla přeprava a stavba budovy o třech nadzemních podlažích a se střešní terasou zas taková legrace. K jejímu převozu bylo potřeba asi dvacet kamionů a smontování pak na místě trvalo 135 dnů. Do konce letošního roku by měla být opět transportována zpět do České republiky a ve Vizovicích sloužit jednak jako administrativní centrum společnosti KOMA, jednak jako výstavní prostor odkazující k milánské výstavě.
Pavilon navrhla dvojice mladých architektů Ondřej Chybík a Michal Krištof a společnost KOMA s ním sklidila mezinárodní úspěch. Již v průběhu Expa získala zakázky na stavbu dalších modulárních budov a nakonec byl celý pavilon oceněn bronzovou medailí za architekturu a sepětí s krajinou. Jásot nad výborným a zaslouženým umístěním České republiky je nutno drobně mírnit tím, že se jednalo o třetí místo „jen“ v jedné ze dvou kategorií architektonické soutěže (do dvou tisíc metrů čtverečních; oceňovaly se také velké pavilony – nad dva tisíce metrů) a že se dále v obou uvedených kategoriích udělovaly i ceny za obsah a jeho prezentaci (například v kategorii menších pavilonů získal zlatou medaili zmiňovaný rakouský les) a také za ztvárnění tématu letošního Expa (v naší kategorii byl nejlépe hodnocen Vatikán). Nehledě na další ocenění států zapojených do prezentace v tematických klastrech bylo tedy medailemi oceněno dvacet čtyři pavilonů, nikoliv pouze tři, z nichž my jsme získali třetí místo. Jedná se jistě o velký úspěch, protože československý pavilon byl takto v historii oceněn jen dvakrát (v Bruselu 1958 obdržel Zlatou hvězdu a v Ósace 1970 cenu architektů) a pro samostatnou Českou republiku jde o první takové ocenění. Nelze jej ovšem vytrhávat z kontextu dalších udělených cen.
Pro zajímavost doplňme, že ne moduly, ale zase přepravní kontejnery se staly součástí nizozemské expozice připomínající lunapark a s využitím devatenácti takových kontejnerů byl vybudován i pavilon Monackého knížectví. Ten zas má být po skončení výstavy transportován do Burkiny Faso, aby tam sloužil Červenému kříži.
Ohlasy v médiích, ale i na blogu
Již při zahájení výstavy byl český pavilon označen v italských médiích jako jeden z pěti nejzajímavějších (dalšími do pětice byl domácí italský pavilon a potom reprezentace Malajsie, Číny a Izraele) a v průběhu jejího trvání i jako nejpohodovější a nejpřátelštější k dětem (zde své jistě udělal hlavně bazén, ve kterém se bylo možné smočit), s třetí nejlepší restaurací (za Francií a Uruguayí) a druhý nejpřitažlivější v noci (za zmíněným nizozemským lunaparkem; viz také připojené foto českého pavilonu). Kdybychom chtěli zjistit kontext a relevantnost oněch výborných hodnocení, bylo by potřeba provést opravdu důkladné pátrání.
Co je (snad) nezpochybnitelné, je návštěvnost: Během šesti měsíců trvání výstavy ji navštívilo 21,5 milionu návštěvníků, z nichž jich do českého pavilonu zavítalo 2,5 milionu (od tohoto počtu si odečtěme dvě, protože já jsem tam za dva dny pobytu na výstavišti vstoupila třikrát). Výsledek opět skvělý, ale i tak jsou tu zase alespoň dvě ale. K vysoké návštěvnosti bezpochyby přispělo již samotné umístění našeho pavilonu hned na začátku hlavní třídy Decumano, takže do něj návštěvníci mohli vběhnout takříkajíc ještě s čerstvýma nohama. Česká expozice byla také volně průchozí, a tak se v ní nemusel tvořit „špunt“; na rozdíl od pavilonů, kde si například celá skupinka návštěvníků musela počkat na začátek několikaminutové projekce, po které pak třeba následovala zase další projekce…
Ani jeden z obou zmíněných faktů nemusí nutně znamenat, že by k nám davy nemířily cíleně. Interpretovat vysoké počty návštěvníků českého pavilonu právě v době, kdy se zde představoval Jihomoravský kraj, tak, že se sem tito lidé přišli podívat se záměrem zhlédnout právě jeho výstavku („Zájem o pavilon České republiky při dnech Jihomoravského kraje a města Brna svědčí o tom, že jižní Morava má návštěvníkům světové výstavy EXPO co nabídnout.“ – viz výrok jihomoravského hejtmana Michala Haška v tiskové zprávě z 1. června 2015), je už ovšem notně zkreslující a manipulativní.
Spíše než z tiskových zpráv si tak lze přesnější obrázek o realitě udělat ze zápisků osob, které na svém maratonu po výstavišti českým pavilonem proběhly. Například z blogu paní Gabriely Hillové, která jej navštívila v době, kdy se zde prezentoval Karlovarský kraj: „… Nedalo mi, vrátila som sa na začiatok celej výstavy, pozrieť si, čo si umiestnili do svojho stánku bratia Česi. Úvod poňali tak krčmovo, proste plzenské pivo z tanku, ale hneď vedľa barového pultu je krásny bazén s krásnou fontánkou vo forme letiaceho vtáka (zo zadnej strany auto, tiež umelecké dielo), vnútri vystavili karlovarský porcelán, umiestnili mapu termálnych kúpeľov, hradov a UNESCO sights, a aby sa nepovedalo, pichli do priestoru aj nejaké rastliny. Aj oni tam umiestnili historický artefakt, nejakú historickú knihu, písanú v nie českom jazyku…“
Historickou knihou v českém pavilonu, o které se paní Hillová zmiňuje, byla kopie takzvaného pařížského zlomku, dvanácti listů bohatě ilustrovaného latinského překladu Dalimilovy kroniky, který byl vytvořen v letech 1310–1314 v Boloni a podle historických dohadů mohl být v držení Karla IV. – a z těchto důvodů by měl tedy italské návštěvníky zaujmout a být tak další spojkou k české kultuře. (Možné okolnosti vzniku tohoto rukopisu i náročnou tvorbu jeho kopie přibližuje nový dokument České televize Kronika králů. Ve slovenské expozici, na kterou autorka blogu odkazuje, byla jako historický artefakt vystavena slavná Moravianská venuše, vyřezaná ze slonoviny asi 22 800 let před naším letopočtem.
Pokračování příště
Střípky ze světové výstavy v Miláně: 1. část, 2. část