Solidární ekonomika jako cesta k udržitelnosti: případ České republiky (2. část)
Pojetí ekonomiky jde ruku v ruce s podobou společnosti, s její budoucností. Pokud nechceme propadnout do zhoubné jednostrannosti současného ekonomického mainstreamu, která vede k nadřazení určitých částí společnosti nad jinými a k nereflektovanému zacházení se zdroji, pak musíme pojmenovat a podpořit alternativní ekonomické přístupy, které celý systém vyvažují a zrcadlí potřeby společnosti jako celku. Přinášíme dokončení přehledu alternativ z minulého čísla.
Vedle obcí a družstev jsou nedoceňovanou součástí „jiné“ ekonomiky i spolky (dříve občanská sdružení), jejichž tradice rovněž sahá hluboko do Rakouska-Uherska. Na rozdíl od družstev jsou spolky zcela neziskové subjekty, což v praxi znamená mj. to, že nesmějí zisk rozdělovat svým členům. V našem výzkumu jsme našli řadu spolků zaměřených na vzdělávání, jako jsou např. komunitní školy. Často se jedná o vysoce motivovanou skupinu rodičů, která vzdělává své děti zčásti doma a zčásti ve společných prostorách za pomoci najatého lektora či lektorů. Jiné spolky se zaměřují na mimoškolní vzdělávání dětí. Příkladem je spolek Roztoč v Roztokách u Prahy, který vznikl na konci 90. let z iniciativy místních rodičů a nabízí dětem celou řadu uměleckých, jazykových a dalších kroužků, táborů apod. Navíc pořádá velkolepý masopust, besedy a řadu dalších akcí, na kterých se podílejí místní dobrovolníci. K dnešku Roztočem prošly tisíce dětí, kterým pomohl upevnit vztah k jejich městu, vrstevníkům i k sobě samým. Ačkoliv spolky chápeme často jako něco okrajového k „opravdové“ ekonomice, mohou takováto nezisková společenství plnit důležitou roli v uspokojování potřeb místních lidí. Pokud si je „přerámujeme“ jako ekonomické subjekty, máme tu další významnou a perspektivní součást alternativní ekonomiky. A nemusí ani vždy jít o právní formu spolku. Podstatný je silný neziskový, komunitní a demokratický rozměr činnosti.
Výrazný a zajímavý proud ekonomických alternativ posledních let se zaměřuje na „jídlo z blízka“. Objevují se desítky komunitních zahrad, projektů komunitně podporovaného zemědělství, které propojuje zemědělce se spotřebiteli a někdy umožňuje spotřebitelům stát se současně zemědělci, dále také biokluby či biobanky, které nakupují biopotraviny ve velkém a rozdělují je mezi své členy. Tyto projekty, které zahrnují i nejrůznější bedýnkové systémy a místní trhy a jarmarky, rostou jako houby po dešti: jen v Brně jich Tereza Dvořáková, autorka diplomové práce na toto téma na naší katedře v roce 2013, našla kolem padesátky. Ačkoliv si to protagonisté těchto iniciativ mnohdy neuvědomují, mohou navázat na velmi dávnou tradici samozásobitelství, která je u nás stále živá. Jak ukázal náš reprezentativní kvantitativní výzkum z roku 2015, má asi 40 procent domácností přístup k zahradě, sadu nebo poli, kde pěstuje nějaké plodiny či ovoce, případně chová zvířata. To je mnohem víc než v zemích, jako je Velká Británie. Asi čtvrtina těchto pozemků je v zahrádkářských koloniích, které někdy mají rovněž komunitní a demokratický charakter, jak ukázala další nedávná závěrečná studentská práce. Mít přístup k vlastnímu pozemku, kde si mohu něco pěstovat, a vědět, jak na to – to je určitě důležitá fazeta „jiné“ ekonomiky, nezávislé na aktivitách komerčních firem.
Poslední sféra „jiné“ ekonomiky, kterou zmíním, úzce souvisí s církvemi. Ačkoliv se o tom u nás příliš neví, katoličtí papežové v minulosti vydali encykliky, v nichž podpořili komunitní a družstevní ekonomiku, rostoucí zdola. Nejnověji se k této tradici přihlásil v roce 2015 papež František encyklikou Laudato si´ (více zde), v níž navíc zdůrazňuje význam družstevní a lokální ekonomiky pro ochranu „Země – našeho společného domova“. Iniciátory řady alternativních ekonomických projektů byli katoličtí kněží – nejznámější je soustava družstev Mondragón ve španělském Baskicku.
U nás je pozoruhodným projektem, vzešlým z katolické komunity, obnovená obec Neratov v Orlických horách. V evangelickém prostředí je příkladem ekonomické alternativy projekt farního sboru Českobratrské církve evangelické v Horní Krupé u Havlíčkova Brodu. Sbor vlastní pozemek a budovu bývalé evangelické školy, kterou pronajímá za režijní náklady centru ekologické výchovy Chaloupky u Třebíče. Dává tak prostor ekologické výchově místních dětí, kterých projde zařízením ročně zhruba dva tisíce. Se současnými restitucemi, kdy církve dostávají zpět majetek, včetně polností a nemovitostí, se v každém případě otevírá velká možnost pro české a moravské církevní instituce přispět k rodící se solidární a sociální ekonomice v nejrůznějších podobách a získat si tak respekt místních lidí, včetně těch, kteří stojí mimo vlastní církevní struktury.
Alternativní ekonomie tu již existuje, je třeba ji rozlišit a podpořit
V tomto krátkém textu nebylo možné podat vyčerpávající přehled výsledků našeho výzkumu a už vůbec ne nástin všech typů eko-sociálních ekonomických projektů, které u nás existují. Chtěla jsem hlavně poukázat na jejich nepřeberné množství, na některé jejich společné rysy, a především na skutečnost, že takovéto podniky, organizace a iniciativy a obecněji alternativy k ryze tržním (ale i státním) ekonomickým projektům mají u nás silnou tradici. Leccos, co existuje, lze podpořit a přerámovat jako alternativu. Pokud se nově vznikající projekty poohlédnou po těchto tradicích a propojí se s již existujícími lokálními, netržními a komunitními institucemi, budou silnější a životaschopnější.
Psáno pro sborník z konference „Lokální a globální udržitelnost“ (Ekumenická akademie, Klub techniků Praha, 26. 10. 2015) a s několika drobnými redakčními úpravami pro Kulturní noviny. První část textu vyšla v minulém čísle).