Bitevní pole akční Prahy
Pamětní kryt kanálu s nápisem „Zde uskutečnil roku 1974 Karel Miler akci Mříž“ na nádvoří Klementina nepotkáte. Pomník bitevních polí pražského akčního umění přesto již vznikl.
Že mapy patří k oblíbeným prostředkům historiků, není třeba prokazovat, stačí zalistovat v kdejaké publikaci z jejich pera či si vzpomenout na školní dějepisné atlasy. Více či méně komplexní plány mají ambici zachytit leccos, například chaos válečných operací, poskakující hranice nebo hospodářský výkon jednotlivých oblastí. V svazcích věnovaných dějinám umění však již tolik map nenajdeme, byť zeměpisné pojmy a popisy geografických pohybů tu také nejsou neznámé. Možná je to dáno skutečností, že umělečtí historici mají k dispozici atraktivnější obrazový aparát, nebo ještě spíše tím, že sledovaná fakta se zdají být na prosté geografii jaksi nezávislejší. Umělecké vlivy neputují po cestách jako armády (i když umělci ano) a díla nejsou pohraničními tvrzemi (i když pokusy otloukat si je o hlavy tu už byly) – je tedy jaksi žinantní popisovat je šipkami, barevnými poli a rejstříkem symbolů.
Jeden žánr v uměleckohistorické knihovničce však mapy přeci jen respektuje. Za uměním je třeba chodit, umění se musí vidět – proto jsou tu průvodce. Vedle příruček vedoucích za samotnými díly však existují ještě jiné – řekněme typu „bitevní pole“ či „zde žil a tvořil“. Ty návštěvníka seznamují s místy, kde se kdysi odehrálo cosi, po čem dnes stěží najdeme stopy. Příkladem z umělecké oblasti může být pouť po Arles a okolí, po místech, kde kdysi postavil svůj stojan Vincent van Gogh, nebo stopování imaginace malého Egona, synka pana přednosty, v ulicích Tullnu. – V Praze můžete nyní s knihou v ruce navštívit místa, kde kdysi realizovali své prchavé projekty čeští akční umělci. Bitevní políčka českého akčního umění, která nejsou označena obelisky ani bronzovými deskami.
Onou knihou jsou Procházky akční Prahou: Akce, performance, happeningy Pavlíny Morganové, autorky, která je k tomu nepochybně nejpovolanější, vzhledem ke svému dlouhodobému odbornému zájmu o řečené žánry. Jejich zeměpis ji zaujal již před několika lety v souvislosti s přípravou přednášky v rámci cyklu Místa počinu. Výstupem jejího výzkumu, který zahrnoval i procházky s jeho hrdiny, je popisovaná publikace. Krytá plastovým obalem, v praktickém „kapesním“ formátu a s užitně strukturovaný obsahem. V tomto smyslu zapadá do současné bohaté produkce průvodců – většinu konkurentů však převyšuje elegantní grafickou úpravou.
Krátký úvod představuje základní termíny a přibližuje autorčiny pohnutky a koncepční úvahy. Morganová průvodce chápe v jakési volné vazbě na svou klíčovou knihu Akční umění, jež je takto rozšířena o „další dimenzi“. Autorka k tomu píše: „samotné stanutí na místě, kde se akce před desítkami let konala, je totiž podle mé vlastní zkušenosti možností, jak obraz původní akce zpřesnit a nově zažít, a prohlížení dokumentace [akcí] nejen rozšiřuje, ale i významně přesahuje.“ Tedy – podobně jako může návštěva míst někdejších masakrů a oprašovaných světniček ukotvit abstrakce historiků alespoň v čemsi hmatatelném, tak i Procházky zamýšlí přispívat k lepšímu pochopení děl, jejichž komunikace s těmi, kteří tam nebyli, je omezena na čtení jejich dokumentace a převyprávění teoretiků. Místo činu se má stát východiskem, spouštěcím mechanismem hlubšího vcítění.
Úvod naznačuje i určité zobecňující závěry, například „jak se pražská akce, performance a happeningy v poválečné době postupně přesunuly z veřejného prostoru centra města na periférii.“ Dodejme, že podává první takto ucelený přehled pražského akčního dění. Ten je rozčleněn do kapitol podle jednotlivých městských čtvrtí a ty do oddílů podle důležitých lokalit. Množství fotografií doplňují autorské záznamy, krátké komentáře Morganové a souřadnice GPS. Publikaci několikrát prokvétá žlutý list dobového dokumentu a zakončují ji užitečné medailony umělců a rejstříky.
Jak bude kniha používána, nevím, nicméně mám dojem, že dychtivců, kteří vyrazí s průvodcem v ruce na šňůru napříč Prahou, voyeuristicky okukujíce parková a uliční zákoutí a zírajíce na domovní dveře, nebude mnoho. Osobně jsem si ji s chutí přečetl doma. Když jsem pak jako jinde dislokovaný přijel do Prahy, zamířil jsem jako obvykle za výstavami. Nicméně nové topografické znalosti přeci jen nepřišly vniveč. Když jsem vyšel z Rudolfina a zadíval se přes řeku k malému hrázděnému domku, míjel Uměleckoprůmyslové muzeum, procházel se výstavními sály Městské knihovny, vybavovaly se mi události, osoby. Místa se probarvila, hovořila. A zároveň zplastičtěla i má představa o tom, co se zde před desetiletími odehrálo. Autorčin záměr byl v mém případě, zdá se, naplněn.
Pavlína Morganová: Procházky akční Prahou – Akce, performance, happeningy 1949–1989. Akademie výtvarných umění, Praha 2015, 496 stran.