Potkalo se u Kolína
O negativech (i nechtěných pozitivech) silvestrovské noci nad Rýnem.
Cítím potřebu něco napsat k silvestrovským událostem v Kolíně nad Rýnem a dalších městech. Německo a další země přistupují k imigrantům s „předběžnou vstřícností“; pokládají je za dobré, dokud se neprokáže opak. V České republice, na Slovensku nebo třeba v Maďarsku k nim přistupujeme s „předběžným odmítáním“, tedy pokládáme je za špatné, dokud se neprokáže opak. Druhý přístup je samozřejmě úplně hloupý, protože když je už s principem předběžného odmítání ani nevpustíme, nikdy nepoznáme, kdo je z nich dobrý a kdo špatný. Přístup Německa a spol. je humánní, morální a slušný, nicméně je taky trochu naivní: chybí mi tam druhá půlka z toho pověstného „Důvěřuj, ale prověřuj“ (německy je to taky pěkné: „Trau, schau wem“).
Teď to řeknu asi nehezky, ale svým způsobem je dobře, že se tyto události staly – neschvaluji samozřejmě útoky na ženy, jsou to ohavné činy. Myslím to spíš tak, že to, co se stalo, bylo ve stávající situaci vlastně naprosto nutným a hlasitým upozorněním na potřebu „prověření“, s důsledky, které budou, jak věřím, jen pozitivní. Evropa – když už tolik hovoříme o těch křesťanských kořenech, které máme – si musí zachovat jeden ze svých nejdůležitějších atributů, tedy to, že jsme lidští, soucitní, solidární, že pomáháme těm, kteří pomoc skutečně potřebují. Pokud to odmítneme, přijdou další války, o čemž jsem smrtelně přesvědčen. Současně ale musí být Evropa důsledná; musí důsledně a přísně říci a následně realizovat (!), kdo si pomoc zaslouží a kdo ji dostane, a kdo ne – a musí tedy zpátky. Ano, musí zpátky do světa, kde se nežije lehce, kde se žije bídně a uboze, nicméně bídně a uboze tam žije další miliarda lidí, která nikam neprchá.
Musí se nahlas říci, že když už někdo dostane to luxusní právo žít v bohaté a komfortní Evropě, musí naše pravidla spolužití přijmout, musí se (když mám použít ono ošklivé slovo) integrovat. Musí být schopen žít v Evropě jako Evropan; a když to nezvládne nebo to nebude ochoten akceptovat, pak to zkrátka není Evropan a nezbývá než se s ním zdvořile rozloučit. Přičemž žít jako Evropan samozřejmě neznamená, že onen člověk musí zahodit svoje náboženství či řadu dalších zvyků, pokud nenarušují rovné soužití a nepředstavují bezpečnostní hrozbu.
Omyl západní Evropy, domnívám se, spočíval v tom, že měla s příchozími v uplynulých desítkách let převážně dobré zkušenosti (s důrazem na slovo „převážně“). Příchozí udělali obrovské množství práce za domácí – a za menší peníze. Nejlepší z příchozích se stali elitami země jako špičkoví lékaři, umělci, sportovci nebo i politici. Jenomže současně s tím se už nějak opomnělo sledovat, že vedle té převážné části je tu pak část menší, která se neintegruje, naopak stále více se separuje: za jedno z největších selhání bohatých západoevropských zemí v éře takzvaného sociálního státu (!) považuji právě to, že tiše toleruje vznik ghett, no-go zón, míst, kam nechodí ani policie – s tím, že jejich obyvatelé představují národnostně pestrou směsici, což znamená, že v nich nežijí jen přistěhovalci, ale všichni, kteří jsou na dně. Místa a lidé ponechaní sami sobě – co jste proboha čekali, že z nich vzejde? Že se to nějak „samo spraví“? Jak lze v bohatém a spořádaném Německu přijmout větu, že prostor před hlavním nádražím velkoměsta standardně (tedy nikoli jen o silvestrovské noci) „není bezpečný“? Dostáváme se snad do situace USA, kde „bezpečné“ jsou už jen „private properties“, čtvrti bohatých za vysokými ploty, zdmi a závorami na příjezdových silnicích, nepřetržitě hlídané privátními ochrankami s dlouhými palnými zbraněmi, viditelně nošenými jako vzkaz „vejdi bez dovolení a budeš zastřelen“?
Doufám, že silvestrovské události v Německu a jinde přispějí k následujícímu:
- Evropa se neuzavře před uprchlíky, ale bude velmi důsledně a rigorózně posuzovat jejich právo na azyl, a toto posuzování nebude trvat roky.
- Evropa najde cestu, jak osoby bez práva na azyl fyzicky vrátit do zemí jejich původu, a bude to realizovat rovněž bez odkladu. To se bude týkat zřejmě většiny dnes příchozích, čímž se migrační vlna (tedy čistý přírůstek) zmenší na přijatelnou úroveň, tak jako tomu bylo dříve.
- Evropa bude věnovat podstatně důslednější péči integraci, bude likvidovat ghetta a no-go zóny, s tím, že zde bude existovat možnost toho cizince, který nesplní ani mírná pravidla integrace, ze země vyhostit.
Jsou to asi dost odvážná očekávání, protože obtížnost těchto úkolů je nesmírná – ale snad si západní vůdci uvědomují, že je to nezbytné, mají-li oni sami přežít. Vybavuje se mi reportáž z německého týdeníku Der Spiegel, jejíž autoři upozornili na to, že domácí krajně pravicová scéna útoky v Kolíně hlasitě přivítala. Čím více bude ponížených a znásilněných žen, tím více krajním pravičákům porostou preference.
A pak taky doufám (ale už ne tak moc, bohužel…), že se i v České republice podaří přivítat a usadit aspoň pár tisíc (pečlivě prověřených) uprchlíků, abychom se mohli na vlastní oči přesvědčit, že ač je jejich bohem Alláh, mohou to být lidé normální, pracovití, slušní a zdvořilí. Abychom už pak nemuseli ke každému „jinakému“ přistupovat metodou předběžného odmítání, jenom proto, že je jiný.