Drátěné mřížky, světlo v nich
V prodejní galerii Kvalitář na pražském Senovážném náměstí je možné do 29. ledna navštívit výstavu Václava Krůčka nazvanou ...durée. Je to komorní expozice. A je působivá.
S tvorbou Václava Krůčka (1955) jsem se poprvé setkal v roce 1995 v Galerii U Bílého jednorožce na náměstí v Klatovech, ve městě, kde jsem se narodil a do svých deseti let bydlel. Václav Krůček se narodil v Ostravě, kde jsem pak žil od svých jedenácti let, takže na mne toto spojení působilo ve smyslu zázračného setkání, zvláště proto, že se mi tehdy výstava Václava Krůčka moc líbila. Bylo to ještě v době velkých nadějí, ač už pomalu končila. Podstatné změny ve společnosti směrem ke konzumu a čistě materiálním hodnotám jsem si v polovině devadesátých let stále ještě nepřipouštěl, ač už byly očividné.
Na výstavě Václava Krůčka v Klatovech jsem si tenkrát říkal, jak je to skvělé, že se z emigrace v Austrálii vrátil do České republiky takto zajímavý umělec. A věřil jsem tomu, že o něm do budoucna bude hodně slyšet, že vrstva přemýšlivých a duchovně zaměřených příznivců výtvarného umění či umění vůbec dílo Václava Krůčka musí přivítat stejně nadšeně jako já. Jenže ta vrstva se rychle měnila ve vrstvičku. A zájmy lidí šly jinudy. Pro některé se stal splněným snem mercedes a vila, jiní začali jezdit za duchovnem do Indie či Nepálu. A dílo Václava Krůčka zůstalo v zásadě nepovšimnuto.
Po svém návratu z emigrace vystavuje nyní Václav Krůček v Praze samostatně teprve potřetí, a to opět v komornějších prostorách – v tom smyslu, že zde nikdy neměl samostatnou výstavu v Národní galerii nebo v Městské knihovně. V Ostravě se představil během těch let dvakrát v tamější velmi reprezentativní výstavní síni Sokolská 26. Ale nějak jsem se na ty výstavy nedostal a jeho dílo jsem zaregistroval jen tam, kde bylo součástí některého širšího projektu. Krůčkovy objekty postupem času nabývaly na rozměrech. Což by mohlo nasvědčovat tomu, že se prodávají a že nějací zájemci o jeho tvorbu tady přece jen jsou.
Pokud jde o obsah, ten je v tvorbě Václava Krůčka v Kvalitáři v zásadě týž, jaký byl před dvaceti lety v Klatovech. Klasický Václav Krůček, to je drátěná mřížka umístěná několik centimetrů před stěnou galerie a natřená ze směru pohledu diváka bíle a ze zadní strany barevně. Procházející světlo vytváří jednak působivý odraz na světlé zdi, jednak vzbuzuje dojem trojrozměrného objektu tvořeného jak drátem, tak nenahmatatelným světlem. Menší objekty, mřížky tak dvacet na dvacet, maximálně čtyřicet na čtyřicet centimetrů (jsou to ale i obdélníky, nejen čtverce), které především byly vystaveny před dvaceti lety v Klatovech, v sobě snoubí racionalitu a mystiku, v tradici tvorby Václava Boštíka, Karla Malicha či Františka Kyncla. Někteří umělci rádi takové souvislosti s jinými českými tvůrci popírají a vztahují se nejraději ke světovým vzorům, nicméně v českém výtvarném umění tato linie nepochybně přítomná je, ať už se k ní jednotlivci hlásí či ne.
V galerii Kvalitář je malý objekt Václava Krůčka jen jeden, pro mne zdaleka nejpůsobivější z celé výstavy. Čtyři další objekty zde umístěné mají značné rozměry, což výška výstavní místnosti umožňuje. Jde o krásně upravené přízemí domu, který zvenčí působí jako fádní činžák. Parter budovy je ale evidentně starší, Senovážné náměstí leží v hradbách Nového Města pražského. S výstavním prostorem této neokoukané, nové galerie objekty Václava Krůčka, který sám také nepatří k neustále omílaným a všudypřítomným umělcům, dobře souznějí a vytvářejí tak neotřelý a milý celek.
Na výstavě je vedle čtyř velkých objektů a jedné malé mřížky představeno také jedno video, snad jako úlitba elektronické době, ale to mne nijak nezaujalo. Jde v něm jen o nápad, podle informací z výstavy se tomuto druhu instalací autor v současnosti věnuje intenzivně. Oč jde? Na stěnu galerie se promítne obraz téže stěny galerie, jen o něco menší a značně rozzrněný. V Kvalitáři je to pěkné kulaté okno a nika ve zdi. Nicméně bez elektronizovaného obrazu jedné ze stěn místnosti, v níž jsem se právě nacházel, bych se klidně obešel.
Ještě se sluší podotknout, že hladké drátěné mřížky se Václavu Krůčkovi během let nejen zvětšily, ale některé z nich se také různě zprohýbaly. Je to vymyšlené, zručné, příjemné, ale ty hladké a malé mřížky, nemůžu si pomoci, jsou stejně zdaleka nejpřesvědčivější.
Václav Krůček: …durée. Galerie Kvalitář, Senovážné náměstí 17, Praha, 3. prosince 2015 – 29. ledna 2016, otevírací doba: pondělí až čtvrtek 10–18, pátek 10–16 hodin.