Když jde lizzard s vichřicí
Zpráva o staleté katastrofě ve městě Washington D. C.
Na úvod popisu sněhové vánice neboli ještěra (Američané někdy v legraci ze slova „blizzard“ odebírají úvodní „b“) ve Washingtonu musím vysvětlit zdejší sněhová specifika. Hlavní město Washington (neboli D. C.) leží na hranici amerického severu a jihu. Je to město, které má sice čtyři roční období, ale během roku zde převládá teplé počasí s tropickým vedrem a vlhkem, především v červnu a červenci. Sněží tady každou zimu, ale každoročně to vyvolává údiv a dopravní kalamity (což mi jako Čechovi něco připomíná).
Doprava v oblasti Washingtonu je složitá a je často srovnávaná s hustotou dopravy v Los Angeles. Je to způsobeno faktem, že lidi, kteří ve městě pracují, zde nebydlí, ale dojíždějí, a to v drtivé většině autem. Status hlavního města federace přináší fakt, že mnoho zdejších obyvatel tvoří američtí i mimoameričtí přistěhovalci, z nichž řada pochází z krajů, kde není sníh. „Washington D. C. Metropolitan Area“ má velké exkluzivní komunity, které nežijí v žádném jiném americkém městě – jako je komunita lidí pocházejících ze Salvadoru či z Etiopie (říká se, že Washington D. C. je druhým největším etiopským městem po Addis Abebě).
Zde je třeba přiblížit další specifikum Washingtonu. Dost se podobá c. a k. Vídni za monarchie tím, že je to město s jedním dominantním imperiálním zaměstnavatelem – federální vládou USA. Převážná většina zaměstnanců pracuje buď přímo pro stát, nebo pro soukromé dodavatele federální vlády, anebo pro federální vládou financovanou neziskovou sféru, či pro armádu (mnoho Američanů nepovažuje armádu a bezpečnostní služby za státní sektor, ale my si můžeme upřímně říct, že je to ten nejstátnější sektor, jaký tu vůbec existuje). K tomu všemu je třeba přičíst ještě zaměstnance vlády správního celku District of Columbia a diplomaty všech velvyslanectví akreditovaných ve Washingtonu. Nevládními zaměstnanci ve Washingtonu jsou zaměstnanci soukromých univerzit a nemocnic, ale ti se dají zařadit do neziskového sektoru. Čistě privátním sektorem jsou tedy jen zaměstnanci služeb, jako uklízeči, řemeslníci, zaměstnanci restaurací a tak dále.
Zajímavým výsledkem liberalizace ekonomiky USA za prezidenta Reagana je fakt, že státní zaměstnanci dnes mají vyšší příjmy než pracovníci v ryze soukromých společnostech. A to nemluvím o sociálních výhodách, které v privátním sektoru byly odbourány, zatímco v tom vládním nikoliv. Výsledkem je, že tři okresy v bezprostředním okolí Washingtonu – Fairfax, Laudon a Montgomery – vykazují dnes nejvyšší příjmy z celých USA. To je samozřejmě politicky nepříjemný fakt, který se zastírá politicky více přijatelnými výrazy jako „Technology corridor“, „High tech“ a podobně. Celkově vytváří tato sociologická struktura z Washingtonu velmi specifické město, kde se preferuje jistota před „risk taking“.
Pro tyto všechny důvody je každoroční příchod sněhu katastrofální kalamitou. Každá sněhová předpověď vyvolává ve Washingtonu silnou reakci. Tak tomu bylo i s touto „bouří“. Předpověď hovořila o bouři v pátek a sobotu 22. a 23. ledna. Lidé však začali vykupovat potraviny už během týdne, pročež se město zacpalo už ve středu a ve čtvrtek. Jak se pátek přibližoval, tak stoupala i téměř hysterická reakce médií. Starostka Washingtonu v médiích prohlásila, že „očekávaná katastrofa bude to nejhorší, co Washington zažil za posledních devadesát let“.
Předzvěstí nastávající situace byla středa 20. ledna, kdy odpoledne a večer napadlo pár centimetrů sněhu a zkolabovala doprava na výpadovkách z Washingtonu. Jak natočili okolní motoristé, i sám prezident Obama se v tu dobu ve svém konvoji klouzal po neupravených dálnicích kolem Washingtonu. V samotný pátek začalo sněžit kolem patnácté hodiny. Washingtonské metro, autobusy a tramvaje přestaly v reakci na to fungovat už od sedmnácti hodin, a bylo oznámeno, že veřejná doprava se má obnovit až v úterý 26. ledna.
Se střídavou intenzitou sněžilo od pátku do sobotních zhruba jednadvaceti hodin. Teploty zůstaly většinu času jen něco málo pod bodem mrazu. Napadlo 17,7 palců sněhu, což je asi 45 cm. V neděli se oteplilo na plus dva stupně Celsia a sníh začal tát. Lidi vyšli do ulic a restaurace se naplnily zákazníky. Zároveň dorazila zpráva, že státní organizace budou v pondělí zavřené a zaměstnanci dostanou placený den volna. Silnice začaly být odklízeny v neděli a velmi volným tempem se pokračovalo v pondělí. Starostka Muriel Bowserová se v médiích hádala s National Weather Center, kolik palců sněhu přesně spadlo.
V úterý mělo metro omezený „víkendovo-kalamitní jízdní řád“, což znamenalo, že vlaky jezdily ve více než dvacetiminutových intervalech. Ve středu se rozjely i všechny ostatní dopravní prostředky, což ve spojení s pomalým odklízením břečky způsobilo gigantickou dopravní zácpu. Moje manželka jela z práce čtyři kilometry hodinu a půl. Americká federální vláda ke svým dalším jednáním o osudu tohoto světa zasedla zmrzlá s tříhodinovým zpožděním.
Věnováno in memoriam Věře Chytilové, autorce filmu Kalamita, který charakterizovala jako „zprávu o horizontální i vertikální kalamitě společnosti“.