Redaktor Whedon
V první čtvrtině 20. století zaznamenala sbírka básnických charakteristik ve formě epitafů Spoonriverská anthologie neobyčejný ohlas. Realistický, citlivý i satirický obraz povah obyvatel malého amerického města promlouval ke svým čtenářům s neobyčejnou intenzitou. I po sto letech se ukazuje, jak nadčasově jsou mnohé Mastersovy podobizny skicovány.
Být schopen vidět všechny strany každé otázky,
stranit tam i tam, být vším a ničím dlouho,
znetvořit pravdu, záměrně ji osedlat,
využít všech citů a vášní lidského společenství
pro nízké úmysly a záludné cíle,
nosit masku jako řečtí herci –
svých osmistránkových novin – za ní se skrčit
a řvát do světa megafonem tučné sazby:
„Hle, jaký jsem gigant!“
Žít také život zákeřného lupiče,
prosycený jedem anonymních slov
úkladnické duše.
Za peníze špinavě psát o skandálech,
a když je třeba, z pomsty je znovu vyhrabat,
aby šly noviny na odbyt,
ničit pověst lidí, případně je samy,
vydělávat za každou cenu, jen ne za cenu vlastního
života.
Chvástat se démonickou mocí, podrývající civilizaci,
jako kluk stižený slavomamem, kladoucí na koleje kládu,
aby vykolejil expres.
Být redaktorem, jako jsem byl já.
Edgar Lee Masters: Spoonriverská anthologie, Světová četba sv. 144, SNKLHU, Praha 1957.