Czechština?
Úvaha nad dobovými kontaminacemi českého jazyka.
Jelikož se v českém časopisu pro literaturu Tvar, velikosti asi Rudého práva neblahé paměti, vyskytují především sáhodlouhé bezodstavcové „fláky“, kterým většinou nerozumím (není Tvaru vina), vyrypuju si z těch novin něco, co má větší naději, že mě osloví, něco kratšího, a tedy básně. A tuhle jsem se dozvěděl, že česká básnířka píšící pod pseudonymem Artezz ve svém medailonku uvádí, že se chudera neživí poezií, ale „food coachingem a copywritingem“. A skvělá básnířka Božena Správcová ve svém článku o knize Nejlepší české básně 2015 (rovněž ve Tvaru) užije třikrát slovo „arbitr“, budiž. Hůře se mi pohybovalo v souvětí, v němž se praví, jak je složité vyrovnat se s ne úplně srozumitelnými „lajky a hejty“ vlastního nevědomí.
Moudrá paní socioložka Jiřina Šiklová se v televizní besedě neubrání použít sousloví „fejs tu fejs“ (face to face) – z očí do očí je zřejmě pod její „level“. Ekonom Honza Weber je několikanásobný mistr Evropy a světa ve „freestyle footbagu s hakisakem“ a úspěšně se věnuje také „freestyle fotbalu“. Právě před chvílí jsem dostal do počítače od nějaké slovenské „freelance photographer“ nabídku souboru fotek s názvem „Broken people“… A tak bychom mohli pokračovat: od „skateboardu“ po „raft“, přes „legíny“, „džíny“, „jegginy“, „konversky“, „afterpárty“ a „outfity“ k „outletům“, od „primetimu“ k „secondhandu“, od „hackerů“ ve „wellnessu“ až k familiárnímu „kólni mi“ (zavolej mi, zatelefonuj mi, z anglického „call“).
A na jednom plakátu jsem si tuhle přečetl: „Doražte na drink do music clubu Naftař, můžete se těšit na výbornou obsluhu, super ceny na drinky, sexy hostesku a připravený WELCOME DRINK Cider FIZZ.“ Jak jsem četl, tak jsem opsal.
Jak se to liší od zpovědi dragúna Matěja Škrobáka z Velké nad Veličkou, narukovavšího na vojnu ještě za Rakouska-Uherska, již zaznamenal Rudolf Kynčl (vyšlo v Brně roku 1928), tak postižené němčinou?
„Po obědě sem sa dal do rychtyku. Enom s gaťama byla potíž. Tož ně mosel regimencšnajdr vlepit na každú stranu cvikle a teprv sem sa nastěhoval do nového kvartýra. A jak odtrúbili abendraport, vzal sem vojnu do hrsti, jak sa ríká: podle remeňa… Zatým sem sa zrichtoval, že do služby… Šterny aj šporniska sem dostal vyglancované, boty jak špígle z kajsrpurku… nuž, cuksfíra Matěj Škrobák byl zaséj v parádě, regiment v porádku a tísar pán mohél byt spokójený… Pán ritmajstr si ňa vzali pod pažu a šuškli ně do ucha: Budete komandantem v magacíně. Potřebuju tam dat člověka, kerý je štram. Budete vydávat šuhe, šable, ýbršvunky, plúzně, gatiska, šporny, šterny, rum, víno, pranzole a také krámy. Reku: Ich melde, hér ritmajstr, gút. Buďte bez starosti. Cuksfíra Matěj Škrobák svůj dýnst bere na sebja. A španglí máme dosť? Dosť… Dobrá. Lelku, poď. Ale Lelek nemohél se mnú ít, protože dostal lezervistů na ýbunk…“
A to ještě neuvádím takové slovní drahokamy, které vznikly z podělané korektnosti, jako například slovo „lídr“ a jeho ještě větší bídu „lídryně“. (Titul „vůdce topky Kalousek“ by se asi nelíbil, tak jako by se asi v televizní reklamě na hygienické vložky nelíbila jiná tekutina než modrá.) A to ještě neuvádím hysterii, která se tuhle snesla na hlavu jednoho českého politika, když se pokusil z angličtiny přeložit ten sprostý název, pod nímž v chrámech vystupují ty ruské revolucionářky…
Naši obrozenci, mezi nimi Jan Svatopluk Presl, jenž pojmenoval i tuleně, vorvaně, lachtana, bobra, dikobraza, zubra, mrože nebo hrocha či klokana (Češi jsou spolu s Chorvaty, kteří Preslovo slovo převzali, údajně jediným národem na světě, jenž nemá název pro klokana odvozený od „gangurru“ z jazyka Guugu Yimithirr), by asi nad tou kolem nás doslova stojící czechštinou tiše zvraceli. Sorry.
Talentovaný novinář Hubert Gordon Schauer, Masarykův spolupracovník, se dožil pouhých třiceti let. Zemřel roku 1892. Svou vinu na tom měla nejenom tuberkulóza, ale i štvanice českých nicnežnárodovců na něj, protože si dovolil zpochybnit české obrození a nastolit hříšnou otázku, jestli mají Češi na to, aby fungovali. Jestli by nebylo lepší zůstat s Němci, uprostřed jejich velkého národa a řeči. Po zkušenostech z druhé světové války se s takovými sentencemi operuje dost nesnadno, já vím. Přesto mě zajímá, jestli je i německý jazyk tak anglikanismy kontaminovaný jako ten náš.
Když vidím, jak tento národ, co do počtu ne větší než tři střední čínská města, nakládá se svou nejdůležitější zbraní, jak v současnosti bez skrupulí a líně přejímá angličtinu, není mi nejlíp – říkám tuhle u oběda vnukovi, který se právě chystá na čtyřměsíční stáž do Portugalska. Jemu že naopak, jemu že taková řeč nevadí a pomáhá. A co bych prý chtěl? Aby se tu zas roztahovala ruština?
I říkal jsem mu u té polívky, trochu se duse: Nikoliv, ta tu prosakovala čtyřicet let, a přestože jsme se ji učili ve škole povinně, já konkrétně asi třináct let, po sobě nezanechala takovou paseku jako výše citovaná English. Asi proto, že společně se SČSP (Svazem československo-sovětského přátelství) nám byla vnucována, a je-li Čechům něco vnucováno, stavějí se na zadní. A znalost ruštiny, na rozdíl od té řeči, která neumí ani pořádně pojmenovat kosa – pro ni je to pouhý „blackbird“ – většinou nepřinášela také žádné ekonomické vyhlídky. Viz ta tvoje portugalská stáž.
Aby nedošlo k omylu, že bych angličtinu nenáviděl… Naopak, denně ji trénuju, loni jsem byl dokonce v ESE (European School of English) na Maltě a byl jsem tam ve svých sedmdesáti čtyřech letech zřejmě nejstarším žákem v její historii. Přesto bych si přál, kdyby se čeština alespoň částečně od té anglosaštiny očistila. Jak? Politické řešení by tu možná bylo: kdyby Velká Británie konečně vystoupila z EU a celá EU z NATO. Vliv USA by tedy zeslábl. Vliv angličtiny by oslabil. Ale to jsou teorie vhodné akorát do fejetonu. Nastala by totiž opět jiná politická situace a tak malý elektorát, jako je ten český, by se zase pravděpodobně přichýlil k jinému dubisku. (V současnosti nejspíš křovisku.)
Takže nejlepší řešení bude nechat asi věci plynout. – Nechat tomu volný pád?