Jablko sváru
Energetická meditace nad špatně zkontrolovanými sváry našich jaderných elektráren.
Nedávno způsobila mediální vlnu informace, že v Dukovanech, a možná i v Temelíně, se prováděly nekvalitně kontroly svárů tlakových nádob a potrubí. Stručné vysvětlení pojmů: Elektrárna vyrábí tepelnou energii (atomovým reaktorem, spalováním uhlí…), ta se přemění v trubkách na jinou tepelnou energii, tzv. přehřátou páru, která pak pohání turbínu, jež roztáčí generátor, kde se vyrábí elektřina. Podmínky v trubkách a dalších tlakových nádobách jsou dosti extrémní – velmi vysoké teploty i tlaky (protože čím vyšší, tím je vyšší účinnost), namáhání materiálů je velké a časem se ve svárech materiálu vytvoří mikrotrhlinky, které se postupně šíří. Proto se zařízení rentgenuje, aby se vědělo, kdy už je vhodné vedení vyměnit, znovu svařit atd. Je důležité říci, že to, o čem mluvíme, neznamenalo únik radioaktivity; odehrávalo se to v sekundárním okruhu, kde už zvýšená radioaktivita není.
V obou jaderných elektrárnách se dle dostupných informací rentgenování svárů vykutáleným způsobem ošidilo. Prováděla je (z neznámého důvodu) nějaká najatá externí firma, a ta si ušetřila práci, když udělala jen pár rentgenů, a ty v dostatečném počtu nakopírovala a předložila jako výsledek své práce. Informace z médií říkají, že tato firma vyhrála tendr s nepřirozeně nízkou cenou, za kterou tato práce ani nešla provádět poctivě, protože rentgenové snímky mají své náklady, které jsou všeobecně známé. Ani ČEZ, ani kontrolní orgán, stejně jako Státní úřad pro jadernou bezpečnost nic nezjistili. Celá věc vyšla na povrch až po několika letech.
Ve světle těchto informací vypadá rozhovor s Danou Drábovou, předsedkyní úřadu, v deníku E15.CZ trošku jako rozhovor s mimozemšťanem. Několik citátů:
„Musíme být dostatečně ujištěni, že systém řízení ČEZ, systém řízení a kontroly jeho dodavatelů je adekvátní. Poměrně dlouho jsme upozorňovali na to, že podle našeho názoru není. Teď se to potvrdilo.“
„Nechali jsme se ukolébat tím, že v letech 2005 až 2010 postupoval ČEZ i z hlediska dokumentace patřičným způsobem.“
Redakce: „Máte na to (tj. na ČEZ) páky?“
Drábová: „Moc jich není, ale musíme to alespoň zkusit.“
Takže si to shrňme: máme zde státní úřad, od kterého každý soudný občan očekává, že bude (pozor, jemná slovní hříčka!) drábem nad tím, co majitel jaderné elektrárny provádí. Že je to úřad typu hlídacího psa, který má dostatek peněz a lidí, aby se nespoléhal na to, co mu kdo řekne, ale aby vlastními silami kontroloval bezpečnost českých jaderných elektráren a aby v případě porušení pravidel měl pravomoc okamžitě nařídit proces nápravy s možností sankcí vysokých (např. pokut) až nejvyšších: tedy přikázat zastavení provozu elektrárny nebo dotčeného reaktoru.
A pak se dočtete, že úřad na ČEZ nemá moc pák a že úřad už dlouho upozorňoval (ale zjevně se nic nedělo…).
Předsedkyně úřadu paní Drábová v rozhovorech ráda říká, že jaderná elektrárna je bezpečná. Ani ta nejzabezpečenější technologie však není imunní vůči lidskému selhání, jak ostatně nejlépe ukázal Černobyl (a jak z českého tisku málokdo ví, výsledky vyšetřování neštěstí ve Fukušimě měly naprosto jednoznačný a jasný závěr: že bylo způsobeno jen a pouze lidským selháním, nikoli učiněním přírody ve formě tsunami).
Včera v Dukovanech a Temelíně v sekundárním okruhu někdo kvůli pár milionům „jen“ ošulil kontrolu svárů. Můžeme si být stoprocentně jistí, že zítra někdo něco podobného nespáchá v primárním okruhu nejen z lakomství a hlouposti, ale třeba i jako cílený útok?
A to je vlastně celý příběh jaderných elektráren „ano, či ne“, o kterém se nyní hodně diskutuje. Zastánci, technologové a inženýři budou přísahat na bezpečnost a budou mít pravdu: jaderná elektrárna je navržena jako bezpečná, ba superbezpečná. Odpůrci namítnou: „To se ale o Fukušimě atd. říkalo taky, jak můžete vyloučit lidskou chybu?“ A budou mít též pravdu. Samozřejmě, že kritický primární okruh je stavěn i s cílem „ochrany vůči lidské blbosti“, jenomže, jak víme, ta je zcela nepřekonatelná. A to ještě nejsme u otázky, co s tzv. vyhořelým, ve skutečnosti do důsledku nevyhořelým palivem, na kterou zatím nikdo nenašel spolehlivou odpověď.
Osobně nejsem zásadně proti jaderným elektrárnám. Měl-li bych volit mezi uhelnými s důsledky opravdu brutální devastace krajiny na tisíc let dopředu, s důsledky exhalací a emisí (jen pro ilustraci: u oxidů dusíku a oxidu uhličitého to dělá jen z jediného bloku mělnické elektrárny okolo 35 000 tun ročně…), budu jasně volit elektrárnu jadernou. Je ale třeba vědět, že ani jaderné elektrárny nejsou úplně bez rizik a že nakonec dává největší smysl usilovat o to, aby se oporou energetiky staly obnovitelné zdroje, zejména solární – jakkoli jsou zatím dost nákladné.
U nich totiž skutečně žádné z výše uvedených rizik či škod nehrozí.