Kam složit hlavu
V dávných dobách mých studií na konzervatoři jsem naivně odmítl ubytování na koleji, domnívaje se, že jsou zde potřebnější. Pak jsem prošel školou života a už bych to neudělal. Výsledkem bylo, že jsem v zimě neměl kde spát, procoural jsem celé noci a nadskakoval chladem. Pak jsem přišel na to, že mohu část noci prožít na Masaryčce v čekárně a podrobovat se neustálé kontrole příslušníky VB. Vylepšil jsem to tím, že jsem si na hlavním nádraží koupil za 60 haléřů lístek na Smíchovské nádraží a za ten obnos mohl být až do pěti do rána v daleko lepší čekárně a nekontrolován. V pět ráno mě ale vyhodili, a tak jsem dvě hodiny provibroval na ulici.
Vymyslel jsem ale lepší věc; u konzervatoře byla na nábřeží taková bouda na písek, kterým se sypaly chodníky. Šoupl jsem tam spacák, vlezl do něho a zatáhl nad sebou stříšku. Šlo to do doby, než písek zmrzl na kámen. Občas si nade mnou někdo otevřel dvířka a chtěl použít budku jako pisoár, tak jsem zařval a nezvaný vetřelec ani neukápl.
Než jsem se dopracoval k podnájmu, stal jsem se obyvatelem vilky ve Vokovicích. Tam se totiž chystala stavba Leninovy třídy a domečky byly určeny k demolici. Vlezl jsem oknem dovnitř, po rozvrzaných schodech jsem vylezl do mansardy, šaty jsem si pověsil na ramínko a na hřebík, který jsem cihlou zatloukl do zdi, za komínem jsem měl schovaný spacák a Rudé právo, pěkně jsem ho rozprostřel a spal jako andělíček. Ráno jsem to švihal rozhrkanou jedenáctkou do centra. Idylka skončila, když jsem jedné noci našel místo vilky bagrem urovnané zbořeniště. Někde pod Evropskou třídou je tam zarovnaný i můj spacák.
Profesionálním bezdomovcem jsem se ale nestal, v krátké době se na mě usmálo několikeré štěstí: získal jsem podnájem, později se mi podařilo akcí, podobnou Kulovému blesku, získat vlastní byt v Košířích (jedna místnost, páté patro bez výtahu a záchod na chodbě) a z Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kam jsem udělal konkurz, mi napsali, ať se okamžitě dostavím za účelem provedení ubytování v kasárnách na Pohořelci.
Proč to tak obsáhle píšu? Protože jsem si na vlastní kůži zažil, že je někdy opravdu lepší bydlet v pomalovaném a opraveném kravíně než nedůstojně mrznout někde pod mostem.