Haiku pro tento měsíc
Stručná pozvánka na tři pozoruhodné výstavy.
Haiku pro tento měsíc:
Za pečlivě upletenou záclonou
přání mezi otázkami
Hanka a Linda
Denisa Krausová, ZA PEČLIVĚ UPLETENOU ZÁCLONOU, Galerie 2+1, Bechyně, 18. února – 18. března 2016. Kurátor: Miroslav Jiřele
Oproti následujícím dvěma příspěvkům nemám k dispozici kurátorský text, z něhož bych citoval. A než abych tedy pečlivě upletenou záclonu devalvoval vlastní horkou nití, raději přidám dostupnou fotografii z instalace, kterých se naopak u dalších částí haiku nedočkáte. Obrazy Denisy Krausové patří k nejzajímavějším malířským projevům současné mladší generace a výstava v Bechyni to potvrzuje – redukce kompozice i motivů, již jsme mohli sledovat v předchozích cyklech, zůstává zachována, přitom se ale ošívá a pulzuje „vyšitou“ strukturou. V plnosti čistota. Svérázná obrazová opulentnost bez obvyklé malířské předvádivosti. Pevné sebevědomí obrazu, které ale vyrůstá z přediva odkazů a drobných her, jež jsou schopny s celou konstrukcí lehce pohnout. A zcela mimořádná instalace! Omlouvám se za tu horkou jehlu, no, však se podívejte sami.
Marta Fišerová, PŘÁNÍ MEZI OTÁZKAMI (OHEŇ), galerie Buňka, Ústí nad Labem, 2. března – 5. dubna 2016. Kurátorka: Tereza Záchová
„Na cestě do neznáma, a často bez jistot, se lidé přemísťovali po mnoho let. Z území na území. V zimě, v dešti. Sami nebo ve skupině. Sounáležitost vždy přišla v podobě ohně. Místo, kde bylo nejen teplo a světlo, ale kde mnozí pochopili, že není jenom jedna strana mince. Že existence nás všech je důležitá a vyměnit si informace, moudra a pravdy je pořád velmi cenné a podstatné. Marta Fišerová se odkazuje na toto místo, tzv. ohniště dnešních dnů. V současné době je metafora ohně důležitá ve spojitosti s elektrickým proudem. Tisíce lidí putující z Blízkého východu do Evropy jsou závislé na informacích (aplikacích, mapách, sociálních sítí) ze svých mobilních telefonů. Je to prakticky jediná možnost, jak zůstat ve spojení se svými příbuznými. A tak se na uprchlických trasách vyskytují místa k zastavení a možností nabíjet. Lidé se tak shlukují kolem tohoto „ohniště“, kde si vyměňují rady, moudra a opět si uvědomují, že jejich existence, tak jako toho druhého vedle, nebo kohokoliv dalšího, je důležitá.“ (z kurátorského textu k výstavě)
Jakub Tomáš, HANKA A LINDA, galerie Vyšehrad, Praha, 4. března – 17. dubna 2016. Kurátor: Petr Vaňous
„Výstava v galerii Vyšehrad se volně inspiruje sochami Josefa Václava Myslbeka. (...) Čím dnes promlouvají k divákovi alegorie Přemysla a Libuše, Lumíra, Ctirada a Šárky, Záboje a Slavoje? (...) Tomášovy obrazy odkazují k jakémusi zkopírovanému a deformovanému světu, virtuálnímu lapidáriu, k pohřebišti soch i idejí, jimž díla propůjčila tvar. Defiluje před námi skladiště mrtvých zpředmětněných příběhů, které splnily svou politickou roli v minulosti a dnes jsou opuštěny a zapomenuty. Znepokojující je akcent kladený autorem na nebezpečí skryté v prostoru mezi politickou manipulací, literaturou a uměním vůbec. Jako by se Tomáš tázal sám sebe: proč dnes umělec maluje, proč píše? Tuto základní premisu by si měl každý tvůrce patrně včas ujasnit, aby nakonec pouze nesloužil nějaké falešné reprezentaci právě se formující ideologie a neztratil přitom, jako bájný Johann Faust, sám sebe.“ (z kurátorského textu k výstavě)
http://jakubtomas.blogspot.cz/